Ale chováte se tak…


Kolega z Literárních novin, Michal Komárek, reagoval na můj text, v němž varuji před odklonem od demokracie.

 

 

 

 

 

 

Na závěr své stati si klade otázky: „A opravdu lze tak jednoduše vysvětlit a vyřídit důvod protestu? Prostě to jsou zmanipulovaní „karloidi“, kteří se nesmířili s výsledky voleb a nadále zbožňují své kníže? Nejsou důvody k věcné kritice prezidenta, nebo k polemice s ním? Tón Hovorů z Lán, útok na punkové „výtržnice“ - který asi nejlépe glosoval František Stárek, když připomenul, že byl za minulého režimu třikrát souzen za výtržnictví, podobně jako Plastic People, kteří ostatně také zpívali sprosté písničky, odsoudil by je Zeman také? - slova o „stabilizaci společnosti“ v Číně, návrat z této cesty letadlem PPF, charakteristika situace na Ukrajině, charakteristika Putinova režimu, charakteristika demonstrace 17. listopadu...
Je toho opravdu hodně, o čem má smysl s prezidentem polemizovat. A není důvod komukoli bránit v tom, aby proti němu protestoval, (jistě házení vajec si má odpustit).
Není to pokus o puč, není to revoluce, není to manifestace nenávistných zmanipulovaných primitivů. Naštěstí, Marku žijeme v demokracii, byť je třeba v krizi. A nejsme děti.“

Předně bych chtěl za tuto reakci Michalovi poděkovat, neboť mi umožňuje vést dialog a k některým věcem se ještě vyjádřit.
Říkáte, že nešlo o puč. Podle mě to jasný pokus o puč byl. Ti lidé, kteří se sešli -- a byli různého věku, i když spíše mladší -- si nepřišli promluvit s panem prezidentem. Přišli s jasným požadavkem, aby odstoupil. Jako zastánce demokracie proti takovémuto postupu musím protestovat. Činil jsem tak na obranu paní Baborové, činím tak opět. Menšina by měla umět přijmout rozhodnutí většiny, jakkoli je u všech typů našich voleb problematické, že podíl nevoličů roste a „vítěz“ má za sebou čím dál méně hlasů.
Víte, Michale, byl jsem již na řadě demonstrací. Ale takových, kde se po nikom neplivalo a po nikom se nic neházelo. Netuším, zda jste si šel ten dav prohlédnout. Já ho viděl. Z přítomných tváří čišela nenávist. Přímo ukapávala. Zatímco my jsme přednášeli naše projevy, objevil se tam nějaký "Pepíček z 5. B" - je to metafora, to by měl každý chápat - a začal křičet, jak si můžeme dovolit vůbec něco říkat (to se patrně v demokracii nesmí) - a když byl zpacifikován policií poté, co napadl jednoho z nás, začal křičet něco o demokracii. Vyvolávání atmosféry strachu ale není demokracií. Takto se chovají různé bojůvky.
Sleduji vyjádření "politologů", kteří nabádají studenty, že vajíčka jsou málo. Kde to žijeme? Vás možná tato situace neděsí, mne ano.
Argumentaci se Štěpánem považuji za scestnou. Upozornil jsem pouze na fakt, že byly zneužity i děti, které nesly transparenty: "Šašek patří do cirkusu". Akce měla včera pokračovat a otevřeně se mluvilo o potřebě svrhnout prezidenta republiky. V tomto měli pokračovat studenti. Připomenutí faktu, že oprávněnému voliči je 18 a více let, považuji za důležité.
Vaše přirovnání kulhá v tom, že dříve se volilo povinně. Prezident Zeman ovšem byl zvolen naprosto demokraticky. Ve volbách se projevila vůle většiny přítomných voličů. Proč by tedy nyní měl reagovat na přání nějakého hloučku lidí (ve srovnání s jeho voliči jde opravdu o hlouček)?
Všimněte si, jak použité karty - a kolik jich bylo - mají jednotnou podobu. Vše je naplánované a dlouho plánované - toto není spontánní vzepětí společnosti.
Výsledky demokratických voleb mohou být měněny pouze dalšími volbami.
Jsem pro to, abychom se bavili o nástrojích přímé demokracie. O odvolatelnosti politiků. Ale vše vyžaduje nějaká pravidla - a je potřeba, aby fungovala média, jak mají. Nikoli, že podporují nějakého svého koně. Pokud ale jedni budou mít strach - a druzí si budou odvolávat a dosazovat, jak se tu tomu, tu onomu zamane, ocitáme se mimo rámec demokracie. To si myslím, že je potřeba, aby jasně a zřetelně zaznělo.

Dav, který jsem měl možnost vidět, kráčel i s ukrajinskými vlajkami. Na Staroměstském náměstí je řadu týdnů tzv. pražský Majdan. Považujete podporu někoho, kdo chce vést totální válku proti Rusku, kdo se opírá o válečné hospodářství a kdo podporuje banderovce, za projev demokracie? Já nikoli.
Podporuji hnutí, které hlásá, že kyjevský scénář u nás nechceme. Chceme dialog, ne konflikt dvou táborů.

I proto by bylo dobré si připomínat některé základní triviální věci. Něco na způsob toho, že na červenou se nepřechází ani nejezdí:

1) Výsledek demokratických voleb lze měnit zase pouze volebním kláním.
2) Současný prezident republiky má z ústavních činitelů jeden z nejsilnějších mandátů.
3) Volič je osoba starší 18 let. Osoby pod 18 let tedy nemohou určovat, co má či nemá být, i když by si to představitelé některých stran přáli.
4) Snaha ani ne jednoho procenta voličů o sesazení demokraticky zvoleného politika pomocí násilného nátlaku je formou puče.
5) Puč je vždy řízen nějakou mocenskou skupinou, a zpravidla směřuje proti vůli většiny občanů.
6) Úroveň vzdělanosti na školách je tristní - i na středních a vysokých. Stačí se podívat na neadekvátně vysoký počet vysokých škol v ČR.
7) Vysokoškolák by měl být člověk schopný kritického myšlení. U nás je ovšem často oporou establishmentu.
8) Debatu nelze vést s někým, kdo argumenty bagatelizuje, kdo svého oponenta denunciuje a zostouzí, kdo používá nálepky a kdo vytrhává věci z kontextu.
9) Základem debaty je pochopení mluveného a psaného slova. Jakmile dochází k překrucování původního významu řečeného či napsaného, není o čem diskutovat.
10) Braňme se všem bojůvkám, hlavně těm, jež přerůstají v bojůvky fašistické. Máme s nimi neblahé zkušenosti. Kdo neumí argumentovat, ale vytváří atmosféru strachu, nejedná demokraticky. Jedná proti demokracii. TGM považoval demokracii za dialog. Místo toho sledujeme pranici. To je 25 let od Listopadu smutné zjištění.

 

Na závěr bych pouze dodal, že polemika a kritika jsou v demokracii přímo nutné. Polemikou a kritikou však není, že někoho nepustíte ke slovu a odmítáte se s ním o čemkoli bavit.
Zvláště ti, kteří nyní skloňují Masarykovu „Mravnost nade vše“, by si měli uvědomit, že M. Zeman mluvil právě o mravnosti. Jak ji on chápe. Nelíbí se mu chování profesorů, kteří chodí s transparenty typu „Katolická buzna zdraví…“ Jistě za profesory nepovažuje ani ty, kteří si hrají na malé kluky a kreslí sprosté obrázky, aniž pochopili obsah jeho slov.
Odsoudil sex na veřejnosti, v budovách, kam nepatří. Pohoršil se nad určitým typem chování, které neschvaluje.
Nesouhlasme s ním. Ale důvod k rezignaci to opravdu není. Učme se číst a vnímat mluvené slovo pozorně. Nepřekrucovat, co bylo napsáno a řečeno. Jinak se nikdy k dialogu a k diskusi nepropracujeme. A budeme se chovat – no jako malé děti.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Marek Řezanka

rezanka

Autor je básník, textař a komentátor

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB