Co Koupil koupil, to prodává



 

Miroslav-KoupilUž vícekrát jsem psal o básnické tvorbě Miroslava Koupila (*1956, PaedDr, středoškolský profesor, zabývá se kaligramy, morseogramy a poezií). Zatím naposledy před necelými čtyřmi měsíci, viz ZDE (vlevo na snímku Miroslav Koupil, foto: Jan Dočekal)

 

 

Před třiadvaceti roky rozdal přátelům svůj první neprodejný drobný sešitek básní (formát A6) s titulem Legráckoslovohrátky. Od té doby každoročně přidal další, někdy dva. V soupisu je to již dvacet sedm malých specifických literárních pozdravů. Specifických zejména proto, že Koupil nesepisuje veršované strofy, jeho formou je nonsens. Nonsens je, jak plyne z překladu, nesmysl. Zčásti však může mít smysl. To když obsahuje prvky, jejichž nesmyslnost až absurdita jsou pouze zdánlivé, skrývající význam třeba pod příkrovem grotesknosti. Když je nonsens pojat jako literární žánr a vládne-li jeho tvorbě sdružená veličina umné lingvistické a filozofické skladebnosti, lze se v pozici čtenáře (vnímatele) dočkat velkých překvapení.

 

Koupilovo autorské bádání v poli nonsensu mělo zpočátku výstupy povětšinou hravé, žertovné. Později ironické, s tématy, která nectí nesmysl, ale jdou vážností spíše proti němu. Tímto způsobem vznikal postupně Koupilův osobitý styl, označitelný jako sociálně kritický nonsens. Zdánlivě humorný, domněle nezávazný, o dost hlubší, než je patrné z povrchu.

 

Miroslava Koupila právě vydaný dvacátý sedmý miniaturní nonsensový „slovníček“ má nomen omen titul Co jsem koupil, prodávám. Osm básní – nonsensových textů. Žízeň nese onu známou koupilovskou hravost, odkazující k autorovu absolutoriu v oboru jazyka českého: Jedu na kole okolo Třeboně/ (pasou se tam koně)/ a mám žízeň,/ že o ni mohu kolo opřít./ Kolo kolo mlýnský/ za čtyři rýnský./ Co za čtyři rýnský/ kolo mlýnský!/ Za vodu bych vodu koupil,/ já, Miroslav Koupil./ Co je mi platné horské kolo,/ o které se žízeň opírá!

 

A jsou tu také básně Dotazník a Děda je sportovec. Nonsens se v nich choulí „v druhém plánu“. Navrch má ironická formulace věcí principiálních.

 

Dotazník

Nevykládejte pohádku,/ mladý muži./ Sedněte na špek/ a vyplňte dotazník./ Naše důvěra je otázkou dotazníku./ Jméno: Honza/ Povahové vlastnosti: hloupý/ Pracovní schopnosti: líný/ Dosavadní zaměstnání: žil byl/ Rodiče: jestli neumřeli,/ žijí dodnes/ Bydliště: za devatero horami/ a devatero řekami/ No vidíte, mladý muži, vyplnění/ dotazníku uteklo jako pohádka./ Náš dotazník je otázkou důvěry.

 

Děda je sportovec

Děda je sportovec. Velký sportovec./ Měsíc co měsíc - desátého -/ udělá stojku na rukou/ a k rukám mu padnou vnuci./ Zaplať pánbůh, říká si děda,/ ještě že nikomu nevisím prachy./ Stačí, když visím nohama nahoru/ a na mně visí vnuci. Dva kluci./ Dědo, dík, měj se a čau,/ prohodí kluci vnuci/ a vezmou nohy na ramena./ Děda jednou nohou v hrobě/ se vrátí nohama na zem./ Tady a teď mám nebe na zemi,/ pochvaluje si. Jen ať se dočkám/ desátého! Jsem přece sportovec!

 

 

A přídavkem pozvání na výstavu: Miroslav Koupil, Kaligramy a morseogramy, Galerie Katakomby, Centrum experimentálního divadla, Zelný trh 9, Brno. Výstava je přístupná do 9. května 2018, otevřena je v úterý až neděli od 9.30. hod. do 18. hod., v pondělí je zavřeno. http://www.galerie-katakomby.cz

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 27 Duben 2018 10:21 )  

Jan Dočekal

Jan Dočekal

historik umění, výtvarník, publicista

* 12. července 1943 v Třebíči

Vyučil se frézařem, studoval dějiny umění a estetiky, byl dělníkem, technologem, reklamním výtvarníkem, obchodním ředitelem v tiskárně, učitelem výtvarné výchovy.

Vydal: Grafika Maxe Švabinského (Muzeum a galerie Dačice, 2001), Všední věci / Za prahem umění (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2004), Recenze Texty Rozhovory (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2005), Rozhovory 2005 – 2013 (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2014), je editorem knihy vzpomínek a básní Vlastimil Toman - Životní cesta (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2015).   

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB