Přes noc vyrostla, přes noc spadla



 

Berlínská zeď karikatura_foto_dhm_deWalter Ulbricht naměkko. Před takovými padesáti lety byl v německém satirickém časopise Pardon kreslený vtip týkající se berlínské zdi, která se v té době ještě skvěla „v plném lesku“.

 

 

 

 

 

 

 

 

Na západní straně za zdí polehávají pohublí západoněmečtí politici Brandt, Kiesinger a další v ghándiovském úboru; scéně vévodí velká cedule s nápisem “Hladovíme za znovusjednocení Německa“, vedle toho čárky vyjadřující jako na pivním tácku počet dnů hladovky.

 

Přes zeď se k hladovkářům naklání východoněmecký stranický šéf Walter Ulbricht, prohlíží si pobledlého Brandta a spol. a volá na svoji suitu „kluků“ z ústředního výboru SED, která se shromáždila za ním:

„Soudruzi, já už se na to nemohu dívat, tu zeď strhneme“.

 

 

… a byla pryč

 Zeď nenechal strhnout ani dojatý Walter Ulbricht ani jeho následovník Erich Honecker. Ten ještě necelý rok před jejím definitivním pádem v listopadu 1989 prohlašoval:

„Zeď bude stát ještě za 50 nebo i za 100 let, pokud nebudou odstraněny důvody, kvůli kterým byla postavena.“ Ovšem dějiny rozhodly jinak.

 

Dobrou radou přispěl Ronald Reagan, když během projevu u Braniborské brány na západoberlínské straně v červnu 1987 vyzval nejvyššího sovětského představitele: “Pane Gorbačove, strhněte tu zeď!“ Trvalo to něco přes dva roky a berlínská zeď se za jásotu východních Němců poroučela.

 

 

Padla omylem

 Průchodná pro občany NDR začala být ale omylem ve čtvrtek 9. listopadu 1989. Ten den se navečer konala tisková konference přenášená živě televizí i rozhlasem. Těsně před ní vedení SED schválilo nařízení, podle něhož občané NDR budou moci cestovat na Západ. Budou si ovšem muset vyzvednout na úřadech povolení. To bude k mání druhý den – v pátek 10. listopadu.

 

Za nejužší vedení SED byl na konferenci vyslán Günter Schabowski, který se ovšem stranického zasedání nezúčastnil a jeho znalost celé „matérie“ tedy vykazovala určité mezery. Ty vedly k tomu, že zeď přestala být za dramatických okolností nepropustnou o den dříve. (Terminologická poznámka: Doslova tedy nepadla, odstraněna byla zhruba o rok později, Egon Krenz, poslední první tajemník SED v rozhovoru s novináři v roce 2014 zdůrazňuje, že se 9. listopadu jednalo o otevření hranic mezi NDR s NSR z rozhodnutí vlády NDR).

 

 

Italský dotaz

Schabowski byl před 19. hodinou dotázán italským novinářem Riccardo Ehrmanem z agentury ANSA na podrobnosti nového nařízení o vycestování. Schabowski mu z textu citoval.

 

Nato se ho novinář z německého Bildu zeptal, odkdy že nařízení platí.

 

Schabowski v rozpacích odpověděl - prohlížeje si papír - těmito legendárními slovy: „Platí to ... pokud vím ... je to ihned, neprodleně“.

 

Večerní zpravodajský program HEUTE na stanici ZDF Schabowského slova zařadil do vysílání, takže už v 19.17 se východní Němci dozvěděli, že se po dvaceti osmi letech půstu podívají za zeď.

 

 

Konvoje Trabantů a Wartburgů

To se také stalo. Většina Berlíňanů sedla do Trabantů a Wartburgů (kdo je měl, ostatní šli pěšky nebo jeli MHD) a vydala se k tzv. sektorovým hranicím.

 

Tam je po nějaké době váhání enderáčtí pohraničníci pustili na Západ, jelikož se situace stala vzhledem k masám, které se u přechodů nahromadily, neudržitelnou a použití násilí nepřipadalo v úvahu.

 

Lidé v západním Berlíně byli přívalem „bratrů a sester“ z Východu překvapení, většina přišla jen tak „nalehko“, na dotazy odpovídali, že zítra musí do práce, že se přišli jen kouknout, zítra přijdou zase.

 

 

Revoluce po zaměstnání a peronní lístek

 To je jeden z důvodů, proč se východoněmecké revoluci přezdívalo i „revoluce po ´fajruntě´“ – Feierabendrevolution. Protestní demonstrace – např. pověstné „pondělní“ demonstrace v Lipsku (Montagsdemo) a v dalších městech – které po měsíce předcházely pádu zdi a celého východoněmeckého režimu, se konaly skoro výhradně vpodvečer po pracovní době.

 


To je v souladu s nelichotivým výrokem na adresu německého revolučního ducha připisovaným V. I. Leninovi: “Revoluce v Německu? Z toho nikdy nic nebude, když Němci chtějí obsadit nádraží, koupí si napřed peronní lístek“.

 

 

Bourání

 Než byla zeď úplně zlikvidována, mohlo se chodit přes přechody, ve zdi byly i díry, kterými prolézaly drobnější fyziognomie (využívající chytře i období výhodného směnného kurzu západní : východní marka 1:1), režim kontrol byl spíše volnější.

 

Tak jsem mohl na jednom z přechodů povzbudit i dva sovětské občany, kteří „nevěřili vlastním očím“, že jsou vzdáleni jen pár desítek metrů od Západu. Pas měli, tak jsem jim doporučil skončit s váháním a jen kupředu (vpjerjód!), za chvilku jste na Západě. Pochlapili se a vyrazili.

 

 

Hollywood u Check Point Charlie

 Už téměř třicet let patří berlínská zeď historii. Na Check Point Charlie, nejznámějším přechodu mezi západním a východním Berlínem, kousek od míst, kde zeď stála, se s vámi nechá dobře naladěný voják v americké uniformě vyfotografovat. Nejsou to vojáci, ale herci a nějaké to Euro je vždy potěší.

 

Tedy jakási hollywoodská idylka v místech, kde byl kdysi natažen ostnatý drát.

 

 

 

 

VIDEO:

 Honecker: ... bude stát dalších 50 nebo 100 let

https://www.berlin-mauer.de/videos/honecker-haelt-an-mauer-fest-717/

 

Reagan: Mr. Gorbachev, tear down this wall

https://www.youtube.com/watch?v=7NjNL4Nsa4Q

 

Schabowski: ... pokud vím, okamžitě ...

https://www.youtube.com/watch?v=b8GzptqhT68

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Neděle, 18 Listopad 2018 08:02 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB