Od mandal ke komorním nefigurativním kompozicím



Miluše-Čechová portrétŘeditel Horácké galerie v Novém Městě na Moravě Josef Chalupa napsal k letošní výstavě grafických listů Petra Bendy, v Třebíči působícího gymnazijního profesora (český jazyk, výtvarná výchova), mj. toto: Většina nejlepších výtvarníků z Třebíče byli a jsou vlastně amatéři, V tom pravém smyslu slova amatér, amare – milovat. Měli rádi to, co dělali, Nebyli prvotním školením a vzděláním výtvarníci. Potřebovali tvorbu ke svému životu.             

 

 

Potažmo se to vztahuje také na Miluši Čechovou (působí v sousedním městysi Stařeč, donedávna ředitelka mateřské školy, kronikářka městyse - nahoře na fotografii - foto archiv autorky). I ona je kurzovně vzdělanou výtvarnou autorkou mimo povolání. S původním zaměřením na drhání (prolamované plošné textilie macramé, kdysi velmi populární druh zájmové tvorby), od poloviny 90. let na vitráž v technice Tiffany (*). Teď, do poslední srpnové neděle, vystavuje vitráže z posledních let v třebíčské Galerii Ladislava Nováka.

 

První výstavní uvedení (a další)             

Vystavuje od roku 1976, kdy hostovala na výstavě třebíčské Skupiny 4 (původně amatérské, později skrze kvality tvorby všech čtyř autorů profesionalizované). Ve druhé půli 70. let byl Čechové důsažným poradcem, a ve věci kovaných složek drhaných objektů též spolupracovníkem, Lubomír Kressa (1941 – 1981, http://literarky.cz/blogy/jan-docekal/24620-toliko-osmnact-tvrich-let-surrealisty-lubomira-kressy. Následovaly dvě desítky dalších zastoupení na kolektivních výstavách amatérské tvorby, na nichž Čechová uváděla už pouze vitráže. Samostatně vystavovala dosud velmi řídce, přítomná výstava je třetí svého druhu.

Na pomezí užitého a volného umění                   

Její závěsné práce představovaly řadu let převážně souměrné, barevně působivé kompozice květin či přírodních motivů na způsob mandaly. Jejich funkčnost kolísá na hranici užitého (aplikovaného) a volného umění, přičemž obé má autorčiny příznačné znaky. Užitnost má pak evidentně zcela navrch u věcí každodenní potřeby (lampy, stolové desky apod.), jejichž tradiční funkce je originalitou výtvarného zpracování zpříjemněna.

 

 

Tři tváře

Čechová ukazuje na aktuální výstavě tři tváře. Materiálem příbuzné, ale obsahem a vyzněním odlišné. První dvě zmiňuji v předchozím odstavci. Třetí tvář, dle mého mínění podstatná, má v Čechové tvorbě mladší dataci. Do křehkosti skla (z názvu výstavy) námětově vložila výtvarně oproštěné symbolické atributy osobních osudových břemen. V těchto původních estetických zhodnoceních (se zvládnutím technické náročnosti) vkročila na pole ve vitráži doposavad nezkoumané. Na malých plochách dokázala v nefigurativních kompozicích citlivě reflektovat tísnivé životní situace. Od symetrických mandal absolvovala dlouhou cestu výtvarného dozrávání k nefigurativnímu projevu. Nikoliv z cíleného promýšlení, z hledání nových ryze výtvarných možností, nýbrž z brutálních osudových pohybů a nárazů. Když vstoupí podobné pohnutky nevyhnutelně do umělcovy práce a jsou-li uchopeny s opravdovostí, jsou nejvěrnějším zrcadlem jeho osobnosti.

 

 

Galerie Ladislava Nováka končí

Galerie Ladislava Nováka, kde jsou k vidění Čechové vitráže, sestává ze dvou malých místností rekonstruovaného historického domu v bývalém třebíčském židovském ghettu. V třetí místnosti je pamětní síň věnovaná místnímu rodáku Antonínu Kalinovi (1902 – 1990), ve čtvrté se nachází malá, nyní obměňovaná expozice zaměřená na dílo výtvarníka, básníka a překladatele Ladislava Nováka. Kalina za druhé světové války zachránil v koncentračním táboře Buchenwald život nejméně devíti stům židovských dětí. Městské kulturní středisko rozšíří v druhém letošním pololetí Kalinovu pamětní síň o dvě místnosti dosud určené proměnným výstavám.

 

(*) https://cs.wikipedia.org/wiki/Vitr%C3%A1%C5%BE:

 

Technika Tiffany není vitráž v pravém slova smyslu, i když výsledek je podobný. Poprvé s tímto způsobem výroby přišel Louis Comfort Tiffany. Místo olověného profilu se používá měděná fólie - páska různých šířek, z jedné strany je opatřena silným lepidlem (páska může být pod lepidlem i barvená, černá nebo postříbřená). Spojování jednotlivých opáskovaných dílků se provádí pomocí cínu. Je možné použít i menší kousky skla, výsledný předmět má jemnější – tenčí spoje. Barevná skla musí být pro tuto techniku přesně zabroušená (speciální bruskou na sklo s hlavou s diamantovým prachem). Skla mohou být čirá, opálová nebo s různým povrchem.

 

Miluše Čechová, Vitráže – Křehkost skla, Městské kulturní středisko Třebíč, Galerie Ladislava Nováka, Subakova ulice č. 43, Třebíč. Výstava je přístupná do 26. srpna 2018, otevřena je denně od 9. do 17. hodiny.

 

Ukázka tvorby:

 

Miluše-Čechová MandalaMiluše-Čechová Toulky-Vysočinou-IMiluše-Čechová Toulky-Vysočinou-IIMiluše-Čechová Naděje

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Miluše-Čechová Život-tě-semele-IMiluše-Čechová Život-tě-semele-IIMiluše-Čechová Život-tě-semele-III

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Miluše-Čechová Přitažlivost-zemskáMiluše-Čechová Rozervané-srdce

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Popisky:

1/ Miluše Čechové: Mandala, vitráž, 2015.Foto: Jan Dočekal

2/ Miluše Čechové: Toulky Vysočinou I, vitráž, 2015. Foto: Jan Dočekal

3/ Miluše Čechové: Toulky Vysočinou II, vitráž, 2015. Foto: Jan Dočekal

4/ Miluše Čechové: Naděje, vitráž, 2017. Foto: Jan Dočekal

5/ Miluše Čechové: Život tě semele I, vitráž, 2017. Foto: Jan Dočekal

6/ Miluše Čechové: Život tě semele II, vitráž, 2018. Foto: Jan Dočekal

7/Miluše Čechové: Život tě semele III, vitráž, 2017. Foto: Jan Dočekal

8/ Miluše Čechové: Přitažlivost zemská, vitráž, 2017. Foto: Jan Dočekal

9/ Miluše Čechové: Rozervané srdce, vitráž, 2017. Foto: Jan Dočekal

 

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 29 Červen 2018 16:42 )  

Jan Dočekal

Jan Dočekal

historik umění, výtvarník, publicista

* 12. července 1943 v Třebíči

Vyučil se frézařem, studoval dějiny umění a estetiky, byl dělníkem, technologem, reklamním výtvarníkem, obchodním ředitelem v tiskárně, učitelem výtvarné výchovy.

Vydal: Grafika Maxe Švabinského (Muzeum a galerie Dačice, 2001), Všední věci / Za prahem umění (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2004), Recenze Texty Rozhovory (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2005), Rozhovory 2005 – 2013 (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2014), je editorem knihy vzpomínek a básní Vlastimil Toman - Životní cesta (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2015).   

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB