Pomocná stráž a ministerstvo vnitra

Email Tisk PDF

Pětaosmdesátiletý Miroslav Polreich, bývalý význačný československý zpravodajec, vyprávěl v závěru debaty o tzv. proruské propagandě, jež se konala před pár dny na Novotného lávce, historku, která stojí za zaznamenání. Byv předtím pozván na třídenní konferenci, která se na téma bezpečnosti českého kyberprostoru uskutečnila na ministerstvu vnitra, narazil třetí den na pořadatele, jenž ho do pléna odmítl vpustit. Muž poukázal na to, že se tam budou prezentovat tajné informace. Rozčilenému Polreichovi se představil jako Jakub Janda.

 


Těžko říci, jaké tajné informace skrývá ministerstvo vnitra ve spolupráci s Evropskými hodnotami, jichž je Jakub Janda zástupcem jejich ředitele pro politické záležitosti, před občany tohoto státu. Pan Chovanec to zatím nevyjevil. Je však pozoruhodné, že na jím řízeném ministerstvu v roli strážce utajených informací vystupuje reprezentant „nevládní odborné instituce bránící liberální demokracii“.

Ministerstvo vnitra je řízeno statutárním místopředsedou sociální demokracie, jejíž předseda Sobotka jej v jeho funkci při nedávné akci na posílení důvěry v ČSSD ani stínem nezpochybnil. Myslivna s názvem „Evropské hodnoty“ působí ve spojení s ním jako předsunutá hláska, která občany chrání před zápornými pravdami. Z hlediska Chovancova úřadu je to zjevně dobře, protože jeho odbor boje proti dezinformacím má fungovat až od 1. ledna příštího roku a někdo to do té doby holt hlídat musí.

Když se v této zemi lámal před sedmadvaceti lety chleba, nebyl Jakub Janda ještě rok na světě. Přesto si (zatím) nejsilnější vládní strana formálně reprezentující sociálně demokratické myšlenky, vybrala tohoto chlapíka jako vachmajstra svého pojetí svobody, se kterým zjevně souzní.

Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. Cenzura je nepřípustná.

To jsou úvodní ustanovení článku 17 Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky. Ministerstvo vnitra je zatím nezpochybňuje. Jen je v duchu slova obezlička (pozor: ruského původu!) obchází, odpovědnosti za jeho dodržování se zbavuje a ducha ústavy za nečinného přihlížení parlamentu popírá.

Není to první případ politické svévole. Sněmovna nedávno schválila zákon o boji proti terorismu, který umožňuje trestat až dvanáctiletým trestem za „schvalování terorismu“. Odbor proti dezinformacím má být součástí „specializovaného“ Centra pro boj s terorismem. Bude-li tedy informace diagnostikována Odborem Centra (ruku v ruce s Evropskými hodnotami) jako dezinformace, může být při troše dobré vůle posouzena i jako trestný čin?

Všechno to zapadá!

Skupina vědců a vysokoškolských pedagogů vystoupila počátkem tohoto měsíce s prohlášením, které o studii think tanku Evropské hodnoty o výhledu vývoje vnějšího bezpečnostního prostředí ČR soudí, že „obsahuje pouze katastrofické scénáře, navíc s absurdně vysokými pravděpodobnostními hodnotami, není odbornou studií, ale projevem ideologie, který připravuje půdu pro radikální opatření odůvodněná jako prevence proti (neurčitým a nejistým) budoucím hrozbám.“ Ministr Chovanec ale podobná varování zřejmě nečte, neb jsou s jeho přesvědčením v nesouladu.

Na debatě zmíněné v úvodu tohoto textu vystoupil mj. i předseda Pirátů Ivan Bartoš. Stojí za to, citovat v této souvislosti poněkud obsáhleji názory, s nimiž autor tohoto textu nemá problém se ztotožnit: „Co lze očekávat od ministerstva, které vede usvědčený plagiátor, který ve své bakalářské práci doslovně kopíruje ze stránek s vypracovanými maturitními otázkami?“ Doporučil bych peníze určené na „potírání“ dezinformací společně s dalšími miliony, které ČSSD neutratí za billboardy ve volební kampani 2017, využít pro intenzivní dlouhodobou vzdělávací kampaň, zadanou v transparentním výběrovém řízení. Kampaň, která naučí běžné lidi poznat pravdu a lež, odlišit informaci od dezinformace, pracovat se zdroji, prostě neskočit na špek. Jenže to se do současného politického prostoru příliš nehodí, protože by pak občané poznali, že řada politiků lže a dezinformuje v množství větším než malém.“

Dodávám: nejen lže, ale s pomocí kompetencí získaných volbou a nekontrolovaných parlamentem, chce občany otevřeně manipulovat a postupně je připravit o svobody, které zbyly.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 16 Listopad 2016 06:55 )  

Milan Daniel

Milan DanielNarozen 1946, v roce 1969 vyloučen ze studia žurnalistiky,  v letech 1970 - 1973 vězněn za pošťuchování republiky, poté vnitřní emigrace v lesích a na folkových festivalech, v dělnických povoláních až do roku 1990. Krátce vedl okresní noviny v Chrudimi, působil jako komentátor Deníků Bohemia ve východních Čechách, v roce 1998 založil občanské sdružení Most pro lidská práva, které původně vydávalo stejnojmenný časopis věnující se rasismu a xenofobii. Současně publikoval komentáře v řadě deníků (Lidové noviny, Právo, Hospodářské noviny) a další materiály (Listy, Romano hangos, Deníky Bohemia a jiné). Základním tématem pro něj byli cizinci a lidská práva se širším přesahem do vnitřní i zahraniční politiky. V rámci sdružení Most pro lidská práva, které později působnost omezilo na Pardubický kraj a pomoc cizincům v něm žijícím, působil jako jeho jednatel až do svého odchodu do důchodu v roce 2011.



banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB