Oranžový optimismus s růžovými brýlemi


(foto vlada.cz)Bohuslav Sobotka bilancoval sto dní trojkoaliční vlády (mj. v deníku Právo). Podívejme se tedy, jakých kroků svého kabinetu si předseda vlády cení, a jaká my, občané, můžeme mít očekávání do dalších měsíců a let.


Po vládě, která si hrdě a zároveň drze dala do štítu „boj s korupcí“ a „rozpočtovou zodpovědnost“ přichází Koalice „změny“. Krásně znějící zvučná hesla však v naší společnosti již moc netáhnou. A lidem se ani nelze moc divit. Na billboardech se sice tváří vznešeně a ušlechtile, ale v praxi se z nich stává fraška. Slovník vtipů potom obohatí ti, co něco „myslí upřímně“, ti, kteří „bojem s korupcí“ rozumějí, že se jí postaví bok po boku, a ti, kteří si rozpočtovou zodpovědnost představují tak, že si vyrazí pořádně z kopýtka a účet pošlou těm, kteří je obsluhovali a jimž by měli skládat účty.
Jak že to tedy vypadá se současnou avizovanou změnou?
Stávající koalice je spojena více poutem mocenským, než programovým. Jenom těžko si lze totiž představit ideový průnik mezi programovými prohlášeními těch, kteří mají usilovat o silný sociální stát a o revizi takzvaných církevních restitucí z důvodu, že reálně hrozí prolomení Benešových dekretů, obejití první pozemkové reformy a prolomení hranice 25. února 1948, jež má být pro restituce směrodatná – a těch, kteří tyto restituce prosazují hlava nehlava či těch, kteří avizují, že stát má fungovat jako firma (což tak nějak s pojetím sociálního státu úplně nesouzní). Máme tedy brzy očekávat podobná pnutí, jakými procházel kabinet Petra Nečase?
Zatím snad není na obzoru nějaká brzká korupční aféra vlády, jakou si pamatujeme v případě Pavla Drobila. Doufejme, že můžeme zapomínat na praxi, kdy se na jedné straně rozhazovaly miliardy na různé pochybné projekty typu IZIP či sKaret – a na druhé straně se utáhl opasek těm nejohroženějším – nezaměstnaným, handicapovaným a seniorům.
Jenomže lidem nestačí, že se zbaví noční můry. Potřebují vidět nějaký cíl, k němuž mohou směřovat. A tento cíl by se pokud možno neměl skládat ze dvou polokulovitých ploch.

Oříškem bude také obnova důvěry občanů v právní stát. Ať se koukám, jak se koukám, po majetkových přiznáních i s možností přezkumu za minulé roky není v projevu Bohuslava Sobotky ani vidu ani slechu. Neměl ale právě toto být onen nástroj, který pomůže v boji proti korupci, a ne na její straně?
Bohuslav Sobotka vyjmenoval oblasti, v nichž údajně současná vláda zavelela ke zlepšení. Zmínil boj s nezaměstnaností, zrušení poplatků ve zdravotnictví, „návrat do Evropy“, přípravu zvýšení minimální mzdy či zrychlení výstavby dopravní infrastruktury.
Základy k vybudování sociálního státu si představuje především v systémovém řešení problémů seniorů a handicapovaných, v rovném přístupu ke kvalitnímu vzdělání (kde schopnost kritického myšlení zvítězí nad digitalizací) a v dostupnosti zdravotní péči pro kohokoli.
Může se tomuto kabinetu, který se bez rozpaků přihlásil k fiskálnímu paktu, podařit systémově řešit nezaměstnanost? Nebudou zde této novodobé sani naopak narůstat další a další hlavy?
Máme snad „návrat do Evropy“ chápat jako podporu tvrdé asociální politice, jež každým dnem více a více nahlodává sociální smír, až místo jednotné Evropy blahobytu budeme mít jednotnou Evropu frustrovaných? Kde jsou sliby o sociálním státu? Patrně žloutnou někde na papíře.
Od sociálně demokratického ministra zahraničních věcí bych potom čekal určitou svébytnou českou diplomacii. V době bezprecedentní války na Balkáně spatřila světlo světa česko-řecká iniciativa, jež nekopírovala velmocenská stanoviska. V současné době v případě krize kolem dění na Ukrajině podobná iniciativa povážlivě chybí. Je to pro zemi mj. Jana Masaryka smutná vizitka.
Je dobře, že tato vláda hodlá bojovat proti lichvě a chce zamezit případům, kdy se lidé snadno dostanou pod exekutorskou gilotinu. Jenomže to bude běh na dlouhou trať – a trojkoaliční vládě zatím může relativně brzy dojít dech.
Teprve se ukáže, nakolik to myslí se zvyšováním minimální mzdy vážně – a nakolik bude hájit zájmy zaměstnanců a drobných podnikatelů – a nakolik zájmy nadnárodních firem.
Britské listy v poslední době uveřejnily několik případů, kdy se ti nejslabší z nás nemohou domoci svých práv – a narůstá tak jejich deprivace, že se nikde nedovolají zastání (viz např. zde).
Poněkud slibný scénář přinesly volby vedení odborů. Nezvítězil profiskální Pícl, ale sociálně cítící a za práva občanů bojující Středula. Vláda tak bude aspoň trochu pod kontrolou, že si nemůže dovolit sociální práva lid úplně obcházet. Záleží na tom, nakolik budou odbory jednotné -- a jakých not se budou držet.
Je zřejmé, že koaliční vláda stojí před řešením systémových problémů s tím, že je s tímto systémem neoddělitelně spojena. A že každé její selhání (tedy plnění toho, co splnit může) jen prohloubí nedůvěru občanů ve stávající politický systém. Nejsou to zrovna nadějné vyhlídky. O to více děsí onen oranžový optimismus s růžovými brýlemi.  

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB