Jak (ne)odhodit strach

Email Tisk PDF

(koláž ateo.cz)Vypadá to, že léto pomalu končí a nastupuje chladný deštivý podzim. Zcela jiné klima ale zřejmě panuje v Občanské demokratické straně. Její předseda, Petr Fiala, zavelel k frontálnímu útoku na vyklizené pozice. A recepty má vskutku originální.

 

 

 

„Když se zbavíme strachu, zbavíme se problémů. Tak se strachu zbavme. Strachu z minulosti, z toho, že neuspějeme, z toho, co kdo o nás zase napíše, strachu z nás samých. Nebojme se, máme pravdu. Selhali jste? Já jsem tedy neselhal. Řídí vás nějaký kmotr? Mě ne. Ukradli jste něco? Já tedy ne.“

Fialovo odstřižení od minulosti by bylo dojemné, kdyby ovšem na hony nezavánělo hrdým přihlášením právě k oné minulosti, vroubené podivným financováním pomocí Pepy z Hongkongu, Lájose Bácne či Radjiva M. Sinhy.

„ODS je stranou, která pod vedením prvního předsedy Václava Klause vedla a úspěšně dovedla tuto zemi ke standardní parlamentní demokracii. A já se ptám: která jiná strana u nás má lepší tradici? Navazujme na ni, važme si ji, nestyďme se za ni a buďme naplno tím, čí máme být.“

Jistě, važme si tradice, která zahrnuje divokou kupónovou privatizaci, jež sloužila jako výtah k moci pro různé mrázky, pitry a jim podobné. Tradice, která nahrávala do karet janouškům a rittigům. Tradice, která vyústila v rozsáhlou prezidentskou amnestii, jež znemožnila dotažení závažných hospodářských kriminálních kauz do konce.

Kromě výzvy, aby se politici ODS nebáli, zazněl z úst předsedy ODS další důležitý apel. Není nad to vymazat svou paměť. Zapomenout, co se zde dělo v 90. letech. Zapomenout, co se dělo za vlády ODS, TOP09 a Věcí veřejných (později nikým nevoleného subjektu LIDEM). Máme se přece nejlépe, jak se můžeme mít – tak proč si na něco stěžujeme? Copak není báječné, kolik z nás skončilo v exekuční pasti, kolik z nás nemůže zavadit o zaměstnání – a přesto by pracovat chtělo, kolik z nás přemýšlí, jak uživí rodinu a co bude zítra?
Tyto lidi ovšem Petr Fiala na svých dovolených nepotkává.    

„Položme si ale jinou otázku. Když se máme objektivně dobře, proč nejsme spokojení? To je důležitá otázka. Část odpovědi je už v tom, co jsem řekl: protože si necháváme namluvit, že jsme horší, než jsme, a že se nám žije hůře, než se nám opravdu žije. Nevěřte tomu, dívejte se na svět svýma očima a ne očima pražských novinářů a politiků. Třeba právě na svých prázdninových cestách jsem se setkal se spoustou lidí, kteří byli spokojení. Někteří mě až úplně odzbrojili, jak byli na vesnici či v malém městě šťastní. To v Praze nebo Brně vidíte málo. Sociologové na to mají samozřejmě vysvětlení, které by bylo určitě lepší než to moje, kdyby bylo pravdivé. Ti spokojení lidé mají jedno společné: žijí ve svých rodinách, zapojeni do společenství své obce, a dělají práci, kterou mají rádi. To je mimochodem dobrý recept.“

Drzé čelo je lepší než poplužní dvůr. Tohoto motta se předseda ODS chytil – a nepustil. Proč by se zabýval stavem země za Nečasovy vlády? Proč by analyzoval, proč se proti této vládě obracel svorně hněv zaměstnanců i živnostníků – kteří byli bohulibými církevními kruhy označeni za lůzu? Ne, negativa předchozí vlády P. Fiala nevidí.

„Ale obávám se, že jestliže se podmínky v této zemi a kolem této země zhoršují, tak působením Sobotkovy vlády toto zhoršování nabude ještě na dynamice.

Jestli jde teď naše ekonomika nahoru, opravdu si někdo myslí, že je to tím, že nastoupila tato levicová vláda? Každý, kdo tomu trochu rozumí, ví, jak to je. Jen není v módě to přiznat. Je to výsledek opatrné a úsporné politiky pravicových vlád, za kterou jsme tvrdě zaplatili. Teď to vypadá, že naspořené peníze zase rozházíme.“

Ano, kdo tomu rozumí, ví přesně, že lidé nejvíce utrácejí, když musí více za vše platit (až nemají ani na potraviny a nezbytné léky) a ekonomika stagnuje. Když roste nezaměstnanost - a když ti, kteří se utápějí v dluzích, slyší, jak perfektně fungují registr vozidel, sKarty či IZIP. To je přece nasnadě.
Že nic z toho nebylo z dílny ODS? Ale ODS jistě během vládnutí P. Nečase nebyla na dovolené. Nebo k tomuto odkazu své strany se její současný předseda nehlásí?

„Jestli si ještě před rokem někdo naivně myslel, že společnou evropskou politikou se dá něčeho dosáhnout, tak teď musí vidět, že se jí dá dosáhnout leda tak lukrativní post pro lady Asthonovou. Jedině spolupráce v rámci NATO a úzké spojenectví se Spojenými státy může zaručit Evropě, a tedy i nám bezpečnost a trvalý mír. Že to naše vláda nevidí, neznamená, že to tak není. Absence zahraniční politiky nám rozhodně nezaručí, že žádné zahraničí není. Je a občas je to zahraničí pěkně nebezpečné.“

Není nad to cítit se s nějakou politickou stranou bezpečně. Ano, přimkněme se pevněji k USA, které bezprecedentními útoky na Irák či Libyi posílily naši nebezpečnost a vytvořily nové reálné teroristické hrozby pro nás všechny.

„Kdo zpochybňuje demokracii, kdo kritizuje parlamentní systém, kdo se zaklíná efektivitou, rozhodností, ručením majetkem, vůlí jednotlivců, kdo pohrdá tím, čeho jsme společně dosáhli a co jsme si vybojovali, ten nás ohrožuje a vypouští staré démony z láhve. Děláme-li to my sami, ohrožujeme sami sebe.“

Těžko říci, jak definuje zpochybňování demokracie P. Fiala. Dlužno ovšem říci, že za zásadní zpochybňování demokracie lze pokládat znevažování práce policie, státních zástupců a soudů.

„Dostáváme se do situace, kdy začínají být kriminalizována politická rozhodnutí. Dostáváme se na hranici toho, abychom mohli politická rozhodnutí činit.“

Tento výrok pronesl předseda ODS v únoru. Dodnes ovšem za ním stojí – a ani se nezardí, že se jím hlásí právě k oné minulosti strany, jíž by se její členové měli bát. Je to totiž minulost spojená s nejrůznějšími „lobbisty“ a dalšími pochybnými existencemi. Je to doba, kdy se ODS stala pro značnou část svých voličů, jakkoli oddaných, nevolitelnou.

ODS není jiná – a rozhodně ne „lepší“. Je to stále ta stará známá ODS recyklující prázdné pojmy jako „svoboda“ či „národní zájmy“. Je to strana, která se vrací ke svému guru (Klausovi), aniž je schopna reflektovat, že svět, který hrdě hájí, už vlastně neexistuje. Tepe do Evropské unie, ale varuje před Ruskem – a jediné, co nabízí, je přimknutí k USA, které mají vlastních problémů až nad hlavu. Volá po jasné zahraniční politice, ale kromě jestřábího kursu ohledně situace na Ukrajině, kde splývá s TOP09 a Lubomírem Zaorálkem z ČSSD v jeden kompaktní celek, žádnou koncepci zahraniční politiky (s jakou například vyrukuje P. Drulák) nepřichází.

Politická mapa Evropy je tristní. Zleva Hollande, zprava Orbán. Jeden diskredituje levici jako takovou, druhý se tváří jako pravicová alternativa ke kolabujícímu evropskému neoliberalismu. A občan, ten věčně matený turista, aby dál bezradně přešlapoval na rozcestí a drbal se na hlavě, jak se vyhnout trase, která v lepším případě nikam nevede, a v tom horším ústí do horoucích pekel.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 09 Září 2014 04:53 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB