Mezi světy Josefa Kremláčka



 

Zejdová Kamila portrétNěkteří výtvarní umělci, třeba i kritikou dobře přijímaní, když odejdou, jako by se za nimi zavřela voda. Dědici nejsou nakloněni zapůjčení jejich děl k výstavě, kulturní publicisté si přestali všímat zanechaného odkazu, na vydání pěkné monografie nejsou prostředky. Ale jsou jména, která se šťastně vrátila do povědomí výtvarné veřejnosti prostřednictvím zaujaté práce elévů kunsthistorie. Kamila Zejdová  (snímek vlevo) ve své letošní diplomové práci sumarizuje tvorbu Josefa Kremláčka (1937 – 2015, níže vpravo na snímku v roce 2014, foto Jan Dočekal). O něm jsme spolu hovořili v horkém červencovém dni.

 

 

 

Čí volbou byla vaše pozornost obrácena k Josefu Kremláčkovi?

Věnovat se Josefu Kremláčkovi, bylo mé rozhodnutí. Ačkoli směr práce se postupně na základě konzultací ještě formoval. K tomuto umělci jsem měla vztah už v dětství. Potkávala jsem ho na školních chodbách základní školy, chodil tam na oběd. Na mé dětské oči a zjitřenou mysl působil jako snový přelud – dědeček Mrazíček nebo někdo takový. Brzy jsem zjistila, že není pohádkovou postavou, ale Josef-Kremláček portrétakademickým malířem, ilustrátorem knížek pro děti. Několik pohádek s jeho obrázky jsem si vypůjčila z knihovny.

 

Když pak mnohem později nastal čas volby, čím se budu ve své práci zabývat, naštěstí jsme měli při výběru témat poměrně velkou volností, dostaly se mi do rukou noviny, kde byla o Kremláčkovi malá zmínka. To byl začátek. Našla jsem na internetu základní informace pro vytyčení problematiky vhodné pro diplomovou práci, objevila jsem i některá díla z jeho volné tvorby. Tak vzplanul můj zájem. 

 

 

Práci jste dala název Mezi světy Josefa Kremláčka. Svět ilustrací knih pro děti a mládež a svět malířské a grafické volné tvorby. Je vám některý bližší?

Ilustrační tvorba Josefa Kremláčka je okouzlující. Ta preciznost je nevídaná. Tolik detailů může zaujmout čtenáře na mnoho dlouhých chvil. Avšak volná tvorba je oblastí, kde Kremláček měl naprostou volnost. Proto je mně bližší.

 

 

V úvodu shrnujete posloupnost Kremláčkova života a dospíváte k přesvědčivému stanovisku, že v pestré skladbě činů a událostí žil v umění a pro umění. To je, řekl bych, výchozí hledisko k přiblížení se Kremláčkově osobnosti.

Ach ano. Během celé práce jsem byla stále více přesvědčována, že Josef Kremláček pro umění žil. Žil umění. Byl jedním z těch, co umění zasvětili celý život. To je obdivuhodné. Leckdo si neuvědomuje, že umělec, ačkoli má své kvality, musí občas čelit existenčním problémům. Mám na mysli především finanční stránku.

 

 

On vlastně byl, a pro kunsthistoriky neměně zůstává, klíčově podpůrnou osobností pro existenci různých uměleckých skupin.

V roce 1964 spoluzaložil surrealistickou skupin Lacoste. Po šesti letech se však vlivem nepřízni tehdejších politických poměrů rozpadla. Byl také členem mezinárodní bruselské surrealistické skupiny. A nelze opomenout surrealistickou skupinu Stir up. V ní působil od jejího vzniku v roce 1995 až do své smrti. Spolu s ostatními členy přispíval do časopisu Styxus, účastnil se kolektivních výstav a jiných akcí v surrealistické Galerii Čertův ocas v Mohelském mlýně a jinde.

 

 

 
Dospěla jste k souhlasnému stanovisku, že označení Kremláčka za jednou z předních osobností českého surrealismu v období 1964 – 1972 a pak po roce 1989 je zcela oprávněné.

To rozhodně je. Spousta jeho děl jsou čistě surrealistické výtvory. 

 

 

Z vašeho textu vyplývá, že Kremláčkovy inspirace měly velmi široké rozpětí od horáckého lidového betlemářství přes Pietera Brueghela staršího po Maxe Ernsta a další představitele surrealismu. Jak to vnímáte osobně?

Kremláček v jednom z rozhovorů uvádí, že jako dítě měl omezený přístup k umění, že jedním z mála dostupných uměleckých výtvorů byly pro něj třebíčské betlémy. Proč Brueghel starší? Předpokládám, že pro vnesení vyšších významů do své tvorby. Mimo žánrových motivů objevuje se v jeho obrazech fantazie a symbolika, např. Velké ryby polykají malé ryby. A představitelé surrealismu, především Max Ernst, byli podle mého názoru Kremláčkovi blízcí tvorbou, ale nejvíce myšlením.

 

 

K doposavad nezkoumanému úseku Kremláčkovy cesty uměním patří kapitola, v níž jste se zaměřila na historicko-politické souvislosti.

Souvislosti jsou vždy podstatné. I když se o nich asi nikdy nedovíme vše. Uvědomění si politického kontextu je důležité, jelikož zasahoval přímo i nepřímo do tvorby všech umělců.

 

 

Nemohu opomenout otázku adresovanou nikoliv vašemu poznání v sumarizaci podkladů diplomové práce, nýbrž vaší komplexní recepci Josefa Kremláčka. Kde dosáhl většího uměleckého rozměru, v užité knižní grafice, tedy v ilustrační tvorbě, nebo ve volné tvorbě nesvázané úkolem a formátem očekávaného výsledku?  

Domnívám se, že obě polohy jeho tvůrčí činnosti jsou výjimečné. Obě zasluhují velký obdiv. Kremláček získal četná ocenění, vystavoval na desítkách zahraničních výstav, přesto jeho tvorba není, podle mého názoru, doceněna. Snad město Třebíč, Kremláčkovo rodiště a místo, kde prožil téměř celý život, věnuje tomuto umělci trvalý výstavní prostor, aby krásy jeho děl mohly obdivovat i příští generace.

 

 


A sdělte čtenářům, k jakému výsledku jste dospěla v pátrání po společných znacích různých Kremláčkových uměleckých projevů.

Myslím, že mezi Kremláčkovou ilustrační a volnou tvorbou existuje společný rys. Je jím technika dekalku, zjednodušeně otisku. Nalezneme ji v obou odvětvích jeho práce. V ilustrační tvorbě jsou to vedle jiných například obrázky v knize Robinson Crusoé od Daniela Defoea a z volné tvorby je to vedle mnoha jiných děl litografie Modrolist růžokvětý. Dalším společným znakem je imaginace, ta se klene nad veškerou Kremláčkovou tvorbou.

 



Vaše čtyřicetistránková studie, dobře přijatá pedagogickými odborníky, doplněna patřičným výběrem reprodukcí, byla by první malou Kremláčkovou monografií. Tedy kdybyste ji vydala. Uvažujete o tom?

Mám před sebou další studia. Téma Kremláček si nechávám otevřené. Zdaleka jsem nevyužila všechny možnosti. Jistě však zůstává zřejmé, že Josef Kremláček si monografii zaslouží alespoň posmrtně.

 

 

Ukázka z díla:

Josef-Kremláček Daniel-Defoe Robinson-CrusoéJosef-Kremláček Drobné-zázraky-přírodyJosef-Kremláček Jan-Larri V-říši-obrů

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Josef-Kremláček Modrolist-růžokvětýJosef-Kremláček Nová-anatomie

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Popisky:

1/ Josef Kremláček: ze souboru ilustrací, Daniel Defoe, Robinson Crusoé, Artia, Prague, 1970, pro Presses de la Renaissance, Paris. Foto: Jan Dočekal

 

2/ Josef Kremláček: z cyklu volných grafických listů Drobné zázraky přírody, barevná litografie, nevročeno. Foto: Jan Dočekal

 

3/ Josef Kremláček: ze souboru ilustrací, Jan Larri V říši obrů, Lidové nakladatelství, Praha, 1975. Foto: Jan Dočekal

 

4/ Josef Kremláček: z volných grafických listů, Modrolist růžokvětý, litografie, nevročeno. Foto: Jan Dočekal

 

5/ Josef Kremláček: z cyklu volných listů Nová anatomie, kombinovaná technika, 70. léta 20. století. Foto: Jan Dočekal

 

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 24 Srpen 2018 09:48 )  

Jan Dočekal

Jan Dočekal

historik umění, výtvarník, publicista

* 12. července 1943 v Třebíči

Vyučil se frézařem, studoval dějiny umění a estetiky, byl dělníkem, technologem, reklamním výtvarníkem, obchodním ředitelem v tiskárně, učitelem výtvarné výchovy.

Vydal: Grafika Maxe Švabinského (Muzeum a galerie Dačice, 2001), Všední věci / Za prahem umění (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2004), Recenze Texty Rozhovory (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2005), Rozhovory 2005 – 2013 (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2014), je editorem knihy vzpomínek a básní Vlastimil Toman - Životní cesta (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2015).   

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB