Co změní volby na Ukrajině?


(kresba (C) Ľubomír Kotrha)Přes Porošenkovy výzvy k tomu, aby se ukrajinští vlastenci zúčastnili formou voleb ustavení nové politické reprezentace země, jich k volebním urnám přišla jen polovina. Voliči byli motivováni různě: část uvěřila tomu, že volby něco změní, část byla ovlivněna nacionalistickou kampaní, část k tomu byla zavázána svým chlebodárcům. O tom, že se na Ukrajině s hlasy tradičně kupčí konečně ví své i Willy Wonka, jak se Porošenkovi přezdívá. Ve vrcholné fázi kampaně vyzval své spoluobčany, aby se nenechali kupovat. Jak ale nevyužít příležitost v situaci, kdy všechno zdražuje a blíží se zima a nevyhnutelně i hlad?

Volební účast přes masivní kampaň vůči minulosti opět klesla. Voliči jsou čtvrt století trvajícím úpadkem unaveni a volby jim jsou lhostejné. Jiná by byla účast tehdy, kdyby si mohli otočit knoflíkem, mít doma teplo, teplou vodu, co jíst. Prezident jim to slíbil na rok 2020, ale kdo ho může brát ve zničené a zubožené zemi ovládané oligarchickými pijavicemi (k nimž ostatně patří) vážně?  

Pokud měly být volby pro Ukrajinu zlomem, bylo by na místě jejím občanům vyjevit, že změnit ji mohou jen oni sami, investují-li churchillovské hodnoty. Aby takovou investici udělali, museli by věřit v její efektivitu. Po tom, co jejich krev, slzy, dřinu a pot využívá ke svému obohacení jen vrstva zbohatlých zločinců, kteří se jen přeskupili, aby se mohli stát součástí nového establishmentu, tomu věří jen nenapravitelný optimista.

Týdeník Euro přinesl letos na jaře rozhovor s  Tomášem Fialou, majitelem investiční společnosti Dragon Capital, který je na Ukrajině největším českým podnikatelem. Fiala odhaduje, že se tamní oligarchové dostali k 70% objemu svého majetku nečistě, minimálně politickou protekcí. Korupci v rozhovoru označil za největší problém země.

Jak se s ní nová, údajně demokratická a minimálně verbálně proevropská administrativa vyrovná? Pozor: Nejvyšší rada ještě před svým rozpuštěním přijala zákon o vytvoření centrálního protikorupčního úřadu. Dá ale protikorupčním úředníkům plat vyšší, než je jejich tržní hodnota? Nebo ho spíš dorovná nějaký ten oligarcha?

Jan Petránek citoval v Interview ČT24 britský týdeník Economist, který napsal, že „…ukrajinští poslanci jsou prodlouženou rukou obchodních zájmů oligarchů a proto lze říci, že se nic nezmění. Tito poslanci se dají kupovat a prodávat jako zboží.“ Na kandidátkách se tak objevili v zásadě jen lidé, které oligarchové potřebují k tomu, aby mohli svou moc užít.

Zmíněný Tomáš Fiala se počátkem tohoto měsíce setkal s Porošenkem i Jaceňukem na schůzce, kterou zorganizovali pro zahraniční podnikatele v kyjevském hotelu Fairmont. Fiala se hned zkraje zeptal jak je možné, že i přes ujištění o otevřených volbách se místa na kandidátkách údajně prodávají za 3 až 4 miliony dolarů. Připomněl, že se toto obvinění týká i politických stran obou ukrajinských vrcholných představitelů. Porošenko odpověděl, že to prošetří…

Jaká tedy bude ukrajinská politická scéna po volbách? Těžko dnes soudit. Volební systém na Ukrajině je smíšený, polovina ze 450 poslanců byla volena poměrným systémem ze stranických seznamů, zbytek v jednomandátových obvodech většinovým systémem. Willy Wonka chytře postavil do jednomandátových obvodů své nejlepší koně, takže převaha jeho Bloku může být v Nejvyšší radě výrazně větší než by tomu napovídaly doposud sečtené hlasy. Koalice s Jaceňukovou Lidovou frontou však nevznikne tak hladce, jak se předpokládalo. Jaceňuk navíc trvá na rozdíl od prezidenta na totální vojenské porážce povstalců a může markýrovat jednání s extrémisty typu Ljaška či oslabené Tymošenkové. S Porošenkem pevně v sedle by měla Merkelová lehčí pořízení. Démoni, jež EU svými postoji od jara ruče krmila, však tomuto sedlu povolili popruhy.

Evropa, která oficiálně uznale kývá nad touto demonstrací demokracie, musí mít z aktuální situace těžkou hlavu. Rusko volby jen zdánlivě překvapivě uznává, dává od svého západního souseda ruce pryč a evidentně si myslí „co jste si nadrobili, to si snězte“.

Aby zplundrovaná Ukrajina mohla na vstup do Evropy vůbec pomýšlet, potřebuje reformy. Sliby jejich zavedení jsou věc jedna, investice do jejich provedení věc druhá. Ukrajinský průmysl dosud orientovaný většinou na Rusko, bude muset přijmout evropské standardy, což předpokládá obrovské investice. Kdo půjčí? Kdo lehce podmázne a za hubičku koupí, zaměstná místní chudáky a bude vyrábět pro pomatenou Evropu, kam se nezaměstnanost přesune?

Demonstrant z Majdanu to asi nebude… A zásadami šermující tetičku Evropu, která by pro své přebytky ráda velký trh na východě, v zemi čekají na obou stranách frontových linií prázdné peněženky.

Komu budou naopak praskat ve švech, je pamětníkům české transformace jasné jako facka.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

Milan Daniel

Milan DanielNarozen 1946, v roce 1969 vyloučen ze studia žurnalistiky,  v letech 1970 - 1973 vězněn za pošťuchování republiky, poté vnitřní emigrace v lesích a na folkových festivalech, v dělnických povoláních až do roku 1990. Krátce vedl okresní noviny v Chrudimi, působil jako komentátor Deníků Bohemia ve východních Čechách, v roce 1998 založil občanské sdružení Most pro lidská práva, které původně vydávalo stejnojmenný časopis věnující se rasismu a xenofobii. Současně publikoval komentáře v řadě deníků (Lidové noviny, Právo, Hospodářské noviny) a další materiály (Listy, Romano hangos, Deníky Bohemia a jiné). Základním tématem pro něj byli cizinci a lidská práva se širším přesahem do vnitřní i zahraniční politiky. V rámci sdružení Most pro lidská práva, které později působnost omezilo na Pardubický kraj a pomoc cizincům v něm žijícím, působil jako jeho jednatel až do svého odchodu do důchodu v roce 2011.

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB