To byl Bohumil Novotný, lidový kumštýř par excellanc



 

Novotný Leoš JanáčekSvého (vzdáleného) času nás Bohumil Novotný zavedl do rodného domu v nenápadné (Roháčově) ulici starého Písku. Nabyli jsme v něm dojmu, že čas se zastavil.

 

 

 

Ani vám by nebylo jinak: v království houslaře, kde se mísila vůně dřeva s vůní laku a klihu a kde by vašim očím zalahodily tvůrcem vyrobené nástroje. Tenkrát nám nebylo možno neužasnout nad láskou, s jakou houslař bral do rukou dřevěné desky, jak je polaskal prsty a řekl: „Pro mě znázorňuje spodní deska houslí tělo ženy a vrchní deska tělo muže. Když je jedna z nich silnější než druhá, nerozumějí si a housle nebudou hrát. Je to jako v manželství: když se dva neshodnou, soužití skončí krachem. V houslařině je tomu právě tak. Já říkám, že musím desky sesnoubit.“

Že se ono sesnoubení Mistru Novotnému dařilo, o tom nezapochyboval snad nikdo z těch, kteří si na housle z jeho dílny zahráli - kantoři z písecké Základní umělecké školy zejména. Ale nejen oni měli příležitost rozeznít struny manželského páru, jemuž požehnal Bohumil Novotný. K těm šťastlivcům patřili třeba i Josef Suk či Václav Hudeček.

Mezi unikáty houslařova celoživotního díla patří nástroje s reliéfními portréty hudebních velikánů: Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany, Wolfganga A. Novotný Ludwig van BeethovenMozarta, Leoše Janáčka, houslisty ďábla Niccolo Paganiniho. V tomto případě se uměnímilovná veřejnost totiž potkala s houslařem a řezbářem zároveň.

Houslařova cesta k uznání a k úspěchu byla dlouhá, předlouhá. „Páni houslaři jsou na informace skoupí a svá tajemství si bedlivě střeží. A tak mi nezbývalo než přečíst spousty knih o dřevě a houslích a hlavně, hlavně hodně zkoušet. Někdy se to nedařilo, a tak jsem třeba celou noc nespal, tak mi to všechno leželo v hlavě… Ale hlavně musím vysvětlit, že mé housle, ty nejsou buďto ze smrku, nebo jen z javoru. Vrchní deska je smrková, spodní z javoru. Na olubení používám lípu nebo vrbu, no a na špalíky, na ty zase smrk.“ A nebylo to poslední tajemství z dílny v Roháčově ulici: „Povrch hotových houslí potírám třešňovou pryskyřicí, a teprve potom je lakuju. Jenom tak dojde po zaschnutí k akustickému milování a housle znějí a rezonují.“

„Mám tolik práce, že zestárnout není kdy,“ řekl nám Bohumil Novotný v dubnu onoho vzdáleného času, který se zrovna rozžehnával s dvacátým stoletím. Vzdálený čas dal mistrovi okusit také něco let třetího gregoriánského věku, a když nás lidový umělec opustil, byl už pojmem, na který zkrátka nezapomeneš.

Ale nežli opustil… média se přičinila, aby veřejnost znala také úsilí Novotného skladatele: jeho parketou bylo tango a píseň valčíková.

Avšak Novotného pokusnictví literární zůstalo Písecku utajeno. Nejspíš proto, že se dochovaly jen dva neredigované rukopisy. Próza „Splněný sen“ a nedokončená pohádka „Náhrdelník mořské panny“ nesou stopy nedostávajícího se redakčního vedení a literární kultivace, nicméně třeba úvod pohádky je nasycen sugestivní atmosférou, kterou by netalentovaný písmák navodit nedokázal.

To obrazy Bohumila Novotného měly šťastnější osud – byly přece k vidění v autorově příbytku. Obvykle neušly pozornosti návštěvníků, jejichž housle zastonaly, a ranhojič Bohumil věděl, jak pomoci. Olejomalby vždycky byly tou nejpříhodnější kulisou pro léčbu. 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Neděle, 14 Srpen 2016 12:42 )  

Miroslav Vejlupek

foto osobní5Narodil se v chodské metropoli Domažlicích (*1952). Byl ze zakladatelů uměleckého uskupení Občanské sdružení V-ART a v letech 2000 – 2004 editoval jeho filozoficko-umělecký projekt Litterate /28,086. Kolem projektu vznikla virtuální komunita tvůrců a recipientů připojujících se ze šedesáti zemí všech obydlených kontinentů. Knižně debutoval novelou „Chlapi se nebojí“ (1979) a románem „Hlava plná mozolů“ (1981). Poté tvorba samizdatová. Do literatury se vrátil novelistickým triptychem  „Vyvřeliny“ (1998) a sbírkou povídek „Nemocný život“ (1999). Následovaly čtyřdílný literárně-historický soubor  „Dějiny literárně-výtvarného útvaru Litterate“ (2002-06),  románová tetralogie „Země podvedená“ (2009), výběr z literárních a publicistických textů „Cílová rovina“  (2010), cyklus drobných próz „Stoly“ (2011) a próza „Sezona strachu“ (2014).

Od roku 2010 se zaměřuje programově na popularizaci kybernetiky a informatiky ve spisovatelské veřejnosti a na tematiku literárně-historickou. Formou elektronických knih vyšly eseje a studie „Z Parnasu do Českého lesa. Josef Abraham a Jack Flor, nezapomenutí umělci Domažlicka“, “Pomník Jana Sladkého Koziny, fenomén a svědectví“ (obě 2010),Cesty a tvorba Jozefa Kelemena. Rozměr života“, „Literatura v proměnách světa počátku tisíciletí. Nad elektronickými projekty uměleckých sdružení V-ART“ (2011), „Slovo k životu a dílu Jana Vrby básníka“ (2012), „Druhý život spisovatele Jindřicha Šimona Baara“, „Okrajem k románové tvorbě Karla Matěje Čapka-Choda“, „Spisovatel, komentátor a literární dokumentarista Jack Flor“ (2013), „Mnémosyné, nová dobrodružství“ a „Příznačné v umělecké reflexi přírody literaturou Podčerchoví“ (2014).

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB