Právo podle vlastního kopyta


Amnesty International a Human Rights Watch, dvě největší lidskoprávní organizace, opakovaně přicházejí s konstatováními, že zločinů se na Ukrajině dopouštějí obě strany. To je sice pravda, ale ne celá. A polopravdy jsou nejoblíbenějším nástrojem jednostranné propagandy.



 

 

Když mne někdo napadne a já mu přerazím čelist, jsem stejný zločinec jako agresor? Ovšemže slyším námitku, že to srovnání nesedí. Začátek konfliktu se podle amerického a EU kalendáře přece počítá až od momentu, kdy se Rusové na východní Ukrajině začali bránit a chtěli se odstrčit od režimu, který se opřel o krajní nacionalismus a banderovské tradice. 

Kyjevská vláda, která za poslední peníze nakupuje zbraně, staví na východní hranici plot a přitom nemá na zaplacení energií, přece odstartovala svou kariéru na základě násilného, nedemokratického uzurpování moci. Nebylo by to možné bez angažmá neofašistů. Na Majdanu, v Oděse, Mariupoli a jinde. Dnes je nechá beztrestně houfovat v ulicích metropole s pochodněmi, když je včera nechala zabíjet spoluobčany mluvící cizím jazykem, nebo mající jiný názor.

AI ani HRW nedělají politiku a nepřísluší jim analyzovat, proč ke zločinům v zemi dochází. Nelze je vinit ze zaujatosti, ale jejich spravedlnost se až příliš podobá té paní, která drží váhy se zavázanýma očima. Politici, kteří by se mohli příčin dobrat, takovou analýzu odmítají a mluví a konají tak, jako by neměli k dispozici jak zjevná, tak skrytá fakta, se ale po bok skutečným zločincům řadí.

Moje generace byla mj. vychovávána k tomu, že „vražda na tyranovi není zločinem“. Jestliže povstalci – eufemisticky řečeno – „neberou do zajetí“ příslušníky brutálních dobrovolnických batalionů či „pravoseky“, činí tak s vědomím toho, že jsou to tito ozbrojenci, kdo jsou za způsobená zvěrstva konkrétně odpovědní. O jejich zločinech existuje bezpočet důkazů. Mstí-li se povstalci těmto osobám násilím, zabíjením, mučením, lynčováním, nelze to samozřejmě schválit. U vědomí toho, že mi zabili bratra, souseda, otce, matku, ženu, sestru, dítě, že mi zničili život, se tomu ale dá rozumět. Válka není křesťanský dialog ve smyslu dostaneš-li políček, nastav druhou tvář.

Pučistická vláda podpořená od počátku USA/EU směřuje od počátku své existence ke konfrontaci s rusky mluvícím jihovýchodem země. Ani náznakem nepřipustila jednání o federaci a svou vůli tlačí jen silou, která zemi zničila. Ukrajinská ústava se stala cárem papíru, který nikdo nerespektuje; jedním dechem však je třeba říci, kdo odstartoval její trhání na kusy tím, že porušil základní občanská práva. Že se to hodilo Putinovi k tomu, aby v rozporu s mezinárodním právem (a zmíněnou ústavou) obsadil strategicky důležitý Krym? Těžko by mohl Vladimir Vladimirovič smečovat, kdyby mu někdo nenahrál…

Zločiny jsou neomluvitelné, je třeba je vyšetřit a soudit. Ale objektivně vyšetřit a soudit! Brát přitom v úvahu motivy těch, kteří je páchají, okolnosti, za nichž k nim dochází. A také polehčující okolnosti, jsou-li. „Demokratům mezinárodního společenství“, kteří za kyjevskou věrchuškou stojí v drolícím se šiku, jaksi uniká, že každý tlak budí protitlak. Jak ukázal případ mise OBSE v Kosovu, o jejíchž závěrech informoval svého času Jiří Dientsbier či Miroslav Polreich, problém je, že ono „mezinárodní společenství“ právo ohýbá podle svého kopyta bez ohledu na důkazy.

Není bohužel naděje, že by tomu bylo na Ukrajině jinak.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

Milan Daniel

Milan DanielNarozen 1946, v roce 1969 vyloučen ze studia žurnalistiky,  v letech 1970 - 1973 vězněn za pošťuchování republiky, poté vnitřní emigrace v lesích a na folkových festivalech, v dělnických povoláních až do roku 1990. Krátce vedl okresní noviny v Chrudimi, působil jako komentátor Deníků Bohemia ve východních Čechách, v roce 1998 založil občanské sdružení Most pro lidská práva, které původně vydávalo stejnojmenný časopis věnující se rasismu a xenofobii. Současně publikoval komentáře v řadě deníků (Lidové noviny, Právo, Hospodářské noviny) a další materiály (Listy, Romano hangos, Deníky Bohemia a jiné). Základním tématem pro něj byli cizinci a lidská práva se širším přesahem do vnitřní i zahraniční politiky. V rámci sdružení Most pro lidská práva, které později působnost omezilo na Pardubický kraj a pomoc cizincům v něm žijícím, působil jako jeho jednatel až do svého odchodu do důchodu v roce 2011.

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB