Kritika do českých řad

Email Tisk PDF

Každý národ sebereflexi potřebuje. Jak aktuální, tak historickou. Bez ní stagnuje. Inspiruje ale jen za jistých předpokladů. Tím prvním je její pravdivost. Řada pravicově orientovaných komentátorů ve srovnání s levicovými se národní sebereflexi věnuje cílevědoměji.



 

Vládě hlavně vyčítají, že se před Bruselem tváří jako proevropská, ale v procesu přijímání eura se chová opatrnicky. Podle některých komentátorů máme uvěřit, že být proevropský znamená bez prodlení připravovat přijetí eura. Jako kdyby předběžná veřejná diskuse o tomto záměru, jak to chce i prezident, byla překážkou, jakkoli jsme se přijmout euro zavázali.
Máme si snad připravit osud Řecka, když víme, že přijmout společnou měnu ve společenství s výrazně rozdílnou ekonomickou úrovní je komplikovaným projektem, který vyžaduje mít promyšlené mechanismy jak tuto nerovnost překonávat? Tohle není alibismus, ale odpovědnost, kterou kritici často připomínají.
Druhým protievropským prohřeškem Čechů i vlády a mnoha politických stran je odmítání migračních kvót. Ale tady vláda od počátku dala najevo, že ve shodě s ostatními politickými stranami a občany je pro dobrovolné příjímání uprchlíků.
Připomínají-li v této souvislosti evropské fondy, v myslích mnoha občanů se okamžitě vybaví stamiliardy, které jako zisky bank, pojišťoven, operátorů a jiných podniků putují od nás stejně jako úroky ze státního dluhu právě do zemí, které je dotují.
Vyčítat i Zemanovi jeho výhrady vůči sankcím proti Rusku je přinejmenším takticky nečasové. Ty byly spuštěny po sestřelení boeingu, jehož vyšetření se slibovalo do konce května a nyní do října.
A jak po víc než půlstoletí sankcí vysvětlit, když si Barack Obama potřásá ruku s Raúlem Castrem a Francois Hollandem s jeho bratrem Fidelem. Pamětníkům to připomíná potíže minulého režimu, když měl vysvětlit, proč Nikita Chruščov objímal Josipa Broze Tita, předtím krvavého kata.
Faktem také je, že jsme kolonie nikdy neměli a na intervencích jsme se podíleli jen zčásti. Problém s uprchlíky ale není od včera, diskutuje se o něm od de Gaullova rozhodnutí ze začátku šedesátých let přijmout uprchlíky z Alžíru.
Nemluvě o tom, že podle odhadů by do Evropy a stejně tak do Ruska chtělo odejít po pětadvaceti miliónech lidí, do USA dokonce 45 miliónů. I kdybychom jich přijali každoročně milión, nic to neznamená, navíc by šlo převážně o ty aktivnější, které potom při modernizaci vlastních zemí chybějí. Ještě krutější je, že k několika miliardám lidí, kteří denně vydělávají pod dva dolary, ročně přibude dalších osmdesát miliónů.     
EU prostě ovlivněna multikulturalismem a ekonomickou výhodností migrace zaspala, a teď by to chtěla řešit povinnými kvótami.
Nemusí se to ale traktovat tak expresívně jak to činí někteří diskutující, že doba sebevražedného humanismu skončila nebo že evropskou hodnotou není nechat se zabít. Dokonce jsme si mohli v souvislosti s událostmi v Makedonii přečíst, že jde jen o další díl seriálu Nepochopitelná snaha Západu o vlastní zničení.  
Pár stovek či tisíc uprchlíků jsme schopni zvládnout. Ale není možné přeslechnout ty, kdo si nejsou jisti tím, kde se tento proud zastaví, bude-li Evropa k migrantům vstřícná. Snad nová strategie EU ve Středozemním moři přinese obrat.

 

Autor je sociolog

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 29 Červen 2015 14:45 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB