Arnošt Budík mezi dvaceti světovými surrealisty



01 Arnošt-Budík výřez portrétLetos dvaaosmdesátiletý Arnošt Budík (nar. 31.10.1936 v Brně - vlevo na snímku Jana Dočekala) patří od studií na brněnské Univerzitě (dějiny umění) v 60. letech minulého století k důležitým osobnostem českého surrealismu. Byl jedním z iniciátorů jeho tzv. třetí vlny. Po emigraci do Belgie v roce 1969 studoval ještě na Université catholique de Louvain (Katolická univerzita v Lovani sídlící ve městě Nová Lovaň).

 

 

 


V roce 1964 spoluzaložil v Brně surrealistickou skupinu Lacoste (byla činná do roku 1972) a její revue Styx (pod titulem Styxus vychází nepravidelně dosud). Po rozpadu severomoravské Společnosti Karla Teiga podílel se v roce 1995 na vzniku dosud aktivní surrealistické skupiny Stir up. Již šesté desetiletí se věnuje sdruženým teoretickým a tvůrčím činnostem. Je autorem řady studií o surrealismu a sbírek básní, je aktivním kolážistou. Před lety napsal autorovi tohoto článku: Jsem především básník, i když dnes to často zní pejorativně. Uskutečnil četné autorské výstavy, organizoval výstavy skupiny Stir up v Bruselu a spolupracoval na souvislostech účasti jejích členů na mezinárodních přehlídkách současného surrealismu, zejména ve Střední a Jižní Americe. 

  
Když polygraf, vydavatel, výtvarník a básník Lubomír Kerndl otevřel na jaře 2006 v roli majitele a kurátora Galerii Čertův ocas v bývalém Mohelském mlýně na řece Jihlavě, orientovanou Arnošt-Budík portrét-od-Josefa-Kremláčkana současné české a zahraniční surrealistické umění, Arnošt Budík (vpravo portrét od Josefa Kremláčka, kresba perem a štětcem tuší, 2001. Ze studie Arnošt Budík - Ou les Affinités inexirable (Neúprosné afinace), nakladatelství Gloriet, Brno, 2001. Foto: Jan Dočekal) zprostředkoval na premiérové výstavě hojnou účast zahraničních surrealistů. Největší měrou ze Střední a Jižní Ameriky. Tam navázal četná přátelství a sám se často prezentoval jako historik umění a autor koláží. Vytvořené a roky prohlubované vzájemné umělecké a lidské vztahy s latinskoamerickými tvůrci a jejich básnickým a výtvarným surrealismem učinily Budíka v tamním geografickém a kulturním prostoru nejznámějším českým, v emigraci žijícím surrealistou. Zatímco v rodné zemi se dávno ocitl mezi umělci opomíjenými, v Latinské Americe se mu uznale dostává stálé pozornosti.

 


Surrealismo a palavra mágica do século XX
Floriano-Martins portrétNovým dokladem předešlých řádek je aktuální on-line publikace Floriana Martinse (vlevo na snímku - foto: triplov.com/floriano_martins/2007/Ultimo-bolero/index.htm) vydaná před dvěma týdny pod titulem Surrealismo a palavra mágica do século XX (Surrealismus, magické slovo 20. století). Obsahuje profily dvaceti nejvýznamnějších surrealistů od počátku 20. století podnes. Arnošt Budík je mezi nimi jediným českým zástupcem.


Floriano Martins (Brazílie, nar. 1957) je výtečně vzdělaným autodidaktem. Píše básně, je výtvarným autorem, fotografem, esejistou, překladatelem a vydavatelem. Vytrvale překvapuje tvůrčí a editorskou způsobilosti. Patří k předním znalcům latinskoamerické a portugalské literatury v oblasti poezii, činorodě vyznává literární a výtvarný surrealismus. Nová jeho publikace Surrealismo a palavra mágica do século XX stojí na pilíři spolupráce portugalského magazínu Athena Magazine a brazilského magazínu Agulha Magazine of Culture. Vyšla dvojjazyčně – portugalsky a anglicky. Z dvou desítek zařazených autorů jedenáct již nežije.Seřazeni jsou vzestupně dle letopočtu narození. Pro přehlednost v jejich státní příslušnosti uveďme: Po třech autorech je z Francie a Portugalska, po dvou z Brazilie, Chile a Velké Británie a po jednom z Argentiny, Belgie, České republiky, Japonska, Kuby, Peru, Řecka a Ukrajiny.

 


Zařazení surrealisté:
1896 - 1966, André Breton, Francie
1898 - 1978, Valentine Penrose, Francie
1903 - 1956, Cesar Moro, Peru
1904 - 1987, Alice Rahon, Francie
1906 - 1999, Emmy Bridgwater, Velká Británie
1910 - 1997, Enrique Molina, Argentina
1914 - 1987, Matsi Chatzilazarou, Řecko
1914 - 1987, Kansuke Yamamoto, Japonsko
1917 - 1961, Maya Deren, Ukrajina
1920         Cruzeiro Seixas, Portugalsko
1925 - 1988, Marianne van Hirtum, Belgie
1927         Ludwig Zeller, Chile
1929         Isabel Meyrelles, Portugalsko
1933         Zuca Sardan, Brazilie
1934 - 2011, Jorge Camacho, Kuba
1936         Arnošt Budík, Česká republika
1944         Leila Ferazz, Brazilie
1946         Nicolau Saião, Portugalsko
1953         John Welson, Velká Británie
1961         Enrique de Santiago, Chile

 

 

O surrealismu u nás, Arnoštu Budíkovi a dalších
Martins píše: Surrealismus přišel do Československa v roce 1930, kdy básník Vítězslav Nezval (1900 – 1958) založil surrealistickou skupinu v Praze. Jak se začaly ozývat akce skupiny, André Breton a Paul Éluard cestují v roce 1934 do Prahy, kde Breton přednáší o surrealistické situaci. Přetrvávání českého surrealismu čelí četným politickým překážkám, jejichž suma zahrnuje pronásledování, zatýkání, exil. Vše vyvrcholilo rozpuštěním surrealistické skupiny tváří v tvář nacistické okupaci. Po smrti Karla Teiga (1900 – 1951) a Záviše Kalandra (1902 -1950, popraven ve vězení) je obrodou a počátkem nové epochy surrealismu v Československu vypuknutí obrodných událostí v květnu 1968. Ale to je jen na několik desítek let. Později, s pádem Sovětského svazu a po rozpadu Československa na Českou republiku a Slovenskou republiku, vrací se mnoho surrealistů z exilu. Začíná rekondiční činnost hnutí. Mezi významnými osobnostmi je Arnošt Budík (1936), básník a umělec, který brzy spolupracuje na obnově surrealistického časopisu Stixus. Naturalizovaný Belgičan Budik rozděluje bydliště do dvou zemí a pořádá své surrealistické přehlídky. Podle něj je surrealismus postojem k realitě, stavem mysli a specifickou dispozicí duše. Protože neexistuje surrealistická estetika, surrealismus nemůže být považován za jakýkoli "ism", uměleckou nebo literární školu. Samozřejmě, občasně, že udržuje úzké vztahy s uměním, literaturou, politikou, vědou. Surrealistická tvorba osciluje na podivuhodné hvězdě, což surrealistům umožňuje zapomenout ve svých dílech na všechna formální pravidla. Arnošt Budík v roce 1973 organizoval a přeložil knihu La poésie surréaliste tchèque et slovaque. V roce 2001 vyšla v České republice ilustrovaná studie Arnošt Budík, Ou les affinités inexorables (Neúprosné afinace).

 


Překlad z portugalštiny (stylisticky a věcně upravený)- překladač Google

 


Z básnické tvorby Arnošta Budíka

 

 

Markýz de Sade 

                     
Ohlodané kosti
v závětří rozpadajícího se zámku
vyvolávají ticho až k zalknutí
Nevíme zda básníkovi
nevyhasly barvy
Pod hvězdami se ukrývá
propadený kamenný strop
Snad nikoho nepřekvapí
tolik těl
rozprostřených v salonech zámku
uhynulých v osamění jako ten
jehož hostila Bastila
uprostřed temných bulvárů

 

 

Guillaume Apollinaire


Stupně které navždy odvál čas 
oživují jejich opory
k bolestnému rozjímání
Sténání doby naplněné hostiemi
a průzračný pohár alkoholu
Neobracejme se
minulost nás jen vyčerpává
znovu bychom slyšeli
stále nová sténání
i když nastává snad poslední
epocha štěstí
Nic na tom nezměníme
i když víme
jak dobře se nám zvyká
na to nejkrásnější…

 

 

Marcel Duchamp 

                    
Otevřené dveře
které se ztrácejí v nedohlednu
jen ozvěna prázdných kroků
se roztáčí v kruzích nostalgie
Rozklad a nedočkavost
přinášejí nové a nové stíny
nejsou nikomu na obtíž
jen povzbuzují k vypátrání omylů
V kostýmnech Adama nebo Evy
se znovu přetřásají
nehynoucí pravdy
i když tvrdí že
“největším nepřítelem umění
je dobrý vkus”


(Tři básně jsou z knižní miniatury Slepé hodiny ve vleku věků autorů Arnošta Budíka a Lubomíra Kerndla, vydané dvojjazyčně, česky a francouzsky, s autorskými ilustracemi nakladatelstvím Amaprint-Kerndl, Třebíč, 2010)

 

 

Ukázka výtvarných děl:

 

Arnošt-Budík Evocaçoes-inesperados-I Neočekávané-evokace-IArnošt-Budík bez-názvuArnošt-Budík Como-duas-gotas-de-áqua Jako-dvě-kapky-vody

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Arnošt-Budík Ou-les-affinités-inexorables-Neúprosné-afinace-titulní-stranaArnošt-Budík Evocaçoes-inesperados-II Neočekávané-evokace-IIArnošt-Budík Remembrance Vzpomínka

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Popisky:

1/ Arnošt Budík: Como duas gotas de áqua (Jako dvě kapky vody), koláž. Ilustrace z Floriano Martins: Surrealismo a palavra mágica do século XX.

2/ Arnošt Budík: Bez názvu, koláž, 2000. Foto: Jan Dočekal

3/ Arnošt Budík: Como duas gotas de áqua (Jako dvě kapky vody), koláž. Ilustrace z Floriano Martins: Surrealismo a palavra mágica do século XX.

4/ Arnošt Budík: Ou les affinités inexorables (Neúprosné afinace), titulní strana, nakladatelství Gloriet, Brno, 2001. Foto: Jan Dočekal

5/ Arnošt Budík: Evocaçoes inesperados II (Neočekávané evokace II), koláž. Ilustrace z Floriano Martins: Surrealismo a palavra mágica do século XX.

6/ Arnošt Budík: Remembrance (Vzpomínka), koláž, 1966. Ilustrace z Floriano Martins: Surrealismo a palavra mágica do século XX.

 

 


Zdroje:
http://literarky.cz/blogy/jan-docekal/26653-floriano-martins-tvri-osobnost-s-nejlepi-reputaci
https://athena.pt/2018/11/17/surrealismo-e-a-palavra-magica-do-seculo-cesar-moro/

http://triplov.com/floriano_martins/2007/Ultimo-bolero/index.htm 
http://www.jornaldepoesia.jor.br/fmartins.html

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 07 Prosinec 2018 08:22 )  

Jan Dočekal

Jan Dočekal

historik umění, výtvarník, publicista

* 12. července 1943 v Třebíči

Vyučil se frézařem, studoval dějiny umění a estetiky, byl dělníkem, technologem, reklamním výtvarníkem, obchodním ředitelem v tiskárně, učitelem výtvarné výchovy.

Vydal: Grafika Maxe Švabinského (Muzeum a galerie Dačice, 2001), Všední věci / Za prahem umění (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2004), Recenze Texty Rozhovory (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2005), Rozhovory 2005 – 2013 (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2014), je editorem knihy vzpomínek a básní Vlastimil Toman - Životní cesta (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2015).   

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB