Izrael se schová za vysoký plot

Email Tisk PDF

Uprchlíci stojí na hranicích židovského státu. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu však do země běžence přijímat nechce. Bojí se, stejně jako řada dalších pravicových politiků. Opozice by je přijala, je to ale gesto spíše populistické, jelikož se tak stejně nestane. Izrael drží arabské, muslimské i křesťanské uprchlíky mimo své hranice od roku 1948, proč by nyní měl tuto politiku měnit?



Benjamin Netanjahu vyloučil přijímání syrských a afrických uprchlíků. Podle jeho vyjádření je Izrael příliš malý na to, aby dokázal absorbovat takový nápor lidí prchajících ze zemí ničených válkou či nepokoji. „Izrael je malá země, a nemáme geografické a demografické možnosti [je absorbovat],“ řekl Netanjahu před několika dny ministrům na zasedání kabinetu v Jeruzalémě.

Netanjahuovo prohlášení přišlo jen chvíli poté, co lídr opozice Jicchak Herzog vyzval izraelskou vládu k přijetí syrských uprchlíků. „Židé nemohou být lhostejní, když stovky tisíc uprchlíků hledají bezpečné útočiště,“ řekl Herzog v pátek během panelové diskuse v Tel Avivu.

Následkem nynější evropské uprchlické krize tak bude další plot (zeď, ohrada, bariéra atd.) svírající a uzavírající Izrael. Podle prohlášení premiéra se okamžitě zahájí práce na výstavbě plotu na východní straně země, přesněji mezi Eilatem a Timnou, který by měl časem vést až na Golanské výšiny. „Obeženeme Izrael bezpečnostní bariérou a plotem. Izrael nesmí být zaplaven špehy, migrujícími dělníky a teroristy,“ pronesl na vysvětlenou Netanjahu.

 

Pro Židy velký, pro zbytek světa malý

Izrael je možná země malá, ale s přijímáním imigrantů problémy nemá. Naopak, mnohé židovské organizace, například The Jewish Agency For Israel, se aktivně snaží do země přivádět každoročně co nejvíce lidí. Proč tedy nepřijmout Syřany, Súdánce a další? Nejsou to Židé, to stačí. Jen v roce 2014 přijal Izrael 26 500 židovských imigrantů. Mezi nimi nebylo mnoho uprchlíků, většinu těchto lidí tvoří ekonomičtí či ideologičtí migranti, kteří míří do Svaté země za lepším životem z Francie, Ukrajiny nebo USA. K získání občanství potřebují pouze dokázat, že jsou Židé, jejich přítomnost není odmítána, ale naopak vítána.

„Tento trend je důkazem atraktivity Izraele jako místa vhodného pro život, stejně tak i úspěchu našeho společného úsilí na podporu alijí (přestěhování se do Izraele pozn. aut.) a posílení propojení Židů žijících po celém světě a státu Izrael,“ uvedl ředitel Židovské agentury Natan Sharansky.

 

Uprchlík rovná se nepřítel

Izrael řeší „uprchlický problém“ již od doby svého založení a zvláště poslední roky je často kritizován kvůli svému přístupu k uprchlíkům z Eritrey a Súdánu. „Pro vysvětlení zamítavého postoje k přijímání významnějšího počtu těchto žadatelů o azyl přijal (Izrael) dva základní argumenty: jedná se o ekonomické migranty a nikoliv uprchlíky, a vzhledem k malé rozloze Izraele je příchod nežidů ’demografickou hrozbou’,“ píše Michael Schaeffer Omer-Man ve svém textu pro magazín +972.

Súdán čelí válečnému konfliktu již řadu desetiletí a Eritreu sužuje diktátor vládnoucí již přes dvacet let. Podle rozvojového indexu OSN jde o dvaadvacátou a šestou nejchudší zemi na světě. Velká část migrantů tak má v západním světě nárok na status uprchlíka. V Izraeli nikoliv.

Jako vražedná monstra toužící po krvi jsou mnozí uprchlíci vykreslováni aktivisty typu Martina Konvičky a lidmi kolem iniciativy Islám v ČR nechceme. Určitě mezi nimi jsou i lidé s krví na rukou, ale není čemu se divit, přicházejí z míst rozervaných válkou. Většinu z nich tvoří muslimové, menší část křesťané a další náboženství, Židé prakticky chybí. Zatímco Česká republika není založená na náboženském základě, Izrael ano.

„Za druhé, tvrzení, že 50 000 lidí představuje "demografickou hrozbu", je urážkou každému, kdo zvládl matematiku střední školy. Kromě toho uráží samotný koncept lidství, představa uprchlíka jako „demografické hrozby“ je jednou z nejjasnějších ilustrací toho, jak bezmocný a ze své podstaty neliberální je etnicky definovaný národní stát,“ říká dále Michael Schaeffer Omer-Man.

Izraelští představitelé se v základě neobávají terorismu, Palestinci jsou pro ně větší bezpečností hrozbou, ale změny složení obyvatelstva. Izrael je založen na židovské identitě a již dlouho se snaží, aby nebyl uznán pouze jako židovský stát, ale i Židovský stát. Této vizi by další tisíce gójů (Syřanů, Súdánců, Eritrejců atd.) rozhodně nepomohly. Izrael je, přestože specificky, demokratickým státem a příchod tisíců muslimů, by mohl změnit poměr sil v Knesetu.

Je tak paradoxní, že zatímco před a během druhé světové války nebyli Židé hledající bezpečí vpouštěni do USA, Evropy a Palestiny, protože byli Židé, dnes Izrael uprchlíky do Svaté země nepouští, proto Židé nejsou.

 

Miliony čekající na návrat

Problém „nových“ uprchlíků má pro izraelskou společnost mnohem hlubší kořeny a sahá až do první poloviny dvacátého století. Války a nepokoje vyvolané mocenskými hrátkami v jednadvacátém století nejsou jediným „producentem“ běženců, se kterými se musí Izrael potýkat. V roce 1948 (přibližně 700 000) a 1967 (300 000) si židovský stát vytvořil svoje statisíce uprchlíků, které vyhnal z jejich domovů a jež touží po návratu domů. Tito Palestinci a jejich potomci žijí s nálepkou (nebo cejchem?) „uprchlík“ po generace všude po světě. Nejvíce jich žije pod izraelskou kontrolou (východní Jeruzalém cca 200 000, západní břeh Jordánu 2 300 000 a Gaza 1 800 000, další nyní žijí ve válkou zmítané Sýrii (500 000), nestabilním Libanonu (450 000) a Jordánsku (2 000 000, Statistiky UNRWA z roku 2010. Podle informací UNRWA: „Téměř jedna třetina z registrovaných palestinských uprchlíků, více než 1,5 milionů lidí, žije v 58 uznaných palestinských uprchlických táborech v Jordánsku, Libanonu, Syrské arabské republice, v pásmu Gazy, na Západním břehu Jordánu, a to včetně východního Jeruzaléma.

Všichni tito lidé žijí po desetiletí za hranicemi, někteří z nich „svoji“ zemi nikdy ani neviděli, ale chtějí se domů vrátit. Pokud by Izrael přijal 50 000 syrských uprchlíků (z nichž část by mohli být i Palestinci), jak by pak mohl odůvodnit, že více jak k půl století brání v návratu tisícům lidí? Nijak. Demografická hrozba tak nepředstavuje strach z těch 50 000 tisíc „nových“ uprchlíků, ale mnohem více z těch „starých“ 5 milionů Palestinců, z nichž se značná část touží (a podle mnohých názorů i má právo) vrátit do Svaté země.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 09 Září 2015 16:09 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB