Böhmermann: Jdu na scénu a nevím, jestli mě nesbalí

Email Tisk PDF

 

Böhmermann prtsc youtubeV tom smyslu v New Yorku mluvil populární německý komik Jan Böhmermann, kterého představovala po jeho průšvihu s tureckým prezidentem americká média a rovněž popisovala vztah Teutonů k humoru.

 

 

Zhruba před půlrokem jsme psali o situaci na německé kabaretní scéně a popisovali ji bezmála jako idylickou. Psali jsme mj., že němečtí politici jsou zvyklí na tvrdou kritiku i satiru, pojímají ji velkoryse a nenechají se ostrými útoky zasahujícími někdy i oblasti „unterhalb der Gürtellinie“ = oblasti od pasu dolů příliš zneklidnit.

Situace kolem satirika Jana Böhmermanna, který se svojí básničkou zhruba před měsícem dotkl tureckého prezidenta Erdogana a bude pravděpodobně čelit soudnímu procesu, jakoby tento obrázek narušovala. Tady je ovšem nutno připomenout, že se nejedná o dvojici – německý satirik x německý politik, ale o dvojici německý satirik kontra zahraniční politik.

Byly to právě satirické zásahy v oblastech od pasu dolů, které tureckého státníka pravděpodobně rozčilily nejvíce. Pro připomnění: Böhmermann v tomto směru psal o jeho zálibě v určitých hospodářských zvířatech, se kterými se zvláště k večeru spojuje úžeji než je obvyklé a o dalších výstředních libůstkách, které prezidenta nijak nešlechtily. Böhmermann tyto nelichotivé obrázky obhajoval v rámci práva na satirickou nadsázku.

 

Jak to vidí němečtí Turci

V talkshow, o kterých jsme psali také pochvalně jako o živém informačním zdroji podávajícím názory z různých směrů, se právě v diskusích kolem kauzy Böhmermann objevovali zástupci s tureckými kořeny. Jedná se většinou o dobře integrované  Turky/Turkyně druhé generace, jejichž rodiče do Německa přišli s vlnou „gastarbeiterů“.  Tak se německému publiku dostává informací „z první ruky“.

Turecká novinářka Özlem Topçu z renomovaného týdeníku Die Zeit uvedla okolnost, která by se při hodnocení reakcí tureckého státníka neměla přehlédnout. Vysvětlovala rozdíl při pojímání kritiky a satiry v Turecku a v Německu.

V Německu, podobně jako u nás, udělá politik, který je nějak více či méně vtipně/hrubě napaden satirikem, nejlépe, když bude věc ignorovat. Pokud by se pokoušel satirika nějakým způsobem nedej Pánbůh umlčet, začal se s ním soudit atd., situaci jen zhorší, média se začnou v případě „rýpat“ a kauza je ke škodě terče kritiky/satiry udržována při životě.

 

Projev slabosti

Opačně je tomu podle turecké novinářky v Turecku. Tam se považuje za slabost, pokud potrefený státník na satiru/kritiku nereaguje, třebas právními prostředky. To vysvětluje i vysoký počet soudních sporů (asi dva tisíce), do nichž se turecký prezident Erdogan v poslední době pustil.

Od doby, kdy se básnička o Erdoganovi v televizi ZDF objevila, uplynul už více než měsíc. Převážná část médií, jak kolegů satiriků (německých i německo-tureckých) tak i politiků se o Ergodanově  chuti pustit se do soudního procesu s Böhmermannem vyslovovala kriticky.

Reakce kancléřky Merkelové a její rozhodnutí umožňující právní stíhání německého satirika a vyplývající z „reálpolitiky“ = z postavení Turecka a prezidenta Erdogana ve věci utečenců byly předmětem ostré kritiky v duchu „to jsme to pěkně dopracovali, že se musíme plazit před nějakým ´sultánem´“. Velmi frekventované bylo v posledních týdnech slovíčko KOTAU = ponížené pukrle, které tímto svým rozhodnutím kancléřka Erdoganovi předvádí.

 

Nevlastní sourozenci

Oblíbený turecko-německý satirik Serdar Somuncu se v talkshow Anne Willové vyslovil proti stíhání Böhmermanna a za svobodu politického humoru. V příspěvku pro časopis DER SPIEGEL píše o spoustě nenávistných emailů a příspěvků na jeho facebookové stránce. V nich mu turečtí nacionalisté a příznivci Erdogana vyčítají, že v talkshow obhajoval Böhmermannovy urážky.

Podle jeho názoru jde především o zraněnou čest Turků žijících v Německu. Dlouho trpí ponižováním a povýšeností ze strany Němců. Nevěří v dobré úmysly německých politiků, když hovoří o integraci.

„Němci a Turci nebudou nikdy přátelé, jsou to nevlastní sourozenci“.

 

Kritika kolegů

Z tohoto souhlasného sboru vybočovaly některé hlasy, které je pro vyváženost pohledu vhodné uvést. Většinou se psalo v tom smyslu, že satiře je těžko stanovovat nějaké hranice, umělec má mít možnost se vyjadřovat uměleckými prostředky, které sám uzná za vhodné atd. Tak mluvili i ti, kterým se samotný Böhmermannův výtvor nelíbil a považovali ho za „přepísklý“ nebo nevkusný.

Jiného názoru je například satirik Dieter Nuhr, který má svůj měsíční program v televizi ARD, podle něj satira nesmí všechno. Pro satiriky neexistují žádné zvláštní zákony. Co je zakázáno klempíři, platí i pro prodavače v řeznictví i satiriky.

Když jako klempíř někoho označím za dětského pornografa nebo prznitele koz, je to urážka, i když budu tvrdit, že jsem tím chtěl jen otestovat meze klempířství (to byl jeden z argumentů Böhmermanna – chtěl otestovat hranice satiry, z New Yorku tomu via Facebook říkal – pushing the boundaries).

 

Kdo se bude smát jako poslední?

Jan Böhmermann se po několikatýdenní přestávce přihlásil – dal rozhovor týdeníku Die Zeit, v němž si položil uvedenou otázku. Stěžuje si, že ho „kancléřka vykostila a naservírovala k čaji despotovi“.

Své poslání vidí takto: „Mým úkolem není vyrábět umění, které Angela Merkelová nebo někdo jiný považují za příjemné a hodí se jim do krámu.“

Böhmermann strávil v minulých týdnech nějaký čas v New Yorku, kde byl pozván do televizní talkshow. Nakonec se jí ale nezúčastnil, protože nechtěl o svém případě poprvé mluvit v cizí televizi. Na Facebooku odpovídal na dotazy svých příznivců. Mimo jiné hovořil o svém programu Neo Magazin Royale na ZDF. Ten byl po měsíční přestávce na programu večer 12. května.

Tentokrát se Böhmermann vzdal vlastních vtipů a převzal je od diváků, vydal se cestou tzv. „crowdsourcingu". Za každý vtip nebo gag, který byl od diváků přijat, dostal autor 103 Euro – narážka na paragraf 103 Trestního zákoníku, podle něhož je urážka hlavy cizího státu trestná – paragraf pochází z dávných dob před první světovou válkou a má být brzy zrušen.

Před uspěchaným zrušením (im Schnellschussverfahren) ovšem při zasedání Spolkového sněmu ve čtvrtek 12. 5. varoval poslanec CSU Volker Ullrich, který nabádal k tomu, aby celá problematika byla nejprve důkladně posouzena právními experty.

První vystoupení Böhmermanna v pořadu Neo Magazin Royale po více než měsíční přestávce vyvolalo převážně kladné reakce. Jeho příznivci byli nadšeni, lidé z veřejnoprávních televizí si oddechli, že se pořad obešel bez nějakých dalších politických extempore.

Satirik si tentokrát vzal na paškál pořad televize RTL „Hledá se snacha“ (Schwiegertochter gesucht), kam „propašoval“ svého člověka, který odhalil všelijaké nepravosti při práci se soutěžícími.

Nakonec si pozval velkého diskutéra a vtipného právníka Gregora Gysiho ze strany Die Linke (Levice). Ten Böhmermannovi básničku o Erdoganovi nepochválil – před vysíláním prohlásil, že ji „nepovažuje za vtipnou“ a že to „Böhmermann nemusel takto říkat“. Jinak jemu i svobodě politické satiry samozřejmě drží palce.

 

Raper mediátorem?

Pokud by se kauza Böhmermann – Erdogan dala vyřešit mimosoudně, nabízel by se jako mediátor německý raper turecko-kurdského původu Eko Fresh, vlastním jménem Ekrem Bora.

Stojí takříkajíc mezi frontami a v poslední době na sebe upozornil milostnou písní Nur für Dich (Jen pro Tebe) pro Frauke Petry, předsedkyni AfD, do níž se beznadějně zamiloval.

Ví, že by mu řádně vychovala syna, počká si na ni třeba 1000 let. V textu se mísí ironie s opravdovým citem, najdou se tu i výtky k politické práci jeho idolu, ale prostě láska je láska…

Frauke die Granate, sie raubte mir den Atem

Wenns sein muss, würd´ ich auf dich 1000 Jahre warten …

Do té doby se kauza Böhmermann – Erdogan jistě vyřeší a Eko Fresh se bude moci plně věnovat rodinnému životu se svou vyvolenou

 

 

Faltus MilanAutor příspěvku je překladatelem. Mimo jiné se zabývá humorem v německy mluvících zemích, a to nejen sledováním v televizi, ale také přímo návštěvou kabaretů u našich sousedů…

 Na našem serveru můžete od Milana Faltuse číst: Zmizela politická satira z českých obrazovek navždy? (článek srovnává německý a český humor)

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 18 Květen 2016 08:45 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB