Vzděláním utvořit člověka nebo děláním se člověk stává?

Email Tisk PDF

Dnešní svět je světem příběhů. Vždyť už každá potravina má svůj příběh, který začíná v malé pekárně, mlékárně, na poli, statku či v drobné manufaktuře. Zkuste si koupit zelí na trhu bez příběhu. Skoro nemožné!

 

 

 

 

 

Věci a potraviny svůj příběh získaly, ale u člověka, bytosti cítící a vědomé, nějak postupně mizí. Jakoby člověk, řádně digitalizovaný, usměrňovaný a neuroticky roztěkaný, svůj příběh plíživě ztrácel. Vše se dnes musí přizpůsobovat – třeba vzdělání trhu práce či krajina potřebám doby - je protkaná dálnicemi s logistickými centry, protože ta rajčata se zkrátka musí ze Španělska dovést a Čech se bez nich na talíři v zimě prostě neobejde (to, že neobsahují skoro žádné vitamíny a minerály nikoho netrápí). A protože řidiči kamionů musí šetřit, objíždění zpoplatněné komunikace přes silnice nižších tříd, kde ztrpčují život místním obyvatelům. Ženy zkoumají barvu a velikost z daleka dovážených jahod, i když kupují ve své podstatě jen hmotu bez chuti a zápachu. Tvar a barva jako z reklamy – forma vítězí, obsah zajímá už jen pár podivínů.

Zajímavý příběh má třeba i takový skleníkový plyn oxid uhličitý. Tato výsledná reakce uhlíku s kyslíkem se zapsala do dějin v roce 2005, kdy byl spuštěn evropský systém emisního obchodování, do kterého je v současnosti zahrnuto 31 států (státy EU plus Island, Lichtenštejnsko a Norsko). Zahrnuje zhruba sektor energetiky, průmyslu, výroby oceli, rafinérií a letecké dopravy. Celkový podíl emisí CO2 vyprodukovaných ve státech EU činil v roce 2011 asi 10% ze světové produkce, Čína se podílela 28% a USA 16% (zahrnuto spalování fosilních paliv a průmysl). Celosvětové emise CO2 neustále rostou, v EU jsou víceméně konstantní - váha EU tedy v rámci světové produkce postupně klesá. Veškeré snahy Evropské unie bez celosvětové podpory (zejm. Číny) nemají šanci zvrátit celkový trend nárůstu emisí CO2. Stručně řečeno, tak jak to dnes funguje, je příběh s nulovým celospolečenským přínosem; tedy kromě toho, že se tím v EU velmi dobře živí spousta lidí.

Průmysl 4.0 odstartoval Vzdělávání 4.0 - v digitální době se musí zkrátka digitalizovat i člověk. Vše nejlépe odstartovat již na základní škole a zastřešit nějakým institutem, který má ten správný vhled. Hlavně nenechat člověka ladem – obdělávat jeho mysl dostatečně včas, aby ho nenapadlo přemýšlet a vědomě cítit, vědomě myslet a vědomě se rozhodovat. Standartním školstvím prošla většina z nás a ve své podstatě, přiznejme si, jde o toto: přežít. Kvanta nepotřebných encyklopedických informací, kdy novější vytlačují ty starší. Výsledek? Maturant (pravda, ze soukromé střední školy), který při slevě 30% z částky cirka 900 Kč za nějaké oblečení se ptá svého rodiče, kolik ušetří peněz.

Suma sumárum, člověk se v nejisté a nepředvídatelné budoucnosti musí zkrátka přizpůsobovat. Vytvoříme systém a na něj našroubujeme lidskou bytost. Otázkou pak zůstává, co dělat s lidmi, kteří budou nekompatibilními součástkami – třeba šroub s Whitworthovým závitem se do díry s metrickým nedostane. Dnes se zkrátka živí rukama (a dodejme, že naprosto spokojeně!) a ne hlavou. A co s lidmi, kteří nejsou schopni, ať již z jakéhokoliv důvodu, se celoživotně vzdělávat, aby udrželi krok s neustále se zrychlujícími se změnami ve svém oboru? A co budou dělat po padesátce, v některých oborech po čtyřicítce? Budou mít ještě sílu a vůli pokračovat? A bude kde?

Otázky proto mohou znít třeba takto: Co dělat s člověkem a vůbec se školním systémem, aby člověk uspěl v Průmyslu 4.0? Jak nastavit školství? Jak připravit žáky, aby byli platnými a odolnými články trhu práce, co dělat, aby byli pro firmy užiteční a žádaní?

Nebylo by však lepší si otázky pokládat úplně jinak? Třeba: jak rozpoznat jedinečnost jeho/její individuality, jeho/její talent a ten se pomoci rozvíjet a ten v nich podporovat? Jak rozvíjet jejich lidství, aby získali nový, bdělejší vztah k druhým, k sobě i ke světu kolem? Jsme tím, čím opravdu jsme nebo stále něčím, čeho jsme si pouze vědomi a co se nám vytrvale vnucuje a předkládá jako šíleně důležité?

Jenže pro systém je daleko výhodnější mít vystresovaného člověkorobota s hypotékou na krku, protože se z něj vymačká mnohem více, než ze svobodného řezbáře či pasáčka ovcí. A v prvním případě je také větší šance, že ho to klepne do šedesátky a žádný důchod se mu vyplácet ani nebude muset.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 24 Březen 2017 08:29 )  

Jiří Bátěk

 

P6104439Mám rád četbu (spiritualita, literatura faktu), pobyt v lese (bez motorek), sázení stromů, trhání plodů,

pěstování kaktusů, brnkání na kytaru a dá-li Múza, něco napíšu. A svého času radost z jízdy na kole.

Teď volný čas zaplňují převážně děti.

 

Motto: „Většinou si to, co každý pokládá za jisté, zaslouží přezkoumání“. Lichtenberg

 



banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz