Německo mezi Silvestrem a zemskými volbami

Email Tisk PDF


Merkelová na titulce-BilduRozhovory se dnes v Německu stáčí po třech větách k problému s uprchlíky. Diskuse nabývají ostrého tónu, uvážlivá hodnocení ve stylu „na jedné straně / na druhé straně“ vystřídala stručná otázka: “Pro nebo proti?“

Související: Německo – zemské volby za humny. AfD kupředu pravá

 

 

 

(Dění v německých médiích pravidelně sleduje pro Literární noviny překladatel Milan Faltus viz předchozí články ZDE)

 

Svůj díl dostávají média: v německých novinách a na diskusních fórech se to hemží čtenářskými dopisy a diskusními příspěvky jako je následující:
„Je nejvyšší čas, aby média provedla sebereflexi. Je nejvyšší čas pochopit, že PEGIDA a AfD (Alternative für Deutschland) existují nejen kvůli selhání paní Merkelové, ale i kvůli selhání médií, která ztratila smysl pro míru a své poslání a začala si hrát na vládu“.
Otevřená řeč v politických talk show
Politické talk show, kterými je německý televizní divák hojně zásobován, dobře obrážejí měnící se politickou realitu.
„Po Silvestru už smím prohlásit, že ne všichni uprchlíci jsou kvalifikovaní odborníci a lékaři, ale že je mezi nimi taky pár darebáků. Kdybych to řekl před Silvestrem, byl bych okamžitě „popostrčen“ do (ultra) pravicového kouta“.
Tohle s ulehčením prohlásil předseda policejních odborů Rainer Wendt v  lednové talk show Franka Plasberga na stanici ARD, první po silvestrovské noci v Kolíně nad Rýnem. Za velký pokrok považuje otevřenější tón veřejných debat o uprchlících v posledních týdnech.

 

Statistiky přičesávány
Po kolínském šoku se otevřeně mluví o tom, že policejní statistiky o zločinnosti cizinců vůbec a uprchlíků zvlášť se často přičesávaly. Moderátor Plasberg a ostatní diskutující jsou informacemi odborového předáka překvapeni.
Když Wendt vykládá, že se o cestujících skupinách Romů má v hlášeních psát jako „o osobách často měnících bydliště“, reaguje na to publikum smíchem.  „Vy se smějete“ reaguje Wendt, „ale tak jsou policisté vedeni k tomu, aby raději nezmiňovali nic, co by bylo v rozporu s tím, co se od nich očekává“. A očekává se, že podrobností původu pachatelů uvádět nebudou.
Moderátor se ptá, jestli tyhle směrnice vycházely od určité strany. Ne, to byl všeobecný postoj, který se už delší dobu v policejních kruzích pěstuje.

 

Hlášení přepsat
Když hlášení tyto požadavky nesplňovala, byla seshora vrácena s poznámkou „přezkoumat“, to je přepsat je tak, aby v širším smyslu „nenarušovala občanský smír“. Např. slovo sexuální delikt bylo v hlášeních nahrazováno slovem tělesné zranění, statistiky tak byly zkreslovány.
Bývalá ministryně pro rodinné záležitosti Kristina Schröderová z CDU, původem socioložka, mluví o tom, že určité věci se v Německu už řadu let nesmějí vyslovit. Na toho, kdo určitá tabu poruší, se okamžitě všichni vrhnou.
Jako ministryně pracovala na studii o nucených manželstvích. Prameny vědeckých kolegů ji dovedly k závěru, že v 83 % případů hrálo roli islámské pozadí. Kolegové se ale od vlastních čísel okamžitě distancovali. Prohlásili, že skutečnost, že tento podíl je tak vysoký, bude čistě náhodná.
Tahle atmosféra prý vládne v Německu už dlouho a bývalá ministryně je ráda, že se právě v posledních týdnech „po Kolíně“ situace zlepšuje směrem k větší otevřenosti a menší obavě podívat se realitě do očí. Tak události silvestrovské noci v Kolíně nad Rýnem paradoxně přispěly k „pročištění mediálního terénu“.

 

Řekla jsem hloupost
Ilustrativní je i případ volné spolupracovnice západoněmeckého rozhlasu WDR (Westdeutscher Rundfunk) Claudie Zimmermannové, 54. Ta v polovině ledna v rozhovoru pro holandskou stanici L1 prohlásila, že v německých veřejnoprávních médiích existují direktivy, jak psát o politice Angely Merkelové ve věci migrantů a jak problémy s migranty pojednávat spíše z pozitivního hlediska. 
Na otázku holandského moderátora, jestli existují nějaké psané směrnice, řekla Zimmermannová: „V zásadě ne, ale jsme veřejnoprávní stanice … a jsme přirozeně nasměrováni tak, abychom referovali mírně provládně“. Když tento výrok vzbudil poprask, Zimmermannová couvla a rozeslala spolu s vedením stanice WDR prohlášení, ve kterém říká: 
„Řekla jsem hloupost, byl to vliv stresu z přímého přenosu, nikdy jsem jako volná novinářka nebyla vyzývána k tomu, abych podávala tendenční zprávy“.
I přes tuto diplomaticky formulovanou „zpátečku“ dostává pozvání, telefonáty a stovky emailů s blahopřáními, že tak otevřeně pohovořila o tabuizovaném tématu.

 

Nasadili jsme si náhubky
V následném rozhovoru s Rheinische Post online se k věci vyjadřuje podrobněji. Novinář, který s ní vedl rozhovor, poukazuje na to, že se nejpozději od událostí v Kolíně jazykový úzus v médiích změnil. Do té doby se téměř všichni novináři „drželi zpátky“ a pachatele trestných činů/přestupků, pokud to byli migranti, jako takové neoznačovali. Zimmermanová odpovídá takto:
„O to přesně jde. Aniž se o tom mluvilo, nasazovali si téměř všichni novináři, policie i politici po léta náhubky. Přiznejme si, že jsme všichni určité skutečnosti zamlčovali, špatně jsme pochopili politickou korektnost“.
V televizních debatách se kriticky připomíná, že média si nárokují výchovné poslání; místo aby podávala zprávy o tom, co se děje, snaží se diváka vychovávat a doporučovat, co si má myslet.
V prvotní euforii z Willkommenskultur – vítací kultury nebylo vhodné poukazovat na záporné stránky nekontrolovaného přívalu utečenců. Kdo to udělal, byl snadno označen za pravicového extremistu nebo dokonce neonacistu a rasistu.

 

K čemu cenzura, stačí autocenzura
Určitá autocenzura fungovala zvláště, co se týče uprchlíků. Při veřejných shromážděních docházelo k tomu, že se účastníci z publika báli před ostatními pronášet své pochybnosti. Přišli za řečníkem až po shromáždění a v dialogu se mu se svými pochybnostmi svěřovali.
To připomíná závěrečné doby reálného socialismu, kdy se sice mohlo veřejně sem tam něco kritizovat, ale lépe ne příliš nahlas a spíše mezi čtyřma očima.
Jednomu pamětníkovi - čtenáři berlínského Tagesspiegelu situace dokonce připomíná scénku ze setkání Alexandra Dubčeka s tehdejším prvním tajemníkem východoněmecké komunistické strany SED Walterem Ulbrichtem z roku 1968. Dubček při setkání ohlásil, že jsme v Československu zrušili cenzuru.
Nato opáčil Ulbricht, představitel tuhého východoněmeckého režimu: “Já vůbec nevím, o čem mluvíte. My jsme cenzuru nikdy neměli.“
Jiný čtenář to vidí takto:
„Musíme děkovat nebesům, že na Německo přišla tahle takzvaná uprchlická krize. Odhaluje vše, co už po léta v německých televizích a rádiích neběželo jak má. Všechny veřejnoprávní stanice jsou pevně v rukou politiků a novinářů, kteří chtějí svým posluchačům a divákům předávat svůj světový názor; nechtějí lidem podávat informace, ale vychovávat je“.

 

Jak to vidí AfD
Alternative für Deutschland ( AfD - Alternativa pro Německo) je strana, která je řazena vpravo od stran CDU/CSU a mnohými kritiky označována jako pravicově populistická. Vznikla v roce 2013 jako reakce na německou politiku spojenou se záchranou Řecka.
Její současná úspěšnost – s 10 – 17 % v průzkumech se stává třetí největší stranou v Německu – je z velké části přičítána kritickému postoji k heslu Angely Merkelové „Dokážeme to“ (Wir schaffen das) a kancléřčinu odmítání stanovit „horní hranici“ (Obergrenze) počtu uprchlíků, které je Německo schopno přijmout. Místopředseda AfD Alexander Gauland vysvětluje kritický pohled na média v talk show Franka Plasberga takto:
„Domnívám se, že se ve veřejnoprávní televizi ze začátku dělala propagandu ve prospěch migrantů. Měli jsme být všichni vychováváni k tomu, abychom je srdečně vítali“.

 

Lügenpresse
Členové AfD a protiislámského hnutí PEGIDA (Patriotičtí Evropané proti islamizaci Západu)  na demonstracích často skandují slovo „Lügenpresse“ = prolhaný tisk. Slovo je emocionálně nabito (používal je např. i Goebbels). Má označovat neobjektivní zpravodajství médií, mj. o jejich straně/hnutí.  
Méně ostrý výraz Pinnocchio-Presse začala pro německá média razit Frauke Petryová, předsedkyně AfD. Přezdívka se u tohoto výrazu opírá o epizodu z kapitoly 17, kdy se vychloubačnému Pinocchiovi při lhaní začíná zvětšovat nos.
V anketě berlínského Tagesspiegelu, které se zúčastnilo přes pět tisíc čtenářů, odpovídá 76 % účastníků na otázku, zda tisk prožívá krizi důvěryhodnosti: Ano, ztratil jsem k médiím důvěru.  

 

Russia Today na demonstraci v Düsseldorfu
Věc došla tak daleko, že např. účastníci demonstrací Pegidy odmítají dávat interview reportérům veřejnoprávních médií s poukazem na to, že jejich výpověď bude překroucena. Satirický pořad „Heute Show“ televize ZDF si při té příležitosti v prosinci dovolil veselý kousek.
Poslal na demonstraci svého reportéra v převleku za reportéra ruské stanice Russia Today/RT (beranice, silný ruský přízvuk). Na mikrofonu měl nalepený štítek RT Deutsch a dotazoval se účastníků, jak situace vypadá.
Většinou byl vítán nadšeně: “Ano, s vámi mluvit budu, Russia Today je objektivní stanice a ideální protiváha k našim „zglajchšaltovaným“ médiím, která nás všechny manipulují“.

 

 

 

 

Faltus MilanAutor příspěvku je překladatelem. Mimo jiné se zabývá humorem v německy mluvících zemích, a to nejen sledováním v televizi, ale také přímo návštěvou kabaretů u našich sousedů…

 

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 02 Březen 2016 11:46 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz