Heslo Černobyl

Email Tisk PDF

 

Vrbová AlenaAlena Vrbová (na snímku), Měsíc nad Černobylem, malá druza z velkého letopočtu 27. 4. 1986, řekla autorka, a stihla knihu vydat ještě v šestaosmdesátém.

 

 

Alena Vrbová (3. 10. 1919 - 17. 3. 2004) byla tou spisovatelkou, která disponovala svátečním bohatstvím slovních znaků, ale obdařena byla také osobitou dovedností stylistickou. Charakteristikum stylistiky: v Měsíci nad Černobylem na mnoha místech spíše heslovitá.

Literární postava lékařka a spisovatelka Alena přednášívá o příběhu hraničářského psa Lucie. Kniha se stala bestselerem, Nejkrásnější vlčice Lucie, dávná pohraniční novela.

Též dnes, kdy je konec března 1986, spisovatelka vypravuje a posluchači jsou vyhroceně zvídaví. Jako:

"Píšete o vlčici Lucii  v neznámé krajině pohraničních manévrů. Nosila jste závodní rotě svou lékařskou brašnu. Bylo to, jak se říká z uvědomění, nebo jen tak dobrodružně?"

Směju se tváří v tvář auditoriu, včera jako dnes.

Čas tryská, generace stíhá mezigeneraci, najednou zjistíte s úžasem, že se děti věčně ptají, neporozumějí.

Jak jen vysvětlit tvůrčí impuls, který hnal pár autorů mé generace za těžkými prožitky.

Žít, dozvědět se.

Podstoupit víc, než psavci a psavkyně z hnízdeček spořádaného chamtivého života, z kaváren hlavního města."

Nakonec auto přiveze spisovatelku Alenu z besedy do Mariánských Lázní, domova z dětství. Mariánky nabídnou dny reminiscencí, čas mnoho dal, nepřikryl nic.

Nicméně reálný čas to je, kdo o sobě dává vědět. Ví toho opravdu hodně.

"Po celý můj jubilejní den plují nad zahradou těžké, neprodyšné mraky. Takové přistávají u nás nad západní hranicí až z oceánu. Tentokrát přivádí východní vítr přes hradby lesů kavalkádu rozsochatých špinavých oblaků.

Pod takovým pochmurným příkrovem živoří neurotici, jsem přece lékařka, myslím na ně. - - - Usínám, v temnotě prvního spánku se každý zvuk promění v nečitelný záznam. Jak dlouho trvala první fáze, najednou je to znova obludný hřib, ohnivé svítání, nechci reprízu včerejšího ranního snu, přesto se odvíjí filmová féerie, vysoký dřík hřibu se rozpadá, vyrůstá nad ním mlhavá stěna, táhnou přes ni černé stíny, je to blok dávného koncentráku, z dálky jiskří elektrické dráty, blíží se hluk, supot vrtulníků, výkřik, děsivý výkřik...

Probouzím se v ranním šírání.  Záclonou z umělých krajek proniká slabé světlo: Někde v dálce uprostřed noci zhaslo docela, třpytí se jen toulavé bludičky zkratových jisker. Někde začíná šílet počítač: Procítající člověk uprostřed střední Evropy netuší, že i jeho život závisí na tom, zda bude udržen v chodu. Počítač. V dalekém východním městečku vynášejí na márách první oběti noční havárie. Veliký reaktor se vztyčil nad vodopády a troskami železobetonových nosníků. Někde začíná nová temnota jako na počátku světa. - - - Až za několik dní promluví hlasatel rozhlasové stanice, právě když jsem ji vylovila z přehlušeného zmatku éteru: Reaktor je pochováván do spolehlivé železobetonové schrány."

Když je reálnému času dva tisíce šestnáct let po Kristu, a je listopad, promluvila moderátorka media s obrazovkou. Buď se sama rozpomíná nebo pro ni napsali, že...

"... kolem místa tehdejší tragédie vznikla třicetikilometrová neobyvatelná zóna. Radioaktivní stroncium 90 přestane být v zóně aktivní v roce 2214, cesium 127 v roce 2314 a izotop plutonia 239, který je hlavním zdrojem černobylského zamoření, přestane působit za 24 tisíc let. Radioaktivní prvky, které se při výbuchu v roce 1986 dostaly do ovzduší, zasáhly tři čtvrtiny Evropy. Přesto v nepoškozených blocích elektrárny, považme, skončila výroba elektřiny až v roce 2000. Havarovaný reaktor byl zakryt betonovým sarkofágem, jehož životnost a hermetičnost bohužel NESPLNILY OČEKÁVÁNÍ.

Až letos - 2016 - opět svitla  naděje. Havarovaný čtvrtý reaktor zakryla kovová kopule, s jejíž výstavbou započali odborníci postupně z pětačtyřiceti zemí. Když byli u konce, hotový kryt vážil a váží více než třicet šest tisíc tun, přičemž vysoký je sto osm metr, dlouhý sto šedesát dva metry, široký takřka o sto metrů více. Kupule, které výstavba stála půl druhé miliardy eur, MÁ ODOLAT  zemětřesení o síle šesti stupňů. Životnost MÁ MÍT sto let: po tuto dobu PRÝ BUDE BRÁNIT  úniku radioaktivity

Stavba BY MĚLA vydržet teploty od minus 43 stupňů do 42 stupňů nad nulou."

Moderátorka domluvila. Z obrazovky zmizela.

Zbyl pocit.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Sobota, 24 Prosinec 2016 10:51 )  

Miroslav Vejlupek

foto osobní5Narodil se v chodské metropoli Domažlicích (*1952). Byl ze zakladatelů uměleckého uskupení Občanské sdružení V-ART a v letech 2000 – 2004 editoval jeho filozoficko-umělecký projekt Litterate /28,086. Kolem projektu vznikla virtuální komunita tvůrců a recipientů připojujících se ze šedesáti zemí všech obydlených kontinentů. Knižně debutoval novelou „Chlapi se nebojí“ (1979) a románem „Hlava plná mozolů“ (1981). Poté tvorba samizdatová. Do literatury se vrátil novelistickým triptychem  „Vyvřeliny“ (1998) a sbírkou povídek „Nemocný život“ (1999). Následovaly čtyřdílný literárně-historický soubor  „Dějiny literárně-výtvarného útvaru Litterate“ (2002-06),  románová tetralogie „Země podvedená“ (2009), výběr z literárních a publicistických textů „Cílová rovina“  (2010), cyklus drobných próz „Stoly“ (2011) a próza „Sezona strachu“ (2014).

Od roku 2010 se zaměřuje programově na popularizaci kybernetiky a informatiky ve spisovatelské veřejnosti a na tematiku literárně-historickou. Formou elektronických knih vyšly eseje a studie „Z Parnasu do Českého lesa. Josef Abraham a Jack Flor, nezapomenutí umělci Domažlicka“, “Pomník Jana Sladkého Koziny, fenomén a svědectví“ (obě 2010),Cesty a tvorba Jozefa Kelemena. Rozměr života“, „Literatura v proměnách světa počátku tisíciletí. Nad elektronickými projekty uměleckých sdružení V-ART“ (2011), „Slovo k životu a dílu Jana Vrby básníka“ (2012), „Druhý život spisovatele Jindřicha Šimona Baara“, „Okrajem k románové tvorbě Karla Matěje Čapka-Choda“, „Spisovatel, komentátor a literární dokumentarista Jack Flor“ (2013), „Mnémosyné, nová dobrodružství“ a „Příznačné v umělecké reflexi přírody literaturou Podčerchoví“ (2014).



banner Pidivadlo

Partneři