Jan Svoboda umírněně svůj



 

Jan Svoboda představuje svůj obraz foto youtube z vernisáže Nové a novějšíSezónní Galerie z ruky v Křížovicích, Doubravníku na Brněnsku otevřela první výstavu před šestadvaceti roky, zjara 1992. Nynější představení výběru z malířské tvorby Jana Svobody (vlevo na snímku) nese úctyhodné pořadové číslo sto třicet devět. Je nanejvýše pravděpodobné, že není u nás druhé soukromé zařízení s takovou výstavní pílí, nadto bez hmotných dotačních injekcí. Galerie z ruky má i pár zvláštností. Bývala stodolou, je u ní malý amfiteátr s dřevěnými sochami Zdeňka Macháčka, a když vyjdete jen o pár desítek metrů vzhůru, získáte pěkný pohled na část Svratecké hornatiny. 

 

 

 

Krása přenesená

Svoboda kdysi napsal: … nemám žádných výtvarných studií, věnoval jsem osmdesátá léta objevování objeveného v kresbě i malbě… A objevuje stále. Od roku 2010 to sdělil výstavami v ostravské Galerii Beseda, v Horáckém muzeu v Novém Městě na Moravě, na Novoměstské radnici v Praze i jinde. Sděluje i teď, v Galerii z ruky u galeristky Stanislavy Macháčkové. Je stále samoukem na poli akceptace nových inspirací. Pocházejí od malířů, kteří byli „staviteli chrámu“, přišli s novými myšlenkami sdělenými srze nové formové postupy.

 

Co do vlastní stavby, je Svobodův chrám rovněž ustrojen kvalitně. Ale autor je více řemeslným mistrem, nežli architektem. Je to málo? Není. Stavitelů chrámu byla a vždy bude jen hrstka. Dosažené řemeslné mistrovství je také měřitelná meta. V druhé řadě, jistě. Ale nezapomeňme na fakt: Co bylo v umění dosaženo staviteli, je volně k dispozici přizpůsobeným řemeslným mistrům. Připomeňme si např., jak to bylo s Emilem Fillou, s jeho obrazy vzniklými z nadšení Picassem, s Osmou, Skupinou 42 atd.?

 

 

Rozvíjející proměny     

Jak se to vlastně má mít s výtvarnými umělci? Je žádoucí, aby kontinuálně měnili formu tvorby? Nebo mají zůstat svázáni dosaženou poznatelností své práce? Být stále sví? Ano, rozhodně sví! Ovšem v rozvíjejících proměnách, jimiž nedopustí prázdné rozmělnění svých ani oněch převzatých postupů.

Umění je krásné, nebo krásné není. V druhém případě může mít jinou přednost – nový pohled na skutečnost, sílu výpovědi, neodbytné otázky, nastavené zrcadlo. Jsou tedy obrazy Jana Svobody krásné? Ano, ale… Jsou krásné, protože vyrůstají z přehledných minimalistických kompozic. Je to ale krása postavená na fundamentu krásy jiné, té prvotní.

 

 

Cesty mohou býti rozličné        

Rozloučením se s věcností Svoboda stanul na rozcestí. Při vizuálních „průzkumech minulých křižovatek“ nefigurativního umění setkal se s Markem Rothkem, Václavem Boštíkem, Cy Twomblym, s minimalisty… Šlépěje z jejich cest jsou vytlačené i na cestě Svobodově. Nemůže nevědět, že jeho stopy musejí být s jinými v sumě obrazu registrem nového pohledu, ozvláštněného výrazu, tedy svobodovské příznačnosti. Ta ozřejmuje smysl odvozeného použití. Bez ní by spadl do temné jámy napodobitelů. Ale uniká skrze nalezené eventuality povětšinou minimalistického charakteru – geometrický řád linií v barevně nuancované ploše (často na bázi bílé), lyričnost, finesy v detailech malířské struktury a textury, hravost ve volbě názvů děl.

 

Dle teoretické poučky abstraktní obraz má být zbaven všeho z konkrétního světa. V generalizaci je malba malbou o sobě. U Svobody tomu tak je, avšak tituly obrazů jsou z autorovy volby povětšinou konkrétní (Barevné slovo, Do nebe, Dvě přísloví v trávě, Krátká poznámka k obloze, Květinový dopis, Tichý horizont, Volný verš, Zelený konec zelené cesty). Jako by svět měl z fundamentu proměny své podstaty už jiné rozměry. Je to vyzývavé a přeludné, poodhalující malířův emoční svět.

 

 

Sochy Zdeňka Macháčka

Letošní sezona končí v neděli 16. září (na podzim a v zimě je v Galerii z ruky umění uzavřeno v tichu samo pro sebe). Vedle proměnných výstav je po celou sezonu volně (jako celá galerie) přístupná poněkud těsná, leč bez poskvrnky znamenitá stálá expozice děl pana domácího, sochaře Zdeňka Macháčka, letos třiadevadesátiletého doyena moravských umělců.

 

Jan Svoboda, Obrazy. Galerie z ruky, Křížovice 3, Doubravník, okres Brno-venkov. Výstava je přístupná do neděle 29. července 2018, otevřena ve čtvrtek a v pátek od 13. do 18. hodiny, v sobotu a v neděli od 10. do 12. hodiny a od 13. do 18. hodiny, V pondělí, úterý a středu zavřeno. http://www.galeriezruky.cz/

 

 

Ukáza z tvorby:

Jan-Svoboda Krátká-poznámka-k-oblozeJan-Svoboda Květinový-dopisJan-Svoboda Modrá-elypsa

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jan-Svoboda Tichý-horizontJan-Svoboda Modrá-pod-bílouJan-Svoboda Změna-plánu

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jan-Svoboda Tři-zprávyJan-Svoboda Barevné-slovoJan-Svoboda Vertikály-v-bílé

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Popisky:

1/ Jan Svoboda: Krátká poznámka k obloze, olej na plátně, nedatováno. Foto: Jan Dočekal

2/ Jan Svoboda: Květinový dopis, olej na plátně, nedatováno. Foto: Jan Dočekal

3/ Jan Svoboda: Modrá elipsa, olej na plátně, nedatováno. Foto: Jan Dočekal

4/ Jan Svoboda: Tichý horizont, olej na plátně, nedatováno. Foto: Jan Dočekal

5/Jan Svoboda: Modrá pod bílou, olej na plátně, nedatováno. Foto: Jan Dočekal

6/ Jan Svoboda: Změna plánu, olej na plátně, nedatováno. Foto: Jan Dočekal

7/Jan Svoboda: Tři zprávy, olej na plátně, nedatováno. Foto: Jan Dočekal

8/ Jan Svoboda: Barevné slovo, olej na plátně, nedatováno. Foto: Jan Dočekal

9/ Jan Svoboda: Vertikály v bílé, olej na plátně, nedatováno. Foto: Jan Dočekal

 

 

 

 

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 27 Červenec 2018 11:35 )  

Jan Dočekal

Jan Dočekal

historik umění, výtvarník, publicista

* 12. července 1943 v Třebíči

Vyučil se frézařem, studoval dějiny umění a estetiky, byl dělníkem, technologem, reklamním výtvarníkem, obchodním ředitelem v tiskárně, učitelem výtvarné výchovy.

Vydal: Grafika Maxe Švabinského (Muzeum a galerie Dačice, 2001), Všední věci / Za prahem umění (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2004), Recenze Texty Rozhovory (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2005), Rozhovory 2005 – 2013 (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2014), je editorem knihy vzpomínek a básní Vlastimil Toman - Životní cesta (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2015).   

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB