RECENZE: Chladnější vrstvy vzduchu



ChladnejsivrstvyvzduchuZnáte ten pocit, když na táboře škrábete brambory a celé dopoledne si příjemně uvolněně povídáte, protože vaše neurotické ruce konečně zaměstnala nějaká smysluplná činnost? Pamatujete na ten zvuk, když v tmavém stanu rozepínáte spacák, abyste si do něho rychle zalezli? Nebo už jste to všechno zapomněli?


Po uvedení konceptuální hry / performance režiséra Aleše Čermáka Občan a věc Meetfactory uvádí eroticko – psychologické drama s lehce detektivními prvky Chladnější vrstvy vzduchu v režii Viktorie Čermákové. Jde o celosvětově první divadelní uvedení úspěšné a oceňované novely Chladnější vrstvy vzduchu od mladé německé autorky Antje Rávic Strubel (1974), kterou v češtině vydalo nakladatelství Kniha Zlín.
Hlavní hrdinkou je androgynní lesbička Anja (Anita Krausová), která přestala věřit, že by kdy ještě mohla navázat vztah podle svých představ. Nechce žít skřípnutá v kompromisu, zapletená v chapadlech společnosti, která stále homosexuální páry přijímá s výhradami či podmínkami.
Anja přijíždí na léto pracovat jako praktikantka na dětský tábor ve Švédsku, aby zde mezi pádly a cibulí vyplnila prací prázdnotu svého života. Její vyřčená cynická outsiderská póza postupně přitáhne zájem všech vedlejších postav, protože jak postupně vychází najevo, všichni vlastně přijeli ze stejného důvodu, jen se to třeba původně snažili zastřít.
Jediný zájem o svou osobu, který Anja dokáže opětovat, přichází od Siri (Dana Marková) - fluidické bosorky v krásných šatech, která Anju zavede do domu po slavné švédské spisovatelce Selmě Lagerloefové.
Siri vstupuje do příběhu jako krásná vypravěčka a po chvíli se mění v přelud, který postupně přechází v reálnou postavu (podobně jako i hlavní postava Anja se během děje mění ve vypravěče a zároveň pro dobrodružství se Siri přijímá novou, mužskou identitu jménem Šmol.) Dívky spolu prožijí žhavé letní dobrodružství a Anja postupně začíná věřit, že bude schopna zbavit se cynické krusty a sdílet s někým svůj křehký vnitřní svět.
Zvuk zipu spacáku, vůně cibule a hlavně rafinované využití prostoru a světel dávají divákům zapomenout, že sedí na špinavé studené chodbě opuštěné průmyslové stavby Meetfactory. Dům Selmy Lagerloefové zde funguje jako jakýsi zástupný symbol kouzelného světa čisté lásky. Po spisovatelčině smrti v něm vše zůstalo tak, „jakoby si jen vyšla na zahradu" a na jevišti ho zhmotňují pouze otevřené boční dveře, ze kterých se line mlžný zlatavý opar.
Divadelníci z Meetfactory se rádi pouštějí daleko od břehu, proud je tedy logicky někdy unáší za hranice srozumitelnosti. Naštěstí ale patří mezi velmi zdatné plavce. Během hry se utopí pouze jedna z vedlejších postav a pro vyznění příběhu vůbec nevadí, že falešné „detektivní" zápletky zůstanou bez vysvětlení.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 20 Květen 2013 23:02 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB