Není nad kontakt s realitou


(foto cssd.cz)„Popřál jsem jim hodně štěstí a hlavně to, aby je nespolkla ta bruselská nebo štrasburská velryba a nevyvrhla je až za pět let, ale aby si dokázali udržet kontakt s každodenní realitou doma v České republice,“ komentoval schůzku s novými europoslanci B. Sobotka.


Ano, není nad každodenní kontakt s realitou. Je ho ale schopen sám předseda vlády? Jak že to odpověděl na otázku, čím si vysvětluje, že voliči k urnám nepřišli? „V zásadě byli spokojeni – soc. dem. vyhrála volby, je ve vládě, máme levicového prezidenta, většinu hejtmanů, řadu měst vedou lidé z ČSSD. V tuto chvíli není ve společnosti napětí, které by občany provokovalo, aby si s vládou u voleb vyřídili účty… Když se podíváte, co se děje na politické scéně, tak je v podstatě nudná…“ (Z rozhovoru s B. Sobotkou pro Právo, 31. 5. 2014)
Je vůbec možné, aby se člověk s kontaktem s realitou tvářil, že hlavním důvodem, proč voliči sociální demokracie nedorazili k volbám do Evropského parlamentu, je to, že se lidem vede dobře? Skutečně pan premiér necítí ve společnosti pnutí? Nepřipustí si, že co on nazývá nudnou politickou scénou, stává se pro mnohé voliče „jednou bandou“, ke které není alternativa? Neznepokojuje B. Sobotku, že Evropa nám před očima hnědne – a že je to docela velký problém, se kterým by měla něco dělat i česká sociální demokracie?

Představme si nyní monology dvou lidí. Jedním z nich bude nejmenovaný sociálně demokratický politik, druhým potom jeden z voličů této strany (v obou případech se jedná o fikci).
Začněme politikem: „Nevadí, že nás lidé nevolili. Oni prostě nechápou, jak je Unie pro ně potřebná. Ale mě už nebaví jim to pořád dokola vysvětlovat. Podbízet se. Oni na to jednou přijdou. Tak nevolí – a co? Jednou snad pochopí, že je to v jejich zájmu. Je na nás, politicích, abychom byli zodpovědní, když nemáme zodpovědné lidi. Kdyby se měli špatně, pak by k volbám šli, a těm, kteří jim vadí, by to spočítali. Žijeme si vlastně dobře. Já například v Unii potkávám samé vzdělané a chytré lidi. Něco jako rasismus či závist tam neexistuje. Chudoba? Neznám. Všichni se tam máme dobře a společně se smějeme. Unie je naše budoucnost. Škoda, že jsme měli toho Klause. Šířil kolem sebe jenom jed. A lidi asi nakazil. Proto se nyní stavějí ke všemu skepticky a kriticky. Fiskální pakt je důležitý pro Evropu. Musíme se trochu uskrovnit - no dobře, tak pár lidí se trochu uskrovní. Že to dopadne na ty nejohroženější? Tak to se nedá nic dělat. Nakonec, nejsme stranou pro bezdomovce, že? Ale Unie je stále zárukou blahobytu. Kolik jenom peněz ročně uvolníme na všechno možné? A lidi si toho neváží. Nechápu je. Přitom právě sociální demokracie plní svůj program. Rušíme poplatky ve zdravotnictví, zvýšíme důchody, zlepšíme propopulační politiku. Tak co nám kdo chce vyčítat? Co od nás lidé vlastně čekají? Nevděčníci.“

Volič ČSSD: „Tak u mě mají socani šlus. Ještě jsem je tentokrát kvůli tomu Kellerovi volil – ale toho ještě obviněj, že nedostali víc. Myslej si, co toho pro nás dělaj, prej jak plněj svůj program. To jo. Za chvíli jim Babiš vrátí poplatky, kerý s takovou slávou zrušili a považují to za velký vítězství levice, do hry. Fiskální pakt hájej stejně jako Kalousek a na Ukrajině podporujou fašisty. Jakou chtějí vlastně tu jednotnou Evropu? Uvědomujou si, jak tu řada lidí žije? Zajímá je to? To měli nejdřív plná ústa církevních restitucí – a teď sklapnou kufry. Buď je něco špatně – a pak se proti tomu musí bojovat – a nebo je to v pořádku. Když ale něco v pořádku není, a rezignuje se, potom je to na… No, ať si každej doplní. Prej musíme vidět, co pro nás Unie dělá. Já třeba pro Unii jsem. Ale musí hájit sociální stát, a ne mu strojit funus – a přitom se tvářit, jak je to děsně socanský. Tahle přetvářka mě štve. Blahosklonnost, s jakou se některý politici nad náma vznášej jako na obláčku, jako by říkali: No jo, jsou blbí a nerozuměj, jak je to pro ně dobrý, však jim to jednou dojde – mě dohání k zuřivosti.
Uvědomujou si, že jsou tu rodiny, co nemůžou uživit svý děti? Že jsou tu lidi bez práce, co makat chtěj, ale nemůžou? Že jsou tu lidi na ulici, kerý zvlášť o víkendu hledaj, jak by vyžili, než jim pak daj někde milostivě kůrku chleba?
Copak neviděj zástupy nezaměstnaných mladých lidí v Řecku či Španělsku? To není problém? To nejsou lidi? Ať se jdou vycpat. Hlavně ať nečekaj, že jim to zase hodím…“

Politik z jakékoli politické strany by měl mít nějakou tu zpětnou vazbu – a pokud možno od lidí, kteří mají nejméně pětkrát nižší příjem než on sám a kteří nemají pocit, že žijí v Ráji. Jinak se politici všech zemí světa mohou spojovat a řečnit, jak jim záleží na komunikaci s občanem, dosáhnou ale jen toho, že lidé budou ještě více naštvaní. A frustrovaní. Pokud je totiž osmnáctiprocentní voličská účast interpretována tak, že lidem je hej a proto kašlou na volby, jeden neví, má-li se na celé kolo smát, nebo si hodit špagát.
Byl-li by nějaký předmět nazvaný „kontakt s realitou“, naše politické špičky by v něm propadly. Do dalších voleb totiž půjdou s týmž sebejistým úsměvem a s přesvědčením, že tentokrát už volič prohlédne. Asi je to začarovaný kruh.


AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB