Jedinečné sklo Jaroslava Svobody

 

Jaroslav-Svoboda portrétJaroslav Svoboda (na snímku Jana Dočekala v květnu 2018), náš přední (rodem český, působením moravský), ve světě respektovaný sklářský výtvarník, vstoupil na konci první únorové dekády mezi úctyhodné seniory.

 

 

 

Cesta k vlastní sklárně

Devatenáctiletý, v roce 1957, absolvoval v oboru Broušené sklo Uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě. Dvaatřicetiletý, v roce 1970, získal diplom na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (Mgr.). Pracoval v ateliéru Uměleckých řemesel v Praze, byl vedoucím sklárny ve Škrdlovicích u Žďáru nad Sázavou, profesorem a vedoucím ateliéru skla na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

 

V roce 1990 dal postavit v Karlově blízko Žďáru nad Sázavou svoji záhy prosperující sklárnu. V polovině prvního desetiletí nového věku se jí ekonomicky citelně dotkla světová krize. Zájem o české sklo výrazně ochabl. Změněné poměry se do svých předešlých kolejí nevrátily. Svobodova karlovská sklárna pracuje v omezeném režimu. Ve vzorkovně má z dřívějších let bezmála dva tisíce vzorů barevného hutnického skla pro eventualitu nové sériové výroby. Ale zákazníci, jsou-li vůbec, toulají se bůhvíkde. Proto má sklářský provoz jinou podobu, než míval. Plyne z malosériových požadavků podmínkami trhu orientovaných zákazníků.

 

 

Hutnické zboží a autorské solitéry

Rozlišme, co si z hlediska pracovních procesů rozlišení vyžaduje. Na jedné straně je sklo rozličného tvaru a užití ve spíše malých sériích hutnického zboží, s bezvýhradnou kvalitou uměleckořemeslné práce, na straně druhé náročná solitérní autorská díla Jaroslava Svobody. Tedy artefakty, jejichž umělecká hodnota, postavená na rozměru škrdlovicko – karlovské tradice sklářského mistrovství tvůrčích individualit, je celistvým formátem Svobodova renomé v předních zahraničních muzeích skla a v prestižních privátních sbírkách.     

 

 

Aktuální výstava k životnímu jubileu

Letošní životní jubileum přivedlo Jaroslava Svobodu, respektive jeho tvorbu, do Galerie Stará radnice ve Žďáru nad Sázavou. Svoboda je členem Klubu výtvarných umělců Horácka, což je žďárská regionální skupina členů profesní Unie výtvarných umělců České republiky. Pro Klub je Galerie Stará radnice galerií téměř domovskou. Svobodova vernisáž zkraje května byla zde událostí nad jiné. Jak by ne, vždyť na Vysočině má sklářství pořád tradici, jejímž je Svoboda předním reprezentantem. Výstava je rozsahem nevelká. S uvědoměním si rozsahu autorovy šest desetiletí trvající tvorby a významu, jaký má v naší, potažmo evropské i světové kultuře uměleckého skla, mělo by se přesněji říci, že jde o výstavu „nadmíru malou“. Ale nelze opomenout, že je tu stálá vzorková síň karlovské Svobodovy sklárny, vzdálená od Žďáru jen pár kilometrů. Tam je k vidění kvintesence skleněné krásy místního původu z dovednosti Svobodovy a jeho spolupracovníků. Zřejmě se nemýlím, když si myslím, že nikomu dosud nebyla exkurzní návštěva vzorkovny odmítnuta.

 

 V Galerii Stará radnice jsou v úzkém výběru ateliérové solitéry z období posledních několika let. Svými tvary, uplatněnými hutnickými a brusičskými technologiemi i barvou dokládají sumu jubilantova tvůrčího mistrovství. Na stěnách lze vidět skupinu starších závěsných obrazů, jimiž Svoboda premiérově překvapil na výstavě před patnácti roky. I teď jsou víc než vhodným doplňkem aktuální expozice. Jde o volné akrylové malby v poloze geometrické abstrakce, některé na hranici minimalismu. Vykazují formální čistotu, obsahovou zřejmost a precizní provedení.

 

 

Optimismus v čekání na změnu

Když to četnost Svobodových příznivců přivlastnivších si jubilanta bezprostředně po otevření aktuální výstavy na chvíli dovolila, dostali jsme se ke krátké řeči:    

    

V minulých letech jsme několikrát hovořili O krizi sklářství. Nejen českého. Týkalo se to, jak si vzpomínám, rovněž autorských uměleckých kusů. Potěšilo by mne, kdybyste mohl potvrdit, že umění z rukou výjimečných sklářských tvůrců nemůže být milovníky skla opomíjeno trvale, že jejich zájem se vrací…  

 

Někde, někdy snad, ale ani zdaleka to není návrat v plné síle. V šedesátých a sedmdesátých letech minulého století jsme těžili z úspěchů českého skla na světových výstavách. Tam se tehdy spoluvytvářela popularita československých sklářských umělců. Však jsme také měli světu co říci. Všichni se od nás učili, Američané i umělci z Asie. Světové galerie i sběratelé rádi kupovali naše skleněné objekty. Ti, kteří dnes mají peníze, ukládají je do jiných věcí. Státní galerie nakupují minimálně, spíše čekají na autorské dary.

 

Jak je tedy bída přilepená na české sklo objektivně velká?    

Je rozhodně větší, než jsme si mnohdy schopni připustit. Naše vědomí skutečnosti, když říkám naše, tak myslím především vědomí samotných sklářů, je do značné míry ovlivněno optimismem, vírou, že české sklo nemůže, nesmí zaniknout. Proto hledáme, kde můžeme, v technologii a v designu, nové možnosti. U nás i v cizině jsou dosud nadšenci s občasným zájmem uspořádat výstavu našeho současného uměleckého skla. Vše podstatné je zatím pootevřené. Čekáme. Čekám…

 

Ukázka z tvorby:

Jaroslav-Svoboda G-bodJaroslav-Svoboda Soho-a-StudieJaroslav-Svoboda Velká-vlna-a-MajákJaroslav-Svoboda On-a-Ona

 

 

 

 

 

 

Jaroslav-Svoboda IkarosJaroslav-Svoboda MěsícJaroslav-Svoboda Pocta-celníku-Henrimu-Rousseauovi

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Popisky:

1/ Jaroslav Svoboda: G bod, broušená tavená plastika. Foto: http://www.ags-svoboda.cz

2/ Jaroslav Svoboda: Soho, broušená tavená plastika, a Studie, tužka a tempera na plátně. Foto: Jan Dočekal

3/ Jaroslav Svoboda: odleva Velká vlna a Maják, broušené tavené plastiky. Foto: Jan Dočekal

4/ Jaroslav Svoboda: odleva On a Ona, broušené tavené plastiky. Foto: Jan Dočekal

5/ Jaroslav Svoboda: Ikaros, broušená tavená plastika. Foto: Jan Dočekal

6/ Jaroslav Svoboda: Měsíc, broušená tavená plastika. Foto: Jan Dočekal

7/ Jaroslav Svoboda: Pocta celníku Henrimu Rousseauovi, broušená tavená plastika. Foto: Jan Dočekal

 

 

Jaroslav Svoboda, Sklo. Galerie Stará radnice, náměstí Republiky, Žďár nad Sázavou. Výstava je přístupná do 3. června 2018, otevřena od úterý do pátku od 10. do 12. hod. a od 14. do 17. hod., v sobotu a v neděli od 14. do 17. hod.

 

Jaroslav Svoboda (* 9. 2.1938 v Sokolči u Poděbrad). U nás a v zahraničí uskutečnil dvacet osm autorských výstav, zúčastnil se četných přehlídek českého skla v zahraničí. Získal Bavorskou státní cenu se zlatou medailí (1975), Zlatou medaili veletrhu v Bělehradě (1982), Cenu Rudolfa II. (Praha, 1998) a Cenu Franze Kafky (Praha, 1998). Je autorem řady děl za skla ve veřejných, průmyslových a školských budovách v České republice a v cizině.

 

Zdroj:

www.ags-svoboda.cz

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 11 Květen 2018 08:49 )  

Jan Dočekal

Jan Dočekal

historik umění, výtvarník, publicista

* 12. července 1943 v Třebíči

Vyučil se frézařem, studoval dějiny umění a estetiky, byl dělníkem, technologem, reklamním výtvarníkem, obchodním ředitelem v tiskárně, učitelem výtvarné výchovy.

Vydal: Grafika Maxe Švabinského (Muzeum a galerie Dačice, 2001), Všední věci / Za prahem umění (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2004), Recenze Texty Rozhovory (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2005), Rozhovory 2005 – 2013 (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2014), je editorem knihy vzpomínek a básní Vlastimil Toman - Životní cesta (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2015).   

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB