Hnědé jsou obzory unijní…

Email Tisk PDF

Zatímco v evropském prostoru máme mediálně jasno, že letadlo nad Ukrajinou sestřelil Putin, když si hrál na Viléma Tella (třebaže se spíše vede boj o to, aby se nic nevyšetřilo), že ukrajinští občané bojující s vládními jednotkami odporně okrádají mrtvé (třebaže existují videa, která toto dementují) a že Putin tvrdě vyzbrojuje lidi kladoucí odpor vládním jednotkám (nevolená ukrajinská vláda je toho času v demisi) – mimochodem, americký Kongres schválil nové zbraně pro decimovaný Irák a nové zbraně na školy a nemocnice v Gaze – nějak nám uniká, jak tento náš prostor mění barvu.

Političtí představitelé Maďarska prohlašují, že Evropa jim už nemá co nabídnout, že liberální demokracie je překonána - a že jsou tu modely jiné, funkční – a mají na mysli ruský neoliberalismus.
Evropská unie se dostala do nezáviděníhodné situace. A je třeba dodat, že vlastní vinou. Aby mohla soupeřit o nadnárodní korporace s Čínou, vydala se na cestu zběsilých škrtů všeho sociálního. Lze říci, že zničila model demokratického socialismu, který se nejvíce ujal v Norsku (kde ještě jakž tak drží stráž vedle potápějící se lodi).
Šancí Evropy bylo, že poukáže na tvrdě asociální politiku v Rusku a v Číně. Že nechá nadnárodní společnosti táhnout za lacinou a vykořisťovanou pracovní silou – a sama se poohlédne po alternativních ekonomických modelech s tím, že bude na tuto levnou pracovní sílu ve světě působit, aby se zbavila svých okovů a aby nadnárodní korporace jejich touha po maximálním zisku za jakoukoli cenu přišla pořádně draho.
Nestalo se. Unie se ukolébala zrůdně asociálními fiskálními pakty, jež prohlašuje za lék na všechny své neduhy.
Není se co divit, že voliči politikům, kteří se pod takový postup podepsali – navíc bylo-li to pod socialistickým logem – jejich antisociální kroky spočítají. Bohužel však ve svém hněvu a své frustraci budou volit síly, které jim nepomohou.
Evropa hnědne, protože vyostřila sociální problémy. Hnědne, protože se citelně zhoršuje úroveň tzv. středních vrstev a protože nová mladá generace nastupuje na trh práce s tím, že její značná část je nepoužitelná, protože nechtěná. Nejsou pro ni peníze.
Asi nikdo nechce žít s nálepkou, že je nepoužitelný, nezaměstnatelný, nežádoucí. Měli bychom se proti takovým nálepkám zřetelně vymezovat, a je zcela jedno, zda ji použije nedůležitý politik jedné bezvýznamné upadající strany na děti v domovech, které na rozdíl od něho nepoznaly komfort funkční rodiny (a přesto je řada z nich pro společnost potřebnější než politik, jenž kde může, zpochybňuje právní systém a útočí na státního zástupce) či zda se jedná o davy mladých nezaměstnaných v Řecku a Španělsku nebo o miliony lidí v Doněcku, kterých je podle Bohdana Butkeviče třeba se zbavit.
Jakmile strpíme, aby někdo (KDOKOLI) mohl být označen za nepotřebného či nežádoucího, umožňujeme dělení na lidi a podlidi. Pomáháme barvit plot kolem našeho hřiště nahnědo.
Necháváme se iracionálně zavléci do pseudonacionálních sporů. Je zcela jedno, jestli je někdo Rus či Ukrajinec. Etnicita, náboženství – to jsou dnes již pouze uměle vytahované relikvie, které mají zastřít podstatu soudobých konfliktů. Nevedeme boje za svá sociální práva. Zato jsme všichni vtaženi do soupeření tří neoliberálních velmocí s tím, že najít mezi nimi tu „dobrou“ je asi stejně snadné, jako když jedna princezna požádala Lucifera, aby jí vytrhl vlas, ale pouze tak, aby nevykřikla, že jí to bolí.
Evropská unie mohla zcela konkrétně pojmenovat, co jí vadí na neoliberální ideologii, jejímiž vlajkovými loděmi se staly Rusko s Čínou. Jenomže Unie pluje ve stejném proudu – a tak hledá kořeny „ruského zla“ v komunismu či terorismu. Ztrácí tak před svými občany jakýkoli kredit a dává zelenou odedávným sporům a třenicím, jimž měla být již jednou pro vždy učiněna přítrž.
Projekt Evropské unie byl budován na základech sociálního blahobytu pro většinu obyvatelstva a současně na demokratických principech. Mohli bychom si dovolit říci, že šlo o jakousi možnou cestu k demokratickému socialismu, jíž jak již výše v textu bylo uvedeno - se mimo Unii nejvíce přiblížilo Norsko a z unijních zemí potom Švédsko. Jenže po pádu tzv. železné opony jsme z této cesty sešli. Na jak dlouho a za cenu jakých ztrát se teprve uvidí.
Místo nadřazení společných zájmů nad partikulární jsme svědky reminiscence zašlé velmocenské slávy zemí jako Británie, Francie či Německo. Jenom doufejme, že v čele těchto státu nestanou Le Penové či Farageové a jim podobní.
Evropská unie se zmítá v krizi identity. Ke hřebíčkům do své pomyslné rakve – schválení fiskálního paktu a uvažované ratifikace transatlantických smluv – si zatlouká další v podobě sankcí proti Rusku. V době, kdy jsou ekonomiky světa úzce provázány na společné bázi neoliberalismu, slouží jakékoli ekonomické sankce jako bumerang. Obrátí se proti tomu, kdo je vyhlásí, zvláště jde-li o subjekt až po uši ponořený do ekonomických a sociálních problémů.
Nelze si v této souvislosti nevzpomenout na jednu kapitolu relativně nedávné historie, totiž na trojí dělení Polska. Tehdejšími velmocemi byly Rusko, Rakousko a Prusko.
Jak Číně, tak Rusku i USA bude vyhovovat Evropa slabá, nejednotná, kde budou spolu moci vzájemně soupeřit o vliv. A ani jim nedojde, že právě takováto nestabilní sociálně hořící Evropa bude doutnákem pro sociální nepokoje u nich doma. Evropa rozdělená a neklidná, pravý opak projektu, jenž měl vyrůst na troskách běsů druhé světové války. Neboť – jak se zcela jasně ukazuje – na neoliberálním podloží nic trvaleji funkčního vyrůst nemůže. Jenom materiál pro další trosky.  

Odkazy:

Šance Le Penové stát se hlavou státu

Soudobá orientace Maďarska

Video z místa pádu letadla na Ukrajině (zvláště 1:05-1:15 min záznamu)

Bohdan Butkevič

Postoj M. Bendy k nezávislému vyšetřování

OSN nepotvrdila, že by Rusko vyzbrojovalo rebely na Ukrajině.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Sobota, 02 Srpen 2014 06:10 )  

banner Pidivadlo

Partneři