Transformovaná inspirace malíře Vladimíra Houdka



 

01 Vladimír-Houdek portrétPřed milovníkem výtvarného umění vstoupivším do Horácké galerie v Novém Městě na Moravě otevře se v přizpůsobených někdejších zámeckých interiérech přebohatý svět tvůrčích činů, jejichž zrod se udál v dějinném vlnění od klasicismu až po nedávno odešlé měsíce. (vlevo Vladimír Houdek, foto: Jiří Thýn)

 

 

 

Hloubáním hledající novátor

Jedna z aktuálních novoměstských proměnných výstav představuje vhled do tvorby mladého malíře Vladimíra Houdka. Je místním rodákem (1984), absolventem Akademie výtvarných umění v Praze (ateliér Vladimíra Skrepla), nositelem Ceny Jindřicha Chaloupeckého pro rok 2012. Již vícekrát bylo o něm napsáno a pověděno, že je tvůrcem, jemuž věnování kurátorské, kritické a výtvarně publicistické pozornosti jsou činy prospěšné ne pouze jemu. Houdek je hloubáním hledající novátor, reflektující minulost malířství. Jeho výstava závěsných maleb (trvá do první listopadové neděle) není velká záběrem nástěnné plochy, ale fakticky zvětšeným přesahem přesvědčivosti autorova šířeného dobrého jména a rozprostřenou harmonií malířské formy, již užívá.

 

 

Op-art je „metaforou narušení reality“

Nejsou tu malbou provedené žádné děje, ani generalizované, Houdek není narativista, a už vůbec ne narativní psycholog. Žádné koloristické výstřely, Houdek není fauvista. Žádná hodnověrně pojmenovatelná témata, malby bez názvů. Houdek ovšem téma má. Přesněji řečeno, má výtvarný jazyk. Je to op-art, s využitím poznatků geometrie, fyziognomie a optiky. A onen jazyk má pevně v mysli, kde vše má pramen, rovněž tak v rukou, neboť malířský op-art se nedokáže obejít bez úplného řemeslného umu. Ptáme-li se, čím op-art Houdka zaujal, odpověď najdeme bez pátrání. Malíř to sděluje každému, jenž je ochoten, ne pouze dívat se na díla umění, ale též o nich číst (zde nikoliv stručně) z informačního panelu při vstupu do t.č. Houdkova galerijního prostoru:

 

Pro mě op-artová iluzívnost je metaforou narušení reality. Začal jsem si uvědomovat změť informací, v níž se dennodenně na internetu a v médiích nacházíme a následně se v ní ztrácíme. Op-artové struktury matou oči a vyvolávají snad až jistý druh závratě. Podobně to vnímám u informací. Čím víc jsem se snažil jisté věci dešifrovat, čím víc jsem se snažil číst, tím víc jsem se v nich ztrácel. Na jistých webových portálech, většinou spjatých s politikou, jsem dostával informace, u nichž jsem si nebyl jistý, zda jsou pravdivé, a říkal jsem si, čemu může v dnešní době člověk věřit. Do těchto op-artových „sítí“ jsem včleňoval realistické prvky, které byly vytrženy ze svých původních předloh. Tím došlo k propojení abstraktní a realistické roviny. Tedy k propojení zdánlivě „známého“ a „neznámého“.

 

 

Vydatné prameny inspirace

Houdek si též drží (pro díla na aktuální výstavě to platí beze zbytku) specifickou technologii prvních dvou etap malířského výkonu – krytí plochy plastovou vrstvou s přetoky přes obvodové hrany napínacího rámu (malba působí iluzí lehkého reliéfu v ploše). To vše a ještě proměny zvoleného rejstříku nosných iterovaných tvarů, jež je poznatelně sourodý s jazykem baroka, jinde kubismu a ještě jinde brutalismu. Však o tom Houdek říká v průvodním textu podstatné: Brutalistní architektura (i spojená s kubistickou a barokní) mne fascinuje svým opakováním a nekonečnem. Masivní formy se rozdělují a skládají do pravidelných linií, či se nechávají narušit různými změnami velikostí a poměrů. Nová architektura, která je ideálem pro všechny a pro všechno. Absolutní pravda.

 

 

Vize budoucnosti

A rozhodně si nezaslouží zapadnout do kouta Houdkovo vyznání, že oblastmi jeho zájmů jsou též utopie a dystopie: Zabývám se vizí budoucnosti, která bude začínat novým primitivismem. V dnešním světě přehlceném informacemi ztrácíme přehled o tom, co informace jsou, odkud pocházejí a co ve výsledku pro nás znamenají. A tak jednou můžeme dojít k bodu nula. V podstatě budeme žít v abstrakci. Žádný text, žádná slova. Vše budeme muset pojmenovávat od samého začátku. Věci ztratí význam a zbudou nám symboly abstrakce.

 

 

Ukázka z díla:

 

Vladimír-Houdek Bez-názvu-01Vladimír-Houdek Bez-názvu-02Vladimír-Houdek Bez-názvu-03Vladimír-Houdek Bez-názvu-06

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vladimír-Houdek Bez-názvu-08Vladimír-Houdek Bez-názvu-04Vladimír-Houdek Bez-názvu-05Vladimír-Houdek Bez-názvu-07

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Poznámka:

Žádný obraz není opatřen výstavním štítkem s názvem, není uvedena technika ani rok vzniku díla. Na plakátu je za jménem autora lapidární označení malba.

Vladimír Houdek: Bez názvu, malba, rok vzniku neuveden.

 

 

Foto: 8x Jan Dočekal

 

 

Vladimír Houdek – malba. Horácká galerie v Novém Městě na Moravě, Vratislavovo náměstí 1. Výstava je přístupná do neděle 4. listopadu, otevřena v říjnu v úterý až neděli od 9. do 17. hodiny, v listopadu v úterý až pátek od 9. do 17. hodiny, v sobotu od 9. do 13. hodiny, v neděli od 14. do 18. hodiny, v pondělí a ve dnech státních svátků zavřeno. www.horackagalerie.cz

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 19 Říjen 2018 13:43 )  

Jan Dočekal

Jan Dočekal

historik umění, výtvarník, publicista

* 12. července 1943 v Třebíči

Vyučil se frézařem, studoval dějiny umění a estetiky, byl dělníkem, technologem, reklamním výtvarníkem, obchodním ředitelem v tiskárně, učitelem výtvarné výchovy.

Vydal: Grafika Maxe Švabinského (Muzeum a galerie Dačice, 2001), Všední věci / Za prahem umění (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2004), Recenze Texty Rozhovory (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2005), Rozhovory 2005 – 2013 (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2014), je editorem knihy vzpomínek a básní Vlastimil Toman - Životní cesta (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2015).   

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB