Nanejvýš pravděpodobný blbec z kolonády

 

Tomáš Paul prtsc youtubeVýtvarné umění můžeme mít rádi a stejně tak neradi. Lze je vyhledávat k přivození si originálního potěšení nebo je cílevědomě přehlížet, oklikou se mu vyhýbat, abychom uhnuli zbytečnému rozčílení, případně zmatku v mysli. Jedním z kladných rysů umění je setrvalost nezávislá na tom, pro jak velké množství lidí je duchovním přínosem. Stále totiž platí, že získá-li dílo výtvarného umění jen jediného příznivce, nebylo vytvořeno nadarmo. (vlevo Tomáš Paul - foto youtube)

 

 

Jsou tu ovšem i vyslovení nepříznivci umění. Jejich odmítavý přístup se tlačí na povrch. Zanechává stopy. Nejžalostnější okolností je, když místem jejich exhibicí jsou samotná umělecká díla, když zralý nepříznivec podlehne dráždění a stopu své duchovní mohutnosti vtiskne přímo na výtvarníkův projev. Mám na příklad na mysli aktuální situaci na kolonádě v známých jihočeských lázních. Jejich milovníkem, vlastně celých jižních Čech, byl malíř Tomáš Paul (1. 3.1947 – 6. 5.2015), realista obdařený vtipnými nadhledy, které jsou nejvlastnějšími nositeli jeho malířských stylizací. Byl šprýmovným glosátorem nedávné minulosti Třeboně, zabydlené lidmi a architekturou, s mnohými přihlédnutími k pestrému trvání zdejších lázní. Na stěně kolonády visí (ještě z doby umělcova života) deset obrazů. Jsou, jaké jsou. Pro jednoho vtipné a milé, spjaté s místem, pro jiného bez zřetelnější umělecké ambice. Některé postavy v poznatelných exteriérech mohou připomínat jedince z historie. Avšak i kdyby to činily stonásobně intenzívněji, kdyby šlo s touž násobností o jedince z minula třeba i tisíckrát nemilované, není nejmenšího důvodu, vzít propisovací tužku a na prsa jednoho z nich vetknout domnělé příjmení. Malířská díla mají své osudy. Jsou znamením doby vzniku a zrcadlem ducha tvůrce. Většinou se ale neví, kdo se má polepšit, zda autor nebo divák. Vyjádřit se k dílům výtvarné kultury lze mnoha způsoby. Také je možné mlčet. Ovšem názor napsaný propiskou přímo do plochy obrazu je kolosální nepřístojností. Sprostě nabourává malířovo výsostné území. Hlasitě vyzrazuje, že nanejvýš pravděpodobným pisatelem byl blbec. 

 

Ukázka z tvorby Tomáše Paula

Pravděpodobný-blbec-z-kolonády-01Pravděpodobný-blbec-z-kolonády-signaturaPravděpodobný-blbec-z-kolonády-03

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Popisky:

1/ Jeden z obrazů Tomáše Paula vystavených na kolonádě jihočeských lázní. Foto: Jan Dočekal

2/ Paulova signatura. Foto: Jan Dočekal

3/ Autograf pravděpodobného blbce. Foto: Jan Dočekal

             

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 30 Březen 2018 08:34 )  

Jan Dočekal

Jan Dočekal

historik umění, výtvarník, publicista

* 12. července 1943 v Třebíči

Vyučil se frézařem, studoval dějiny umění a estetiky, byl dělníkem, technologem, reklamním výtvarníkem, obchodním ředitelem v tiskárně, učitelem výtvarné výchovy.

Vydal: Grafika Maxe Švabinského (Muzeum a galerie Dačice, 2001), Všední věci / Za prahem umění (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2004), Recenze Texty Rozhovory (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2005), Rozhovory 2005 – 2013 (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2014), je editorem knihy vzpomínek a básní Vlastimil Toman - Životní cesta (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2015).   

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB