Čas entuziasmu Kateřiny Kašákové

Email Tisk PDF

 

Kašáková Básnění"... po napsání básně / jsem řeka / vylitá z břehů / sopka / právě probuzená / mnu si krátery očí / a když mne objímáš / a stavíš na nohy / stále ještě / nemůžeš dýchat / pro ten jemný popílek / mého básnění / zatímco já / se už už / sháním po prachovce". (Kateřina Kašáková: Básnění)

 

 

 

(1) Neměli jsme to štěstí, abychom byli u toho, když přednášela básně.

Její novou knihu, je-li nějaké nové, v knihovně nemáme. Čas jako by se zastavil letopočtem 2006.

Čas do té doby popsaný indiciemi z jejího života vyzradil, že se narodila v Rokycanech (psal se zrovna dvaaosmdesátý rok), a že hned z plzeňského Masarykova gymnázia zamířila na Karlovu univerzitu, aby studovala český a francouzský jazyk na Pedagogické fakultě. A aby se po letech uplatnila jako středoškolská pedagožka. (Litanie: „...ve snu jsem uviděla své studenty / jeli tramvají a mávali mi / stála jsem na refýži / nemohla jim odpovědět / už navždy obtěžkána tesco taškami // ve snu jsem uviděla své studenty / mluvili jsme přes sklo / já je neslyšela / jen jsem viděla jak pohybují rty / jako by říkali bravo bravo / až jeden z nich dýchl na sklo / a napsal krávo".)

Naše pátrání - přímo detektivní příběh. Až do Souborného katalogu České republiky nás přivedlo. Úspěšné nebylo...

Čas indiciemi popsaný vyzradil jen tolik, že bývala členkou Ason-klubu při Knihovně města Plzně. V jeho edici Malé knížky vydala tři - tak to napsal čas -  s b í r e č k y . Velmi skrovně vypravené, za slovního doprovodu přiměřeného, jako je přiměřené formátování, prostě sbírečky sliby, z kterých nakonec sešlo.   

Nicméně autorčin autogram na Plzeňsku zůstal.

 

(2)

„Probuzené okno / pod petrklíčem světla / hlava skloněná / jako by chtěla přivonět / zahrada směje se / ještě je brzy / ale já mám na rukou / krev inkoustu / přece se cosi zrodilo“.( Kateřina Kašáková: Hukvaldy 2005)

Vše, čeho Kašáková dosáhla každopádně, jsou začátky. Čas indiciemi popsaný nadiktoval takový a ne jinaký úsudek. Kateřina bývala velmi soutěživá. Získala ocenění v  Literární soutěži studentů západočeských středních škol (1998 a 2000), v soutěži Píšu, píšeš, píšeme (1998), v Literárních Luhačovicích (1998), v Literární Šumavě (1999) či v soutěži Hořovice Václava Hraběte (2000).

Co víc, byl to právě třínulový letopočet, v kterém o sobě dala Kateřina Kašáková vědět coby autorka bibliofilského svazečku Dvě číše (Plzeň: Ason-klub 2000), ke kterému už v prvním roce nového věku přidala vyznání Nejsem růže, jsem kopřiva (Plzeň: Ason-klub 2001).

(Prvotinu i druhotinu básnického, z Klabavy pocházejícího talentu ilustroval David Růžička.)

Kašákové výpravy do poezie samozřejmě vedly po stránkách periodických médií tištěných (Spektrum, Nové knihy, Salon Práva, Listy Ason-klubu), médií elektronických (Dobrá adresa), ale také na vlnách Českého rozhlasu Praha.

Za stěžejní v Kašákové pokusnictví básnickém považujeme sbírku Třetí krajina. Ta vyšla nejprve v roce 2003 (Plzeň: Ason-klub, uspořádala a ilustrovala Lenka Novosadová), doupravená pak o tři roky později (opět v Plzni, péčí Pro libris, 2006). V doslovu ke sbírečce napsal Milan Šedivý o "bohaté poezii problematického nalézání a lyrického živoucího vynalézání".

Za živoucího vynalézání vložila autorka do západočeského uměleckého písemnictví verše "každý večer / ve slabinách roztírám a / hnětu kousky šeříkového mýdla / alespoň trochu / osahávám svoji identitu / snad je ve mně až příliš testosteronu / (možná mizí s údery zaťatých pěstí do dubového stolu / ... nebo ho naopak přibývá?) / a tak / nejistě prohmatávám / hodnotím / nabízím / většinou kupuji své tělo / jako jedinou jistotu / prosycenou / všemi možnými napodobeninami pohlaví"  (Nejistota) nebo: „Rozdíl je v příčném řezu / tebe pevně poutají letokruhy / ale mne nahlodává / červotoč pochybností / a větev mezi námi / hrozí trouchnivěním // už zbývá jen zapečetit slzami / všechny nepřečtené listy.“ (V domě). A další, také další.

Inu: „Někdy jsou slova / doširoka rozlitá / jak moře / korábem plavíš se / vlnami omluv / a žádná z nich / nedotkne se břehu.“ (Z cyklu V domě.)

Kateřině Kašákové entuziasmus mládí samozřejmě neupíráme a že vyhasl, není z neobvyklostí života.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 13 Leden 2017 14:20 )  

Miroslav Vejlupek

foto osobní5Narodil se v chodské metropoli Domažlicích (*1952). Byl ze zakladatelů uměleckého uskupení Občanské sdružení V-ART a v letech 2000 – 2004 editoval jeho filozoficko-umělecký projekt Litterate /28,086. Kolem projektu vznikla virtuální komunita tvůrců a recipientů připojujících se ze šedesáti zemí všech obydlených kontinentů. Knižně debutoval novelou „Chlapi se nebojí“ (1979) a románem „Hlava plná mozolů“ (1981). Poté tvorba samizdatová. Do literatury se vrátil novelistickým triptychem  „Vyvřeliny“ (1998) a sbírkou povídek „Nemocný život“ (1999). Následovaly čtyřdílný literárně-historický soubor  „Dějiny literárně-výtvarného útvaru Litterate“ (2002-06),  románová tetralogie „Země podvedená“ (2009), výběr z literárních a publicistických textů „Cílová rovina“  (2010), cyklus drobných próz „Stoly“ (2011) a próza „Sezona strachu“ (2014).

Od roku 2010 se zaměřuje programově na popularizaci kybernetiky a informatiky ve spisovatelské veřejnosti a na tematiku literárně-historickou. Formou elektronických knih vyšly eseje a studie „Z Parnasu do Českého lesa. Josef Abraham a Jack Flor, nezapomenutí umělci Domažlicka“, “Pomník Jana Sladkého Koziny, fenomén a svědectví“ (obě 2010),Cesty a tvorba Jozefa Kelemena. Rozměr života“, „Literatura v proměnách světa počátku tisíciletí. Nad elektronickými projekty uměleckých sdružení V-ART“ (2011), „Slovo k životu a dílu Jana Vrby básníka“ (2012), „Druhý život spisovatele Jindřicha Šimona Baara“, „Okrajem k románové tvorbě Karla Matěje Čapka-Choda“, „Spisovatel, komentátor a literární dokumentarista Jack Flor“ (2013), „Mnémosyné, nová dobrodružství“ a „Příznačné v umělecké reflexi přírody literaturou Podčerchoví“ (2014).



banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB