Izrael buduje stále další překážky míru

Email Tisk PDF

Izraelští vojáci v HebronuOsada, osady a osadníci. V rámci palestinsko-izraelského konfliktu tato slova nabrala nový a velice mlhavý význam. Někdo ho spojuje se slovy kolonie a kolonista, jiní v něm vidí ideu a romantiku prvních pionýrů osídlujících „neobydlenou“ západní Ameriku a přinášejících pokrok i civilizaci.



 

 

Ze zprávy, kterou vydal izraelský watchdog Peace Now, vyplývá, že v loňském roce bylo na okupovaných územích schváleno, začalo se stavět a nebo bylo postaveno enormní množství bytových jednotek. Říká se v ní také, že Izrael za rok 2014 zveřejnil 4485 tendrů na výstavbu v Palestině. O rok dříve to bylo „jen“ 3710 a v roce 2007 „pouhých“ 858 tendrů. Z toho vyplývá naprosto jasný nárůst „okupační“ aktivity židovského státu, a to i přesto, že izraelský premiér Benjamin Netanjahu neustále hovoří o mírovém procesu, který však stejně již dávno neexistuje, pokud tedy byl někdy míněn opravdu vážně. Podle Peace Now je 68 procent staveb situováno do míst, která by ani v případě mírového vyrovnání sporu nepřipadlo Izraeli. Jsou tedy na územích, jenž by měla tvořit budoucí palestinský stát. Negativně na to reaguje už i Washington. „Když Izrael naposledy zveřejnil pobídku k dalšímu tendru na výstavbu osad, tedy přibližně před měsícem, americké ministerstvo zahraničí plán kritizovalo jako nelegitimní a kontraproduktivní v případě snahy o dosažení vytvoření dvou států,“ psal před několika dny izraelský deník Haaretz.

Zpráva od Peace Now dále tvrdí: „Třetí Netanjahuova vláda schválila v průměru 460 obytných jednotek za měsíc, často v izolovaných osadách, toto číslo je dvojnásobné oproti vládě předchozí.“ Mír je v nedohlednu a prostor, který zabírají osady, se stále rozrůstá.

 

Pohádka o vzniku jedné osady

Co vlastně jsou ty „mýtické“ osady na západním břehu Jordánu? (V Gaze od roku 2005 osadníci již nejsou, o problému více ZDE a ZDE.) Mnozí si je představí jako stanová městečka či squaty na kopcích, které obcházejí mladíci s pejzy a útočnou puškou M16 (v různých verzích) přes rameno. Jiní zase jako vesnice obehnané plotem či města velikosti třeba Jihlavy. Všichni mají vlastně pravdu, i když zase ne tak úplně.

Před několika lety natočil reportér BBC Louis Theroux dokument jménem „The Ultra Zionists“, který celkem detailně popisuje život členů extrémistických osadnických hnutí, kteří se snaží budovat tzv. „Velký Izrael“, tedy židovský stát od Eufratu po Nil. BBC bohužel zakázala serveru YouTube vysílání dokumentu pro Českou republiku, ale Louis Theroux o osadnickém prostředí vypráví i ve vysílání pořadu Richarda Bacona na stanici BBC Radio 5 Live:



Tedy, jak vlastně může vzniknout taková osada? Způsobů je několik. Některé jsou legální podle izraelského práva, přestože nelegální podle práva mezinárodního, a některé jsou nelegální i podle práva izraelského. Mnoho z nich se však pohybuje v šedé zóně mezi různými právními rovinami.

„Skupina mladíků přijíždí se stany na kopec, poblíž palestinské vesnice. Je jim kolem osmnácti let. Ideologicky pevní a rozhodnutí bránit a rozšiřovat osídlení Judeje a Samaří, jak to jen jde,“ to je pohled, který vidělo mnoho izraelských vojáků s vědomím, že na tom místě, přímo před jejich zraky, vzniká nová osada. Tedy vlastně „outpost“, osada přijde až potom.

Modelově vzato není takovýto způsob založení osady složitý. Mladíci si postaví stany a nebo vybudují chatrné přístřešky, v nich začnou bydlet a obhospodařovat okolí. Časem dojde ke konfrontaci s tamními Palestinci. Přijede IDF (Izraelské obrané síly) a zasáhne. Povinností vojáků je však chránit Izraelce nikoliv Palestince, budou tedy bránit mladé osadníky. Tak vznikají „outposty“. Ty jsou i podle izraelských zákonů nelegální. Část z nich dá izraelská vláda každoročně (po dlouhých soudních přích) vyklidit, avšak mnohem častěji k tomu nedochází.

Dále vojáci pravidelně jezdí dohlížet na „outpost“ a jeho obyvatele. Začne také přijíždět stále více nadšenců a dobrovolníků, kteří osídlení rozšiřují. Po nějaké době zde armáda „z bezpečnostních důvodů“ zřídí permanentní stanoviště. K němu vybuduje cestu a zavede vodu i elektřinu. O to vše se samozřejmě, v rámci ochranných opatření, podělí i s mladými osadníky. Pokud se „outpost“ stabilizuje a dostatečně rozroste, jeho předáci požádají o zpětné zlegalizování. To se (po další dlouhé legální bitvě) mnohdy stane, někdy nikoliv. Vznikne tak osada, podle izraelského práva legální, podle mezinárodního nelegální. Proces může trvat i desetiletí, to ale jejím zakladatelům nevadí.

Tento princip je pouze jeden z mnoha a jde o zjednodušení situace pro ilustraci. Podobné metody užívají izraelské nebo americké osadnické organizace k zabírání palestinské půdy, přesněji území, která leží na východ od hranice z roku 1967, tedy v místech, kde by měl vzniknout budoucí palestinský stát.

Další velice zajímavý dokument o chování a ideologii izraelských osadníků natočil tým reportérů z VICE News pod názvem „Renegade Jewish Settlers“:



 

Masový vrah Goldstein

S osadnictvím přímo souvisí zapeklitý problém jménem Hebron. Palestinské město, kde žijí osadníci přímo ve centru obklopeni arabskými sousedy. Chrání je silná vojenská posádka a nejenom ta, na jejich stanně je i zákon. Před několika dny uplynulo 21 let od jednoho z největších „civilních“ masakrů v historii izraelsko-palestinského konfliktu. Během ranních modliteb 25. února 1994 vstoupil ve Spojených státech narozený židovský lékař a v té době již izraelský osadník Baruch Goldstein do Jeskyně patriarchů v Hebronu a zahájil palbu. Zabil 29 palestinských muslimů a dalších 150 zranil. Sám byl při útoku zabit těmi, kteří jeho běsnění přežili. Byl to akt sionistického terorismu proti místním Arabům. Jeho důsledek?

Izraelská vláda zakázal Arabům, tedy nikoliv Izraelcům, vstup na některá místa ve městě, tam byly zavřeny palestinské obchody a provozovny, lidé byli vystěhováni. Příkladem může být například ulice Al-Shuhada i další. Tato místa se tak otevřela osadníkům, jako byl Goldstein, a ti vyplnili vzniklé vakuum. Do dnešních dnů jsou palestinští obyvatelé Hebronu ponižováni, biti a zatýkáni izraelskou armádou a obtěžováni extrémisty z řad osadníků.

O chování hebronských osadníků často mluví příslušníci izraelské armády, kteří v Hebronu sloužili či působí:



„Nejnechutnější obrazy v představivosti dnešních antisemitů nemohou soutěžit s chováním Izraele a jeho vyslanců - osadníků v Hebronu v posledních 20 letech,“ píše Amira Hass ve svém textu po deník Haaretz.

Pokud nezmizí osady (a nevypadá to, že by mizely, spíše naopak) a neobjeví se právo (tedy to mezinárodní nikoliv izraelské), nezavítá do Svaté země mír ani spravedlnost. Zbude jen utrpení a činy, které utváří zoufalství.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 02 Březen 2015 06:37 )  


Akademie Literárních novin vás zve na kurz

Soudobé československé a české dějiny – významná výročí 2018

Lektory kurzu jsou vědečtí pracovníci Ústavu soudobých dějin Akademie věd České republiky

Oldřich Tůma a Jiří Kocian.

Kurz se zabývá československými a českými soudobými dějinami v souvislosti s významnými výročími roku 2018: 1918 vznik samostatného státu ČR, 1938 Mnichovská dohoda, 1948 komunistický převrat a 1968 konec Pražského jara, a to v kontextu mezinárodních souvislostí včetně studené války.

Středa a čtvrtek 10. a 11. ledna 2018 * 10:00 hod. až 16:00 hod. * 20 účastníků * Korunní 810/104, budova D, Praha 10-Vinohrady * 2400 Kč včetně oběda a občerstvení

Kurz je akreditován MŠMT ČR

AKADEMIE.LITERARKY.CZ

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB