Vznešená bída demokracie

Email Tisk PDF

„Společenská tabu jsou dnes prolamována nikoli hněvivými umělci, nýbrž bodrými bankéři a velvyslanci, zatímco etablovaný provoz umělecký se spíše podílí na jejich udržování.“

Matthias Dusini

 



 

 

Na brexitu a zvolení Trumpa se v plné nahotě ukázala ta zcestnost zveřejňování předvolebních průzkumů. Mají vypovídající schopnost zhruba takovou, jakou měly ze sovětské éry statistiky, ve kterých vše kromě úmrtnosti stále a jen stoupalo. I přes silný vliv médií ve spojení s iluzorním světem „osobností“ nejen z kulturního prostředí lidé ukázali, že keců mají již plné zuby a ve volbách to dávají plně najevo. A dávat budou. Už jen to je pozitivní, neb se z davu stává konečně člověk, který třeba může i chybovat, ale sám za sama sebe, bez diktátu.

Přesto je až komické pozorovat, jak se určité skupině lidí vymezující se vůči prezidentu Zemanovi dostává mediální pozornosti. V mainstreamu se už objevují titulky, že na Albertov mezi studenty dorazil 17. listopadu i samotný prezidentský kandidát Horáček, což je událost galaktického významu a jistě zaznamenáníhodná. Lidé musí být zkrátka včas připraveni na to, aby dali v budoucnu hlas tomu jistě pravému. Na všech těch demonstracích, kde se mává tibetskými a ukrajinskými vlajkami (a chybí kupodivu třeba palestinské) a křičí se na prezidenta, je zajímavá absence zdravého rozumu. Přeci každý, kdo používá mozek, musí vědět, že za dva roky budou nové volby a prezidentský úřad není na věky. Stačí počkat, vybrat někoho lepšího a toho si zvolit, ne? Tito lidé by si však měli uvědomit, že jako Londýn není Británie a Washington D. C. nejsou Spojené státy, tak Praha není republika - je pořád dost lidí, kteří sice nikam na náměstí nechodí a nejsou proto slyšet, ale přemýšlí, čtou a budou volit.

Myslím si, že nevadí Zeman jako takový, byť je možné ho samozřejmě věcně kritizovat. Proč ale zrovna 17. 11. či 28. 10., to je opravdu záhadou. Zeman je zástupným symbolem. Vadí jim to, že lidé volili jinak, než si určitá skupina lidí přála. A to je ten pravý důvod. Smyslem hanlivých urážek je otřást důvěryhodností těch, kteří se odlišují svým názorem od těch „osvícených“ se svým bytostným přesvědčením a vírou, že právě oni jsou na té straně pravdy a dobra a musí jí prosazovat. Proto urážlivé nálepky či nově příměry zahalené do závoje vznešených slov intelektuálů typu Halíka, jako „volili jej (Trumpa, Zemana), protože rezonuje s emocemi na samém dně jejich duše“.

Jak pohodlné je kritizovat a ulpět na dílčích problémech, chceme-li to tak nazvat, a jak těžké je se zamyslet nad podstatou fungování západní společnosti a chtít, nebo alespoň přemýšlet, nad možnou změnou systému, který se stále více podobá vose, která rozpůlená ještě slastně saje šťávu z přezrálé hrušky a posmívá se včelám, že na ně zbyl jen pil z hluchavek. Systému, který už člověka vlastně téměř nepotřebuje.

Jediné, co nás snad může trochu uklidnit je skutečnost, že historie, až na drobné a nepodstatné odchylky, se neustále opakuje, jak dokládá níže uvedený úryvek z knihy Lev a jednorožec od Orwella z roku 1938:

„Doba svobody projevu končí. Svoboda tisku v Británii byla vždycky trochu jen naoko, protože nakonec nad názory stále vládnou peníze. Nicméně dokud existuje právo říkat, co se člověku líbí, najdou se skuliny pro neortodoxní spisovatele. […] Viděli jsme, co se stalo se svobodou tisku v Itálii i v Německu, a tady k tomu dříve či později dojde taky. Přijde doba – ne snad napřesrok, možná ani za deset nebo dvacet let, ale přijde – , kdy bude mít každý autor volbu buď se nechat úplně umlčet, nebo psát pitominy, které vyžaduje privilegovaná menšina. […] Žádný myslící člověk nemůže žít ve společnosti, jako je ta naše, aniž by ji chtěl změnit. Asi tak posledních deset let už chápu, jaká je pravá podstata kapitalistické společnosti. Viděl jsem, jak funguje britský imperialismus v Barmě, a poznal jsem taky projevy chudoby a nezaměstnanosti v Británii.“

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 22 Listopad 2016 16:33 )  

Jiří Bátěk

 

P6104439Mám rád četbu (spiritualita, literatura faktu), pobyt v lese (bez motorek), sázení stromů, trhání plodů,

pěstování kaktusů, brnkání na kytaru a dá-li Múza, něco napíšu. A svého času radost z jízdy na kole.

Teď volný čas zaplňují převážně děti.

 

Motto: „Většinou si to, co každý pokládá za jisté, zaslouží přezkoumání“. Lichtenberg

 



banner Pidivadlo

Partneři