Miloš Zeman… a kdo ještě u klavíru?



 

Miloš Zeman v Šanghaji foto OvčáčekNedávno přednesl Miloš Zeman v Šanghaji před prominentním publikem jednu ze svých nejoblíbenějších písní, americký hit ze čtyřicátých let Sentimental Journey.

 

 

 

Podle vztahu k prezidentovi se reakce nesly buď v kritickém duchu zlehčujícím výkon - že tam prostě něco „jen zabrnkal“ nebo naopak vyzvedávaly, jak zručně běhaly jeho prsty po klaviatuře křídla Petrof – tradičního vývozního artiklu.

 

 

Zemanovi posluchači

Zemanovi naslouchali mj. čínský prezident Si Ťin-pching a ruský ministerský předseda Medvěděv. Ten Zemanovi zvědavě nakukoval přes rameno, jako kdyby se chtěl přesvědčit, že jsou to skutečně Zemanovy prsty, které vyluzují sentimentální melodii. Ta se stala populární v době, kdy skončila druhá světová válka a byla tak neoficiální hymnou amerických válečných veteránů.

 

 

Wunderkind – zázračné dítě

Když produkce skončila, vysvětlil Zeman ve svém stylu dojatému publiku, že zamlada platil u klavíru za zázračné dítě (wunderkind).

 

Zemanova hudební produkce v Šanghaji nabízí příležitost zběžně prozkoumat, jak se to má s hudbou a zpěvem na politické scéně a kdo se v tomto směru nějak vyznamenal.

 

 

Arabelle čínština jde - dědeček byl pyšný

Prezidenta Si Ťin-pchinga Zemanův hudební pozdrav na stánku jistě potěšil. Nezažíval to ale poprvé.

 

Poprvé „strýčka Si“ přivítala písní přednesenou v čínštině vnučka Donalda Trumpa Arabella v rezidenci svého děda Mar-a-Lago na Floridě.

 

Exotický jazyk jí zjevně nedělá potíže - v jednom rozhovoru prohlásila, že pro hodně zvířátek zná jména anglická i čínská.

 

Při Trumpově návštěvě v Pekingu se Arabellin čínský song promítal obecenstvu jako video k zahájení konference. Přednesla čínsky i žertovné říkánky, je vidět, že děvče je jako její moravská babička jazykově talentované a v show bussinesu by se neztratilo.

 

Přítomnost malých a zvláště zpívajících dětí má mít podle politických expertů kladný vliv na průběh následujících politických rozhovorů.

 

Představme si, co by se strhlo na našich sociálních sítích a jinde, kdyby byl Miloš Zeman dědečkem a jeho vnuk/vnučka udělali to co Arabella - zazpívali čínskému prezidentovi čínsky čínskou písničku!?

 

 

Clinton na saxofon, Nixon u klavíru

Politiků, kteří se spřátelili s tím či oním hudebním nástrojem, by se v dějinách jistě našlo dost a dost. Omezme se na nejvyšší úroveň, prezidenty resp. kancléře.

 

Živé nahrávky máme samozřejmě až z dob, kdy se daly pořídit. Z roku 1994 pochází nahrávka Billa Clintona z pražské Reduty, kde si zahrál na saxofon, který dostal darem od Václava Havla. Podle pamětníků byl Clintonův výkon slušný.

 

Velmi slušně ovládal klavír jeho předchůdce v úřadě, republikán Richard Nixon. Oba spojovaly shodou okolností potíže s impeachmentem. Dočteme se i to, že Nixon původně váhal, má-li se stát Nixon Richardhudebníkem nebo politikem. Hrál na piano, harmoniku, housle, saxofon a klarinet. Složil dokonce několik symfonií. Jednu z nich (č. 1) zahrál v televizní show Jacka Paara s doprovodem 15 houslistek z tábora demokratů. Souhra rozdílnými politickými preferencemi jak se zdá neutrpěla.

 

Poté, co zahrál svoji symfonii, připadal Nixon televizním divákům hned o něco šarmantnější. Jinak panovalo mínění, že šarm k jeho silným stránkám nepatřil.

 

Jindy zase doprovázel zpěvačku Pearl Bailey v písni Wild Irish Rose.

 

Ve svých memoárech Nixon napsal… „Hra na klavír je způsobem sebevyjádření, který je možná výstižnější než psaní nebo slova“.

 

 

Varhany a klavír: Helmut Schmidt

Velmi zdatným klavíristou i varhaníkem byl sociálně-demokratický kancléř Helmut Schmidt pocházející z Hamburku.

 

Pod slupkou chladného severoněmeckého „drsňáka“ (vyjadřoval se rád jadrně a přímo k věci) se skrývalo citlivé jádro, o němž svědčilo mj. i jeho celoživotní zaujetí hudbou Johanna Sebastiana Bacha. S význačným německým klavíristou a dirigentem Frantzem vydal i CD s bachovskými interpretacemi. Už v sedmnácti komponoval církevní hudbu. V posledních deseti letech života byl stižen podobným osudem jako Bedřich Smetana – téměř ohluchl.

 

 

Harry Truman – nevěstinec nebo politika

Jiný americký prezident, kterému přirostl klavír k srdci, byl Harry Truman. Ten zamlada vstával v pět hodin, aby mohl ještě před odchodem do školy cvičit. V patnácti ale konstatoval, že klavírním géniem nebude (přílišná sebekritičnost?) a se cvičením „seknul“. Později vtipkoval:

 

Truman Harry„Já jsem se rozhodoval mezi tím být pianistou v bordelu nebo politikem. Ale mezi námi, on mezi tím velký rozdíl není.“

 

Truman byl v úřadě na počátku padesátých let v době, kdy nebyl u nás vztah k americké lidové hudbě nijak příznivý. Jeden slovenský básník byl v té době pohoršen tím, že „džezem se svíjí Bílý dům“. Později byl džez vzat na milost, když se zjistilo, že je to hudba, kterou si ulevovali například těžce pracující česáči bavlny tmavé pleti.

 

Nicméně, i v době určitého tání se podivoval sovětský šéf nejvyšší Nikita Chruščov, k čemu je sovětské mládeži džez a rozpovykaný rock and roll, když přece má svého kozáčka, který mimoto zpevňuje svalstvo v krajině pánevní!?

 

Netušil, že o půl století později bude jeho nástupce v úřadě zpívat před publikem v Petrohradě píseň, kterou proslavil jeden z „otců zakladatelů“ tohoto rock and rollu …

 

 

Vladimír Putin zpívající

Ze západních končin se přesuňme na Východ do Petrohradu. Tady se konala „v lepších časech“ v roce 2010, ještě než přišla „nová studená válka“, charitativní akce ve prospěch dětí stižených rakovinou. Přijela i hollywoodská smetánka, jejímž oblíbencem se toho večera stal tehdejší ministerský předseda Vladimír Putin. Nejprve se posadil ke klavíru a zabrnkal pár tónů.

 

Pak přešel k mikrofonu a s doprovodem orchestru spustil americkou klasiku Blueberry Hill, kterou se proslavil jeden ze zakladatelů rock and rollu Fats Domino.

 

Píseň byla taky znělkou snad nejlepšího programu československého televize „Hovory H“ s Miroslavem Horníčkem. Kdo se podívá na video, uvidí, že mimo Sharon Tate, Kevina Kostnera a dalších hollywoodských hvězd měl z Putinova výkonu snad největší radost trumpetista stojící za ním, který si se spokojeným úsměvem poklepával do taktu.

 

 

Thomas Jefferson - housle a zpěv v sedle

Jefferson ThomasThomas Jefferson, třetí prezident Spojených států a hlavní autor Deklarace nezávislosti, byl výborným houslistou, který patrně ctil německé přísloví Übung macht den Meister (cvičení dělá mistra).

 

V anekdotické zkratce se o něm dočteme, že „když zrovna nesepisoval Deklaraci nezávislosti, cvičil na housle“. Obdivoval a hrál např. Haydna, Glucka, Vivaldiho. Ze spolehlivých pramenů se dozvídáme, že když na koni objížděl nebo obcházel své panství Monticello ve Virginii, nepřestával si zpívat.

 

 

Mladá vdova s cembalem

Díky pilnému cvičení se dopracoval takové dokonalosti, že svými houslemi okouzlil bohatou a hezkou mladou vdovu Martu, se kterou se oženil a měl šest dětí. S přehledem tak vyřadil dva další soky, kteří se o ni ucházeli. Je to popsáno v následující historce.

 

Jeho sokové jednou přišli ke své obdivované na návštěvu a vstoupili do předsíně. Jefferson přišel už dříve a s Martou, která hrála na cembalo, už v salónu koncertovali. Z jejich hudby – souhry dýchalo něco tak silného a okouzlujícího, že si oba pánové shodně řekli: „Tady to nemá cenu, tady už je ruka v rukávě“ a vzali klobouky a odešli.

 

Po svatbě Jefferson dále každý den cvičil a Marta ráda jeho hře naslouchala.

 

 

Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti

Svou láskou k hudbě a zpěvu by Thomas Jefferson i další výše uvedení jistě potěšili dvaaosmdesátiletou paní Evu Moučkovou, českou léčitelku se světovým renomé.

 

Ta považuje hudbu a zpěv za terapeutický prostředek číslo jedna. Nemocným na celém světě doporučuje alespoň deset písniček denně, ať jde o ztvrdlá játra nebo nespavost. Již po několika dnech léčby zpěvem jí překvapení Češi, Němci i Američané s dojetím děkují, jak jim změnila život k lepšímu.

 

Paní Moučková lituje, že už neplatí „co Čech to muzikant“ a vzpomíná na staré časy, kdy zpívaly a hrály doslova celé rodiny. Manželům se sklonem k hádavosti doporučuje, aby na sebe nemluvili, ale zpívali. Ve zpěvu je hádka téměř vyloučena a děti, které rodiče svými hádkami v noci budili, spokojeně spí.

 

Nebyl by snad tohle i recept jak tlumit vášně v hospodách i na ulicích a rozvolnit politické diskuse v parlamentech nebo i při schůzkách na úrovni nejvyšší!?

 

Právě v dnešní době prohlubujících se příkopů a rostoucích zdí připomínající dobu, o které zpívali V+W začátkem třicátých let:

 

     v Evropě to víří, něco visí ve vzduchu

             Nad moudrostí pradědů, průmyslem, obchodem, nad stroji

                                               … nad mírem, blahobytem

                                                  rozpačitě lidstvo stojí …

by stálo za to se vydat neprošlapanými cestami!?

 

 

Přílohy:

 

Původní skladba Sentimental journey - Les Browns and Orchestra, kterou Miloš Zeman zahrál v Šanghaji

https://www.youtube.com/watch?v=O7umIJj8UBo

 

Arabella zpívá čínsky v Mar-a-Lago na Floridě:

https://www.youtube.com/watch?v=O57PwYwzTys

 

Arabella zpívá a recituje v čínštině na videu promítaném při návštěvě Trumpa v Pekingu

https://www.youtube.com/watch?v=uzM7XoVVGQc

 

Clinton v Redutě 1994

https://www.youtube.com/watch?v=YanZTzcgBJA

 

Nixon s houslistkami – demokratkami, 1963

https://www.youtube.com/watch?v=MCsGSMze_6Q&feature=player_embedded

 

Nixon doprovází zpěvačku Pearl Bailey

http://www.chimesfreedom.com/2017/03/07/richard-nixon-pearl-bailey-amid-storm/

 

Helmut Schmidt hraje Bacha

https://www.youtube.com/watch?v=0viCMJb2dCI

https://www.youtube.com/watch?v=Fdn-WC2sFBQ

 

Harry Truman, 1952
https://www.youtube.com/watch?v=QRZu0RFkHkc

 

Putin a Blueberry Hill

https://www.youtube.com/watch?v=IV4IjHz2yIo

 

Paní Moučková – léčitelka: Zpívat, zpívat a zase zpívat

https://www.youtube.com/watch?v=soY6RV3-mLY

 

O zpěvu mj.

Voskovec + Werich - Kam asi svět míří v roce 1934

https://www.youtube.com/watch?v=axndykfcqLg

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Čtvrtek, 15 Listopad 2018 08:35 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB