Ivan Binar úvratí příběhů Jiřího Bárty

Email Tisk PDF

Binar přebal„Tato knížka není dobrodružným románem, udržujícím čtenáře do poslední stránky v napětí. Je to próza, v níž všechno dobře dopadá – od začátku až do konce. Hrdina s hrdinkou se už vzali a mají děti, zlo není potrestáno a pravda vítězí jen zřídka, mít pravdu není k užitku. Většina postav žije, některé umírají, jiné už umřely.“ Jiří Bárta, vypravěč prózy Kytovna umění. Autor: Ivan Binar: Kytovna umění. Plzeň: Západočeské nakladatelství; Mnichov: PmD, 1991.

 

 

Moravan Jiří Bárta se narodil uprostřed války v Protektorátu Čechy a Morava, v Boskovicích se narodil, ale jako dospělý si odžívá studenou válku „ve světě bez háčků a čárek nad písmeny“. Svět ten se jmenuje Vídeň.

Bárta má ženu Helenu a děti Petra a Helenku. Je zaměstnán v Kytovně umění v ulici Řetězového mostu 15 jako restaurátor porcelánu, dostává padesát šilinků čistého na hodinu a zná se s Ivanem Binarem literárním autorem. Ten ovšem tvoří po svém a sice tak, že „leží na břiše, hlavu na pokrčené levé paži, tělem se dotýká ženy a píše tak dlouho, dokud neusne. Ještě před usnutím by měl vstát a všechno, co napsal, hodit na papír. Jenomže v pokoji je chladno, nechce se mu vykutávat z tepla a milosrdné tmy, oblékat studený župan a mžourat odvyklýma očima do bílého. Usne tedy raději a do rána svou knihu zaspí. Takovýmto způsobem se moc práce nenadělá.“ Takže se Binarova literární postava pojmenovaná na Jiřího Bártu rozhodne: „Napíšu si svou knížku sám. Schlaf gut!“

Bárta píše, zatímco my tyjeme z jeho osudů. Nečteme o životě, čteme život.

Je to život-NÁZOR.

Bárta je vypravěčem řekli bychom z povolání, a jak by také ne když s požehnáním Binarovým. Připadá nám, že Bártovým pomyslným publikem jsou děti, snad dokonce i ty, které po vojně vyučoval na základní škole anebo je mravně šlechtil v ostravském Krajském domě pionýrů a mládeže.

Může se to zdát nadneseným, ale máme sklon tvrdit, že osudem Ivana Binara (*25. 6. 1942 v Boskovicích), potažmo Jiřího Bárty byla a je literatura. Kupříkladu hned na začátku. To pěší k Parnasu účinkoval v muzikálu Syn pluku P. Podhrázkým, J. Fraisem a E. Schiffauerem dobově tak nekonvenčně zdramatizovaným, že pobyl v borské věznici a od těch časů životopisci směli nadepisovat spisovatelovy nové životní začátky s přívlastkem plzeňské: v Plzni Ivan Binar „seděl“ (začátkem sedmdesátých let) a v Plzni mu poprvé v rodné zemi vyšla Kytovna umění (začátek devadesátých let). Západočeská metropole to byla, která ocenila Binarovu zásluhu na obhajobě lidských práv a svobod prostřednictvím tisku, rozhlasu a televize a udělila mu Cenu 1. června (letos). Fabulátor Jiří Bárta, protože on na to má („Nejraději bych se zahrabal ve vyhřátém, zahuleném doupěti literatury – mé literatury – a nevytáhl paty do „reálného“ světa, který mne ruší…“), nám odpustí něco velmi strohých biografických informací.

Ivan Binar podepsal Chartu 77 a v květnu roku téhož emigroval s rodinou do Rakouska. Byl tlumočníkem v uprchlickém táboře Traiskirchen, spolupracovníkem Rádia Svobodná Evropa, restaurátorem porcelánu ve Vídni. Jiří Bárta: „Domalujeme, natřeme lesklým lakem, abyste si to mohli, dámy a pánové, postavit do vitríny a zírat na tu krásu. Pozor, neumývat horkou vodou, aby neslezla barva! Šikovné ručičky, padesátka na hodinu. Aby bylo na chleba s máslem, na žvýkačku, na benzín, na rozbitý levý pedál jízdního kola, na veltlínské zelené, na sukýnky, na každý den…“ Později přesídlil autor dříve napsané divadelní hry O hostu a rybě (kritická reflexe vstupu vojsk Varšavské smlouvy na československé území) do Mnichova, kde ho angažovala redakce Rádia Svobodná Evropa. V roce 2003 působil jako člen Rady České televize.

Reál i retrospektivy restaurátora porcelánu a spisovatele-literární postavy Jiřího Bárty si pozdější předseda občanského sdružení Obec spisovatelů (2003 – 2004) Ivan Binar sám ilustroval.

Rozepsal se Bárta o sobě nebo o svém literárním stvořiteli?...

„Usedám v županu za stůl a házím to na papír, Lojzíku, jak vodopád. Kašlu na plány, základy, zdi a krovy. Hňacám to, jak mě zrovna napadne, docela jinak než autor chrnící v teple, uondaný vlastními pochybnostmi. Kdeže bych vážil a přitesával slova, aby pasovala do stavbičky, abych neudělal chybu proti gramatice, stylistice, kompozici, abych nešlápl vedle. Píšu si jako pták nad zátarasy, jako krtek pod minovým polem, jak zajíc, na druhé straně hranice. Užívám svoboděnky, ostrého světla, zimy a bílého papíru – života užívám, starý pane!“

Dějiny si krátí dlouhou chvíli vážnými banalitami, a protože banalitami, paměť, ta ubíhá zatraceně do ztracena. 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Miroslav Vejlupek

foto osobní5Narodil se v chodské metropoli Domažlicích (*1952). Byl ze zakladatelů uměleckého uskupení Občanské sdružení V-ART a v letech 2000 – 2004 editoval jeho filozoficko-umělecký projekt Litterate /28,086. Kolem projektu vznikla virtuální komunita tvůrců a recipientů připojujících se ze šedesáti zemí všech obydlených kontinentů. Knižně debutoval novelou „Chlapi se nebojí“ (1979) a románem „Hlava plná mozolů“ (1981). Poté tvorba samizdatová. Do literatury se vrátil novelistickým triptychem  „Vyvřeliny“ (1998) a sbírkou povídek „Nemocný život“ (1999). Následovaly čtyřdílný literárně-historický soubor  „Dějiny literárně-výtvarného útvaru Litterate“ (2002-06),  románová tetralogie „Země podvedená“ (2009), výběr z literárních a publicistických textů „Cílová rovina“  (2010), cyklus drobných próz „Stoly“ (2011) a próza „Sezona strachu“ (2014).

Od roku 2010 se zaměřuje programově na popularizaci kybernetiky a informatiky ve spisovatelské veřejnosti a na tematiku literárně-historickou. Formou elektronických knih vyšly eseje a studie „Z Parnasu do Českého lesa. Josef Abraham a Jack Flor, nezapomenutí umělci Domažlicka“, “Pomník Jana Sladkého Koziny, fenomén a svědectví“ (obě 2010),Cesty a tvorba Jozefa Kelemena. Rozměr života“, „Literatura v proměnách světa počátku tisíciletí. Nad elektronickými projekty uměleckých sdružení V-ART“ (2011), „Slovo k životu a dílu Jana Vrby básníka“ (2012), „Druhý život spisovatele Jindřicha Šimona Baara“, „Okrajem k románové tvorbě Karla Matěje Čapka-Choda“, „Spisovatel, komentátor a literární dokumentarista Jack Flor“ (2013), „Mnémosyné, nová dobrodružství“ a „Příznačné v umělecké reflexi přírody literaturou Podčerchoví“ (2014).



Akademie Literárních novin vás zve na kurz

Soudobé československé a české dějiny – významná výročí 2018

Lektory kurzu jsou vědečtí pracovníci Ústavu soudobých dějin Akademie věd České republiky

Oldřich Tůma a Jiří Kocian.

Kurz se zabývá československými a českými soudobými dějinami v souvislosti s významnými výročími roku 2018: 1918 vznik samostatného státu ČR, 1938 Mnichovská dohoda, 1948 komunistický převrat a 1968 konec Pražského jara, a to v kontextu mezinárodních souvislostí včetně studené války.

Středa a čtvrtek 10. a 11. ledna 2018 * 10:00 hod. až 16:00 hod. * 20 účastníků * Korunní 810/104, budova D, Praha 10-Vinohrady * 2400 Kč včetně oběda a občerstvení

Kurz je akreditován MŠMT ČR

AKADEMIE.LITERARKY.CZ

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB