Hladovkáři nejsou husy, nekrmme je násilím

Email Tisk PDF

(kresba Carlos Latuf)Když člověku vezmete jeho důstojnost, právo a svobodu, buď zemře (uvnitř) nebo se v tomuto ponižujícím stavu věcí vzepře. Zoufalé situace si vyžadují činy stejného charakteru a hladovka je jedním z nich.



 

 

Snad všichni si vzpomínána na dobu dětství a bitvy tu o zeleninu, tu o rajčatový nápoj, prostě cokoliv, co se nám nechtělo jíst. Od rodičů přicházelo mnoho křiku a výhružek, představte se ale, jak by to vypadalo, kdyby měli k dispozici umělohmotnou trubičku a nebáli se jí použít.
„Izraelský parlament po dlouhé debatě odhlasoval zákon, který umožní nařídit nucenou výživu vězňů, kteří drží hladovku a jsou ohroženi na životě. V izraelských věznicích se k tomu často uchylují Palestinci, kteří tak protestují proti dlouhodobému zadržování ve vazbě bez zahájení soudu. Proti metodě nuceného vyživování jsou lékaři i ochránci lidských práv,“ inforrmoval český lékařský server Medical Tribune.
Nový zákon je reakcí na červencová propuštění palestinského hladovkáře, jenž vydržel bez jídla 56 dní. Byli to právě lékaři, kteří udělali významný krok v boji za lidské právo na protest i smrt. Když před několika dny Palestinec Muhammad Allaana upadl do kómatu, po 55denním hladovění, izraelští lékaři ho odmítli krmit proti jeho vůli. To se stalo v Soroka University Medical center v Beer Ševě, Allaana byl tak převezen do Barzilai Medical Center v Aškelonu, kde mu byla poskytnuta základní péče. Však ani zdejší lékaři nedovolili nucené krmení. Na to zareagovala izraelská vězeňská služba prohlášením o vytvoření speciálního „zdravotnického centra pro hladovějící palestinské vězně“. Hladovka není zbraní pouze palestinských věznů, ale také lidí držených ve věznici Guantánamo. Řadě z nich bylo propuštění slíbeno již před lety, však jejich život je stále sevřen betonem a ostnatým drátem:

„Odpůrci nucené výživy tvrdí, že násilné zavedení trubic s tekutou stravou do žaludku může skončit i smrtí, což se také v minulosti několika palestinským vězňům stalo. Ve Spojených státech je však tato metoda ústavní, neboť záchrana života má absolutní přednost,“ píše Gita Zbavitelová pro Český rozhlas.

 

Kdo je Muhammad Allaan?
„Allaan je bojovníkem za svobodu. Není zde nikdo, kdo by tuto definici splňoval lépe, nenexistuje jiný způsob, jak ho popsat. Ale bojuje za svoji svobodu životem, což je mu garantováno na základě ústavních, demokratických či morálních kritérií. I když buřiči v Aškelonu a jeho násilničtí nacionalisté budou až do konce věků křičet "terorista", a i přes zavádějící televizní zprávy hovořící o „krvi na rukou“, Allaan zůstane bojovník za svobodu, zůstane nevinný,“ píše Gideon Levy ve svém textu pro deník Haaretz.
Allaan je podle izraelských vyšetřovatelů údajným členem Islámského džihádu. Slovo „údajným“ je velice důležité, jelikož nebyl formálně odsouzen. Přesto je za mřížemi bez nároku na spravedlnost, jako stovky dalších. V civilním životě je tento jednatřicetiletý muž právníkem a pochází z vesnice Einabus na Západním břehu Jordánu. Policie ho zatkla za „kontakty s džihádistickými skupinami“ (Což může znamenat prakticky cokoliv od plánování zničení státu Izrael až po oběd s bratrancem, jehož strýček je členem Islámského džihádu) loni v listopadu a umístila ho bez soudu do administrativní vazby. Zde zůstal povolených šest měsíců, byl „propuštěn a opět zatčen“, a vyšetřovatelé opět získali dalších šest měsíců. Pak přišla hladovka.
Počet a délka administrativní vazby Palestinců:

 

Hladovka je zbraní zoufalých
Izraelský ministr veřejné bezpečnosti Gilad Erdan, stejně jako i další ministři, se obávají, že by se hladovka mohla stát „novou zbraní teroristů“ v případě, že couvnou a Muhammada Allaana propustí. Tohle však vychází z celkem chybné představy hladovky jako „zábavy“ pro zadržené. Vydržet více jak 50 dní bez jídla (Allaan odmítá pozřít i vitaminy a minerály) není žádná procházka růžovým sadem a ke smrti či trvalé poškození organizmu může dojít kdykoliv. Kdo se tedy k takovému brutálnímu činu odváží? Pouze zoufalý člověk.
Když média přinášejí zprávy o upálených mniších v Tibetu, jen těžko zaslechnete slova terorismus, či extrémismu, v případě Palestinců (Arabů i muslimů obecně) jsou to však slova hojně se vyskytující kolem jakýkoliv činů jejich odporu. Přitom hladovka „patří mezi formy civilní neposlušnosti a též nenásilného odporu, způsobujícího tlak (psychologické povahy) na osoby zodpovědné za rozhodnutí, jež je předmětem hladovky“. Tedy přesně té formy boje za nezávislost podporované a doporučované OSN, EU a řadou neziskových organizací. Toto je i pro Západ přijatelné forma odporu, pokud tedy nemíří proti němu samotnému. Přesto často (zvláště pak v různých diskuzích) se objevují takové názory „Navíc pokud jde o možné teroristy. Kdyby ho pustili, mohl by se odpálit v prvním autobusu. Stejně si života neváží, tak co.“
Neváží si života? Z čeho tak usuzují? Protože je Palestinec? Arab? Muslim? Zřejmě vše dohromady a trochu té propagandy navrch. Obětování se není zločin (Mnozí vojáci první i druhé světové války by mohli vyprávět, kdyby žili), je naopak aktem zoufalství člověka, kterému nic jiného nezbývá.    
Co mají společného vězni na Guantánamu s těmi palestinskými? Zoufalství plynoucí z pocitu bezmoci, bezpráví a opuštěnosti. Vědí, že nemají život ve svých v rukou. Nemohou nic, mnohdy ani spát, obléci si, usnout, natož aby se mohli rozhodnout, co si vezmou na sebe. Možná to zní jako banalita, ale rozhodně jí není. Na Guantánamu je kontrola zadržených totální, ani sebevraždu spáchat nemohou, na to jsou příliš hlídaní. Pokud někdo člověku vezme všechna práva, co zněj zbude? Troska bez práva na smrt.
Palestinci v izraelských věznicích na tom nejsou až tak zle, ale pocit nespravedlnosti zde zůstává. Allaan není odsouzen, ani z ničeho obviněn (stejně jako vězni na Guatanámu), ale je držen v administrativní vazbě. „V Izraeli slouží k prevenci terorismu a izolaci podezřelých teroristů, které není snadné usvědčit – většinou na ně upozorní palestinští informátoři, jejichž totožnost a zdroje nelze u soudu odhalit, protože by to ohrozilo životy spolupracovníků izraelských tajných služeb, a bez důkazů může soud zadržovaného propustit,“ popisuje princip zadržení Gita Zbavitelová ve svém textu pro Český Rozhlas.
A ve výše popsaném je problém. Vyplývá z toho totiž, že stát Izrael můžete za mřížemi držet prakticky kohokoli, jen na základě podezření. Přestože administrativní vazba má svá omezení, může trvat roky. Vězeň není odsouzen, je tedy technicky nevinný, sedí ale za mřížemi, nemůže se bránit (nemá totiž proti čemu, důkazy jsou tajné) a je tak vydán napospas libovůli svých věznitelů. Nikdo mimo systém administrativní vazby nemůže posoudit důvody zadržení (důkazy jsou tajné) a ni říci na kolik je adekvátní (důkazy jsou tajné). „Stát, v jehož vězení jsou stovky lidí uvězněny bez soudu, není demokracií a ani všechny výmluvy o "bezpečnosti" to nezmění,“ popsal situaci ve svém textu pro izraelský deník Haaretz Gideon Levy.
Rapper Mos Def se dobrovolně přihlásil, aby ukázal proceduru nuceného “výkrmu” všem, kteří mají chuť vidět tento druh nehumánního zacházení, jenž mnozí nazývají mučením:

Během posledních 15 let se počet Palestinců držených v administrativní vazbě pohyboval vždy mezi 150 a 1000 a ani v dobách relativního klidu tento počet neklesl na nulu. V nynější době je takto zadržováno v izraelských věznicích kolem 400 Palestinců. „Izrael neměl loni v listopadu zatknout Allaana a zadržet ho na šest měsíců bez soudu. Izrael neměl jeho zadržení protáhnout o dalších šest měsíců. Izrael toto neměl udělat desítkám tisící lidí za během posledních let,“ zakončuje svůj text pro deník Haaretz Gideon Levy.
Právo na život a na smrt má každý. Člověk (a ano i Palestinec či muslim), není husa, aby byl krmen proti jeho vůli. To není pomoc a záchrana života, ale mučení nejhoršího kalibru.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 04 Září 2015 11:14 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz