Znak, etikum, evoluce (1)

Email Tisk PDF

 

knihy ilustraceSnad před třinácti, snad před čtrnácti lety provedl navštěvovaný literární web průzkum v několika městských knihovnách. Knihovníci odpověděli na otázku, kolikrát v roce si čtenáři vypůjčili tu kterou knihu toho kterého spisovatele klasika. Ta čísla byla znepokojivě malá a převažovala mezi nimi - nula. Žijící klasik pak redakci sepsul: „O takových věcech se nemá vůbec psát!

 

 

V jiný den na jiném místě tribunus slovesných umělců (generací všech) rozčileně zahřímal, že desetimilionový národ nedokáže uživit své básníky. Plénum bouřlivě zaaplaudovalo. Novinář, samozřejmě slovesným umělcem prokletý, natotata napsal, že v Praze proběhla valná hromada sběratelů pivních tácků.

Nabyl-li surfující čtenář dojmu, že je cosi schizofrenního v zemi dánské, zmýlená to není. Onemocnění mravnosti neukojených ješitů, kteří by chtěli solit, přičemž nemají čím, brání postiženým pochopit to nejpodstatnější: v jejich sanatoriu s nimi churaví etikum.

(Na plti vedle spisovatele znovu tribunus: „Literární časopisy se neuživí! Přitom v devatenáctém století sehrály tak velkou úlohu.“)

Století jsou jako lidé. Podepíší se, a odejdou.

Naříkaví spisovatelé, už uvyklí samofinancování svých knih, se trudí. Knih napsali dost a dost. Jenže kam se poděl čtenář? Cožpak tu ještě předevčírem nebyl?!

Deprimující „předevčírem“ jako by bylo celým tisíciletím. Aktuální společensko-technologické prostředí po potenciálním čtenáři žádá, aby nehleděl stále jen do zrcadla. Aby zrcadlo obešel. Aby uviděl, že i za zrcadlem je život, a ten život kypí, ten život se rozpíná, protože netušeně velký prostor mu to dovoluje. Vždyť k reálprostoru přibyl kyberprostor. Náš čtenář tam jde. Náš čtenář není tím, kdo listuje. On kliká a surfuje. Protože, ten průměrný, na střední škole nepřečetl jediný beletristický výtvor a na fakultě se nořil převážně jen do skript a do knih odborných, jsme na rozpacích, je-li pojmenování „čtenář“ ještě sémanticky adekvátní. Raději mu budeme říkat povšechněji recipient estetického fenoménu.

(2)

Soudí-li lidské individuum, postaru nazývané „spisovatel“, že má co nabídnout recipientu estetického fenoménu, musí už zítra do kyberprostoru. Neudělá-li to, jako by neexistovalo. Udělá-li to, přestane existovat jeho jedinečné zoologické .

Ostatně. Někteří se kyberprostoru nevyhýbali už na začátku století, třebas tehdy v branži i za heretiky považováni. Nešlo o literární benjamínky. Právě naopak. Básníci umělecky z nejkvalifikovanějších přinesli k patě virtuálního Olympu dary bohyně Athény hodné. Vládnou krásným slovem, grafikou, komponováním, barvami a pohybem vytvořeného. Vládnou tím vším, protože inteligentní software jejich inteligentního hardwaru má takové dispozice. Inteligentní život má nový obsah. 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 28 Listopad 2016 11:46 )  

Miroslav Vejlupek

foto osobní5Narodil se v chodské metropoli Domažlicích (*1952). Byl ze zakladatelů uměleckého uskupení Občanské sdružení V-ART a v letech 2000 – 2004 editoval jeho filozoficko-umělecký projekt Litterate /28,086. Kolem projektu vznikla virtuální komunita tvůrců a recipientů připojujících se ze šedesáti zemí všech obydlených kontinentů. Knižně debutoval novelou „Chlapi se nebojí“ (1979) a románem „Hlava plná mozolů“ (1981). Poté tvorba samizdatová. Do literatury se vrátil novelistickým triptychem  „Vyvřeliny“ (1998) a sbírkou povídek „Nemocný život“ (1999). Následovaly čtyřdílný literárně-historický soubor  „Dějiny literárně-výtvarného útvaru Litterate“ (2002-06),  románová tetralogie „Země podvedená“ (2009), výběr z literárních a publicistických textů „Cílová rovina“  (2010), cyklus drobných próz „Stoly“ (2011) a próza „Sezona strachu“ (2014).

Od roku 2010 se zaměřuje programově na popularizaci kybernetiky a informatiky ve spisovatelské veřejnosti a na tematiku literárně-historickou. Formou elektronických knih vyšly eseje a studie „Z Parnasu do Českého lesa. Josef Abraham a Jack Flor, nezapomenutí umělci Domažlicka“, “Pomník Jana Sladkého Koziny, fenomén a svědectví“ (obě 2010),Cesty a tvorba Jozefa Kelemena. Rozměr života“, „Literatura v proměnách světa počátku tisíciletí. Nad elektronickými projekty uměleckých sdružení V-ART“ (2011), „Slovo k životu a dílu Jana Vrby básníka“ (2012), „Druhý život spisovatele Jindřicha Šimona Baara“, „Okrajem k románové tvorbě Karla Matěje Čapka-Choda“, „Spisovatel, komentátor a literární dokumentarista Jack Flor“ (2013), „Mnémosyné, nová dobrodružství“ a „Příznačné v umělecké reflexi přírody literaturou Podčerchoví“ (2014).



banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz