Prachdědeček prasprostě podvádí v kartách

Email Tisk PDF

Jazykář 08 2016Předponu pra- nalezneme v češtině u nemalého množství slov. Slovník spisovného jazyka českého jí přiděluje tři významy.

 

 

Za prvé má tato předpona význam zesilující, jejž lze popsat výrazy ‚velmi, zcela, obzvlášť‘: pramálo je tedy ‚velmi málo‘, pradávný ‚velmi dávný‘, prapodivný ‚obzvlášť podivný‘. Podobný význam nese tato předpona i při připojení k záporným zájmenům a zájmenným příslovcím: pranic tak znamená ‚vůbec nic‘. Za druhé pra- nabývá významu ‚prvotní, počáteční, základní‘ nebo ‚velmi dávný‘: pračlověk, prajazyk. A do třetice se používá pro rozlišení generací: prababička, pravnuk.

Kromě výše uvedených slov se v češtině užívají i slova, v nichž je místo předpony pra- užita její varianta prach-: prachobyčejný, prachsprostý, prachbídný, prachmizerný. Můžeme se s nimi běžně setkat v beletrii i v textech publicistických, naopak podoby praobyčejný, prasprostý, prabídný a pramizerný jsou řídké. Podle Českého etymologického slovníku Jiřího Rejzka se -ch- do předpony dostalo lidovým matením se slovem prach. Jungmann ve svém slovníku dokonce u slova prach uvádí jako jeden z jeho významů ‚docela, cele‘ s možnou variantou prachem a řadí ho v tomto významu mezi příslovce: prach zlý, prachem starý.

Zajímavé je, že starší výkladové slovníky češtiny, tj. Příruční slovník jazyka českého a Slovník spisovného jazyka českého, uvádějí předponu prach- jako variantní k pra- i u slov, u nichž bychom to dnes nečekali: prachstarý, prachdávný, a připouštějí ji dokonce i u pojmenování příslušníků starší generace: prachbabička, prachdědeček. Je třeba upozornit, že varianty s prach- jsou označovány jako lidové či obecněčeské, nejsou tedy stylově stavěny na stejnou úroveň jako varianty s pra-. Každopádně spojení prachstará kniha, milá prachbabička či věta prachdědeček prasprostě podvádí v kartách jsou pro dnešní mluvčí češtiny spíše úsměvné.

Na závěr ještě dodejme, že v Příručním slovníku jazyka českého, Slovníku spisovného jazyka českého i slovníku Jungmannově mají své místo i slova, jež v dnešní češtině užívána nejsou. Mezi ty nejzajímavější patří prachfalešný, prachlenivý, prachsedsakramentský či prachpolitý ‚cele politý‘.

Tento jazykový koutek se blíží ke konci, a tak přemýšlím, co budu dělat dál. Nebudu prachlenivá – upeču bábovku. Žádnou prachobyčejnou, ale bábovku prachpolitou čokoládou. Snad nebude chutnat prachmizerně.

 

Autorka pracuje v Ústavu pro jazyk český AV ČR.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz