Realista Karel Holík, ctitel umění

Karel Holík výřez foto PKN we ZnojemskoZ uveřejněných článků je snad patrné, že z výtvarného umění mám nejraději abstrakci a surrealismus. To však neznamená, že jiné směry neakceptuji. V každém je něco specifického, proto důležitého, něco, co je složkou celku umění a přispívá k jeho žádoucí pestrosti.(vlevo portrét Karla Holíka, foto Pavel Kryštof Novák)

 

 

Poválečné ideové preferování realismu u nás bylo zaslepenou tupostí. V šedesátých letech a pak znovu v letech osmdesátých se věci zvolna měnily. Realismus se setkával, zejména u mladých teoretiků a kritiků, s averzí. Mínili, že je konzervativní, nemůže nic přinést. Teprve od konce předešlého věku je znovu akceptováno, že žádný, třeba i nanejvýše aktuální umělecký směr není s to vykázat z pole tvorby směry ostatní a zcela ovládnout svou dobu. Říkám-li, že je akceptováno, myslím pouze na některé teoretiky a kritiky. Všech se to rozhodně netýká, poněvadž nezávislá rozmanitost nazírání je snad nejcennějším znakem naší přítomnosti. Realismus je přijímán, ale není, pochopitelně, adorován. Umění, jako téměř vše z existence člověka počátku třetího tisíciletí, se mění v intencích směru vpřed. Realismus byl a může být začátkem individuálních uměleckých cest. Principy zobrazujícího umění mohou být východiskem k moderním směrům. Vnímaná objektivní skutečnost utváří intuitivnímu umělci prostor pro subjektivní vnitřní model.

 

Pro nejednoho výtvarníka ovšem zůstává věcnost, ať je sebevíce konzervativní, předlohou zobrazujícího usilování. K nezobrazujícímu projevu realisté mají vztah silně negativní. Odmítají se podílet na obrazech světa skrze devalvované myšlenky plodící devalvované tvary. Realista ale pěstuje řemeslo kresby. Čáru vede ve shodě s předmětem, nebo jen v osobité stylizaci. Lze něco namítnout proti umění kresby? Vždyť se všemi výtvarnými disciplínami se pojí adjektivum kresebné. Je ale pravdou, že ono spojení pochází z doby, kdy kresba byla pravdivým jádrem každé výtvarné práce.   

 

K předešlým řádkům mne přivedlo setkání po létech. Navštívil jsem ve Ctidružicích na Znojemsku malíře a grafika Karla Holíka (* 1932), realistu z rozumu i z duše. Sociální původ (rodiče vlastnili pozemky) byl mu v poměrech konce čtyřicátých let připsán k tíži. Musel zapomenout na sen o studiu na Akademii. Základy kresby a malby si osvojil soukromými lekcemi u moravskobudějovických středoškolských profesorů Františka Šindeláře a Karla Zahrádky, důležitě rovněž u akademického malíře Jiřího Chadimy. Ač měl pro to přesvědčivé předpoklady, nestal se profesionálním umělcem. Až do penzijního věku byl členem JZD se zednickou profesí.   

 

V krajinářském kreslení, malování a tvorbě grafické včetně knižních ilustrací (*) byl, a je dosud, v nejlepším smyslu slova amatérem, ctitelem umění. Nelze ovšem nedodat, že s výsledky na úrovni projevů profesionálních autorů téže stylové orientace. Vždy vycházel, a tomu zůstal věrný, z idealistické tradice existence přírody ve spojitosti s lidským údělem.

 

(*) Vytvořil mj. frontispisy k třiceti čtyřem knižním titulům Vlasty Javořické (Bonus A, Brno, 1993 – 1998). Napsal, uspořádal a ilustroval Z dějin a vlastivědy Ctidružic (F. R. Z. agency, Brno, 2011).   

 

 

Ukázka z tvorby:

Karel-Holík Krajina-mé-duše-01Karel-Holík Krajina-mé-duše-02Karel-Holík Krajina-mé-duše-03Karel-Holík Krajina-mé-duše-04

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Karel-Holík Z-dějin-a-vlastivědy-Ctidružic-01Karel-Holík Z-dějin-a-vlastivědy-Ctidružic-02

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Popisky:

1/ Karel Holík: z cyklu Krajina mé duše, suchá jehla, 178 x 134 mm. Foto: Jan Dočekal

2/ Karel Holík: z cyklu Krajina mé duše, suchá jehla, 178 x 134 mm. Foto: Jan Dočekal

3/ Karel Holík: z cyklu Krajina mé duše, suchá jehla, 178 x 134 mm. Foto: Jan Dočekal

4/ Karel Holík: z cyklu Krajina mé duše, suchá jehla, 178 x 134 mm. Foto: Jan Dočekal

5/ Karel Holík: Z dějin a vlastivědy Ctidružic (F.R.Z. agency, Brno, 2011), titulní strana. Foto: Jan Dočekal

6/ Karel Holík: Ilustrace Z dějin a vlastivědy Ctidružic, kresba perem tuší, 2011. F.R.Z. agency, Brno, 2011. Foto: Jan Dočekal    

 

 

 

 

                                 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Sobota, 02 Červen 2018 07:20 )  

Jan Dočekal

Jan Dočekal

historik umění, výtvarník, publicista

* 12. července 1943 v Třebíči

Vyučil se frézařem, studoval dějiny umění a estetiky, byl dělníkem, technologem, reklamním výtvarníkem, obchodním ředitelem v tiskárně, učitelem výtvarné výchovy.

Vydal: Grafika Maxe Švabinského (Muzeum a galerie Dačice, 2001), Všední věci / Za prahem umění (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2004), Recenze Texty Rozhovory (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2005), Rozhovory 2005 – 2013 (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2014), je editorem knihy vzpomínek a básní Vlastimil Toman - Životní cesta (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2015).   

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB