Alexander Dorin: Další oběť Srebrenice?

Email Tisk PDF

Švýcarský spisovatel srbského původu Boris Krljić, píšící pod pseudonymem Alexander Dorin, se věnuje analýze událostí ve Srebrenici. Nedlouho před 20. výročím událostí konce občanské války v Bosně byl zatčen.

 

 



Basilejská policie zasáhla 17. června, a to údajně kvůli drogám. Podle vyjádření svědků došlo k brutální domovní prohlídce, byt byl zcela zdevastován, byly vytrhány parkety, zmizely knihovny, audiovizuální archivy i počítačové vybavení. O celé události však média mlčí, dílčí zprávu podal německý Junge Welt. Ze švýcarského federálního ministerstva vnitra odkázali jeho redaktory na kantonální policii a úřad místního zastupitelství v Basileji, kde jim však bylo sděleno, že „tyto otázky nespadají do jejich pravomoci“. „Ve švýcarských ani lokálních kantonálních novinách nebylo o případu nic slyšet, což je velice zvláštní,“ sdělil Literárkám Dušan Šimko, slovenský spisovatel z Basileje. „Výjimkou byl článek v Tages-Anzeiger, víme toho opravdu velmi málo. Avšak určité levicové kruhy v Německu a Švýcarsku již shromažďují prostředky na Dorinovu obhajobu,“ dodal Šimko. „Ta droga měl být údajně canabis.“

A čím spisovatel a publicista Alexander Dorin tolik popudil? Nejvíce rozlítil své oponenty, když zveřejnil názor, že vůči Srbům zaujal západní svět pozici ne tolik nepodobnou jako vůči Židům před druhou světovou válkou -- uplatnil princip kolektivní viny a ocejchoval Srby jako méněcenný, dokonce genocidní národ. Dorinova vědecká práce čítá řadu knih, v nichž nashromáždil množství faktických připomínek k takovému výkladu dějin. Díky tomu se stal terčem rozsáhlé kritiky masových médií a politických kruhů nejen ve Švýcarsku.

Dorin se měl 7. července zúčastnit konference o Srebrenici v Bělehradě a v den výročí, 11. července, obdobné akce v Praze, která byla kvůli jeho neúčasti přesunuta na podzim. Peter Priskil z německého nakladatelství Ahriman Verlag, které vydává německé překlady Dorinových knih, vyjádřil nad celou událostí rozčarování: „Spolupracuji s Alexaderem Dorinem již patnáct let, ale verze o drogovém dealerovi, kterou nám švýcarské úřady předkládají, mi nepřijde příliš věrohodná. Dorin, kterého znám já, je mírný a klidný člověk se záporným vztahem k alkoholu, vegetarián a nekuřák.“

Dodonova práce opravdu nejeví známky „požití canabisu“, naopak. Je velice střízlivou a fundovanou studií. Dorinova kniha Srebrenica, příběh politicky korektního rasismu, vyšla v roce 2013 také česky. Autor nashromáždil řadu svědectví a dokumentů, citací z tisku i vyjádření jednotlivých politiků. Snaží se podat lidem v západní Evropě reálný obraz jugoslávské společnosti v době občanské války. Neidealizuje nikoho.

Dorin počet obětí ve Srebrenici uvádí 2080 (podle zprávy lékaře Zorana Stankoviće), když šlo většinou o vojáky padlé v boji na obou stranách. Nezpochybňuje vendetu ze strany Srbů po dobytí města, ale přísně koriguje její rozsah – mezi mrtvými bylo nalezeno 360 šátků na zavazování očí nebo svazujících pout. Zároveň hledá příčinu této tragédie, upozorňuje na to, že muslimští ozbrojenci operovali ze Srebrenice, která měla být demilitarizovanou zónou OSN, ale ve skutečnosti sloužila k jejich krytí.

Celá oblast se stala v zimě roku 94/95 cílem mohutné ofenzivy bosenských muslimů, kteří porušili příměří ve snaze ukrojit -- před nadcházející mírovou konferencí v Daytonu -- co největší území na východě Bosny. Tato operace skončila jejich drtivou porážkou, ale zcela zbytečně prodloužila válku, přinesla nebývalou krutost a zmařila spoustu životů. Následkem byl i pád Srebrenice, kterému však předcházely masakry srbského obyvatelstva, o kterém dnes média účelově nemluví. Počet srbských, většinou civilních obětí, ze strany muslimských jednotek byl podle Dorina 3287, srbský deník Večernije novosti vydal 30. června 2005 (u příležitosti desátého výročí) přílohu s jejich kompletním jmenným seznamem. Dokumentaci těchto zločinů předložila srbská strana už v době války ve zprávě pro generálního tajemníka OSN, dodnes však nebyly vyšetřeny. Naser Orić, velitel 28. muslimské divize operující ze Srebrenice a devět jeho nejbližších spolubojovníků byli „za tyto činy“ vyznamenáni nejvyšším řádem muslimské armády, Zlatou lilií.

„Nejzvláštnější na tom je, že Dorina zatkli prakticky ve stejnou chvíli, kdy v Ženevě pouta zaklapla na rukou Nasera Oriće,“ říká Peter Priskil. „Ihned po jeho zadržení jsem mu poslal e-mail, ale na ten mi už nikdy neodpověděl. Švýcaři se tímto snaží vzbudit dojem neutrality, zatkli Srba i muslima.“

Ze Švýcarska byl ale Orić vydán do Sarajeva, místo do Bělehradu, kde se měl podle mezinárodního zatykače zodpovídat, a nakonec skončil v „domácím vězení“. O Dorinovi se neví prakticky nic. Jeho právní zástupce se zatím snaží domoci jeho majetku – archivu, poznámek, audiovizuálních záznamů, počítačů. Marně.

Zatímco skutečné boje jsou již dvacet let minulostí, mediální válka o Srebrenici pokračuje v plné palbě i na úrovni jaderných mocností v RB OSN. Proč? Urputná snaha vydávat politiku Západu v Bosně za úspěch, je zoufalou touhou prezentovat v médiích alespoň nějaký úspěch. Lidé jako Alexander Dorin jsou Don Quijoty bojujícími osamoceně s větrnými mlýny masových médií a politických struktur.

 

Mezinárodní petice za propuštění Alexandra Dorina je k podpisu ZDE.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 04 Srpen 2015 10:10 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB