Co už neřekl Kriminalista

Email Tisk PDF

Česká televize vysílá několik let starý německý seriál Kriminalista, ve kterém vystupuje šaramantní, inteligentní a charismatický policista. Řeší případy, jejichž skutková podstata je od tuzemské reality poněkud odlišná a už proto stojí za to jednotlivé díly sledovat.

 

 

 

 

Zápletka posledního vysílaného dílu byla postavena na tématu ilegální migrace. Sociální pracovnice, která byla součástí převaděčské sítě, byla před očima kriminalisty v nepřehledném prostředí metra zavražděna. Vyšetřovatel při řešení případu narazí na zuboženou a znásilněnou pákistánskou uprchlici. Zjistí, že se stala obětí milence sociální pracovnice. Ta chtěla případ oznámit policii, ale její partner, další aktér převaděčské sítě pašující migranty do Británie, tomu její vraždou zabránil.

Když je pachatel zatčen, ptá se mladý uprchliččin německý přítel, zda bude moci nešťastná dívka v Německu zůstat. Kriminalista mu s lítostí odpoví: bohužel…

Seriál byla natočen v roce 2007, v době, kdy vrcholil ekonomický boom a do Evropy přicházely za prací statisíce migrantů. Jiná byla situace u nás v ČR, jiná v Německu, kde v té době měli při přetlaku domácí nabídky problémy se získáním pracovních povolení i čeští zájemci. Za těch devět let se situace neuvěřitelně změnila. Ačkoliv nabídka nízko kvalifikované práce v sousední zemi nijak nestoupla, dveře se navzdory dublinským dohodám doširoka otevřely a Německo se potýká s vlnou žadatelů o azyl, kterou nemůže zvládnout. Pákistánka, již v detektivce zjevně čekala deportace, by nyní čekala spolu s jinými na vyřízení své žádosti, nebo by se pokoušela stejně jako tisíce jiných dostat dál, do Británie, kde by živořila na vyšší úrovni než doma.

Při pohledu na tvář Pákistánky, která doznala v průběhu děje proměny ze zmučené dívky na pokraji psychických sil do člověka ve stavu naděje, se člověk maně musí ptát. Ptát na to, co je špatně. Proč je náš relativní dostatek vyvažován bídou lidí, kteří z ní k nám (myslím tím obecně bohaté země Západu) utíkají. Proč si bez jakýchkoli skrupulí kupujeme v našich hypermarketech značkové oblečení, které v dvanácti či čtrnáctihodinových směnách šijí děti někde v Bangladéši? Proč dovolujeme Mezinárodnímu měnovému fondu, aby v Africe uplatňoval takovou politiku, která tamní hospodářství ničí, namísto toho, aby mu pomáhala?

Migrace je do značné míry důsledek hrabivosti Západu. Toho Západu, který je pro chudé a zbídačelé lidi majákem naděje a důstojného života. Je ale řešením všechny ty nešťastné světa přijmout na sebevětší ostrov s majákem? Je řešením zahnat je na jiný ostrov – pustý a bez majáku? Nic z toho neplatí. Lidem, kteří k nám natahují ruce, pomůžeme tím, když jim dáme možnost, aby vedli důstojný život doma, ve svých zemích. V tom je kámen úrazu – nevšímáme si tloustnoucích pijavic z vlastního rodu, pokud nás nechají cucnout natolik, abychom mohli žít. S odporem se ale stavíme proti těm, z jejichž krve ty pijavice pijí a z níž se – s odpuštěním – i my přiživujeme.

Co může Evropa namísto své bezradné politiky, která nereaguje na příčiny a řeší jen následky udělat? Kdyby namísto miliard, jimiž uplácí Erdogana, rozvinula v oblastech postižených migrací investiční programy zajištěné přísnými pravidly pro příjemce, byl by to krok správným směrem. Samozřejmostí by musel být standard mezd a pracovních podmínek, možnost profesního a třeba i jazykového vzdělávání.

Války i náboženský fanatismus mají nějaký generátor. Necháváme se snadno vyprovokovat k nenávisti vůči vlastním obětem, ani nás nenapadne, že jsme si fanatiky pomohli v živné půdě nenávistné ideologie sami vypěstovat.

Dovedeme si připustit, že jsme to my, kdo bídě světa dodává palivo svou nevšímavostí a manipulovatelností?

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 14 Říjen 2016 09:59 )  

Milan Daniel

Milan DanielNarozen 1946, v roce 1969 vyloučen ze studia žurnalistiky,  v letech 1970 - 1973 vězněn za pošťuchování republiky, poté vnitřní emigrace v lesích a na folkových festivalech, v dělnických povoláních až do roku 1990. Krátce vedl okresní noviny v Chrudimi, působil jako komentátor Deníků Bohemia ve východních Čechách, v roce 1998 založil občanské sdružení Most pro lidská práva, které původně vydávalo stejnojmenný časopis věnující se rasismu a xenofobii. Současně publikoval komentáře v řadě deníků (Lidové noviny, Právo, Hospodářské noviny) a další materiály (Listy, Romano hangos, Deníky Bohemia a jiné). Základním tématem pro něj byli cizinci a lidská práva se širším přesahem do vnitřní i zahraniční politiky. V rámci sdružení Most pro lidská práva, které později působnost omezilo na Pardubický kraj a pomoc cizincům v něm žijícím, působil jako jeho jednatel až do svého odchodu do důchodu v roce 2011.



banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz