Amirah Gazel – surrealistka par excellence

 

galerie-certuv-ocas logoOd jara 2006 se objevila v Galerii Čertův ocas (vlevo logo galerie) v bývalém mlýně u Mohelna na Třebíčsku mnohá díla zahraničních surrealistů. Mezi autory, do jejichž tvorby mohou návštěvníci alespoň kuse nahlédnout v částečně pozměňovaných sezónních expozicích, byla (a zůstane i v tomto roce) Amirah Gazel z Kostariky.

 

 

 

Roli zprostředkovatele kontaktů se zahraničními umělci, evropskými a latinoamerickými, opakovaně nenahraditelně sehrává historik umění, básník a kolážista Arnošt Budík (81), člen moravské surrealistické skupiny Stir up, narozený v Brně, usazený už čtyřicet devět let v belgické metropoli Brusel.     

 

     

Monografie s titulem Metropole nevědomí

Monografie o Amirah Gazel má v nedávném kostarickém malonákladovém vydání titul Metropole nevědomí. Obsahuje četné ilustrace a obsáhlý rozhovor, který s umělkyní vedl Alfonso Peña, spisovatel, redaktora časopisu Matérika a Gazel častý spolupracovník. Gazel je známou osobností, se surrealismem je spojena “v množném čísle”, protože kultivuje kresbu, malbu, fotografii, koláž, užité umění i poezii.

 

Metropole nevědomí začíná reprodukcemi řady olejomaleb, které Francouz Édouard Jaguer lyricky nazval zlatým baobabem. Peña dal rozhovoru s Gazel titulek Figuríny, kolektivní automatismus a megalopolis nevědomí. Dovídáme se mj., že otec Gazel byl obchodník s ozdobami, což ovlivnilo její dětskou fantazii. Přiznává však, že v imaginárním a metafyzickém období byla nejvíce inspirována Giorgiem de Chiricem. Když mluví o vzniku skupiny Agorart, Gazel ozřejmuje svůj vztah k surrealismu: Neměla jsem žádné problémy se surrealistickým hnutím, okamžitě jsme se identifikovali a spolu sympatizovali. Surrealismus je pro ni autonomním hnutím a názorovým proudem, který negaje všechen oportunismus. Navzdory nesčetným cenzurám a diskvalifikacím získaným jeho ”uzavřeným” charakterem, je surrealismus ve své podstatě ohromné vojsko otevřené k reflexi". Domnívá se, že je to především "filozofie života", tedy specifický způsob, jak být ve světě.  

 

Amirah Gazelová, organizátorka mezinárodních výstav, z nichž dosud poslední byla v roce 2016 v Kostarice pod názvem Las llaves del deseo (Klíče touhy, zúčastnila se řada českých surrealistů), hovoří v rozhovoru o akcích, které uskutečnila v Evropě, zejména v Belgii, a ve spolupráci s Arnoštem Budíkem v České republice.

 

Co Gazel říká o sobě
V on-line dostupné autobiografii Gazel za sebe posloupně řadí “svá” léta. Narodila se mezi dvěma oceány, v San José v Kostarice, 28. dubna 1964 jako dcera kostarické matky a libanonského otce. Říká, že dětství pro ni bylo “mizernou existencí”. Proto hledala paralelní realitu. Nacházela ji mezi pastelkami a svými sny. Tajemné otázky ji vedly k existenci ve snu plném lásky. Objevila neviditelný kouzelný svět. V roce 1981 získala v San José bakalářský titul a technický diplom. Dvaadvacetiletá odcestovala do Evropy jako dobrovolná exulantka. Vybrala si k životu Belgii, čtrnáct let žila v Bruselu. Působila v reklamě, měla utopickou touhu, přinést změnu ve svědomí světa prostřednictvím médií. Získaná zkušenost ji však přinesla zklamání. Proto se rozhodla věnovat výhradně výtvarné práci. Navštěvovala bruselskou Akademii výtvarných umění ale prohlašuje se za samouka.

 

V letech 1991 až 2009 spolupracovala na mnoha kulturních a uměleckých projektech, získala solidní výbavu pro organizátorskou a koordinátorskou činnost. S empatií a altruismem se v posledních letech věnuje vzdělávání dětí i dospělých v malířském ateliéru, s rozšířenou výukou orientovanou na výživu a wellness. Na konci roku 1996, inspirovaná psychologií, filozofií a starostí o roli umělce ve společnosti, obrátila tvůrčí pozornost k experimentálnímu umění. Provádí kolektivní malování s lidmi různých profesí.

 

V letech 1997 až 2000 opakovaně cestovala mezi Amsterodamem a Bruselem. Sdílela zkušeností kolektivního automatického malířství s umělci z různých zemí. Setkala se Edouardem Jaguerem, francouzským uměleckým kritikem, zakladatelem hnutí Phases. Zajímala ho její práce, publikoval o ní v knize Tortue et Lievre (Želva a zajíc), vydané v Kanadě. Jako platformu pro umělecké a kulturní akce založila v roce 1999 spolu s argentinsko-nizozemským výtvarníkem a básníkem Miguelem Lohlé neziskové sdružení Camaleonart, dnes Agorart. Se sídlem v kostarickém San José působí jako most mezi tamním ekonomickým a uměleckým světem.  

 

Od roku 1999 spolupracuje a vystavuje s mezinárodním surrealistickým hnutím. V České republice s Arnoštem Budíkem ze skupiny Stir Up, v Kanadě s Enrique Lechugou ze skupiny Sonambla, v Chile s Enrique Santiagem ze skupiny Derrame a v Portugalsku s Miguelem de Carvalhem ze skupiny Debut sur l'Oeuf. Říká o sobě, že je bojovnicí, jejímž mečem je láska, štítem humor, domovem sen a umělecké tvoření je svobodou. Gazel práce rozmanitě odrážejí překvapivá duchovní a imaginativní setkání se světem a s kouzly svého výzkumu v labyrintu emocí.

 

 

Výstavy
Uskutečnila čtyři autorské výstavy, v Bruselu a San José. Od roku 1996 byla v Bruselu kurátorkou mnoha důležitých výstav současného surrealismu. V zájmu o častou konfrontaci své tvorby se surrealistickými přáteli směrovala prezentaci širokou měrou na skupinové výstavy. Od roku 1993 byla zastoupena na čtyřiceti. Nejčastěji v Bruselu. Několikrát v České republice, převážně na výstavách skupiny Stir up a hostů. Dvakrát měla účast na výstavách v italském Abruzzu, dvakrát v portugalské Coimbřeu. Vystavovala v surrealistických expozicích v Santiago de Chile, v San José v Kostarice a v Buenos Aires v Argentině. V roce 2012 se uvedla ukázkami z tvorby na mezinárodní výstavě Towards the world of the fifth sun ve Washingtonu, ve Spojených státech. Gazel díla jsou ve sbírkách Museo de la Solidaridad Salvador Allende v Santiagu de Chile, u nás v Muzeu města Brna, v četných soukromých sbírkách v Belgii, České republice, Itálii a jinde. Byla publikována v mezinárodních časopisech a knihách Tortue Lievre, Agulha, Matérika, Punto Seguido a v dalších.

 

 

Jezdecká želva Césara Mora

Před pár dny jsem dostal elektronický pozdrav od přítele Alfonsa Peñi, kostarického surrealistického básníka, výtvarníka a editora. Připojil fotografie nově vydané surrealistické skladby La tortuga ecuestre (Jezdecká želva) od peruánského básníka Césara Mora (1903 - 1956). La tortuga ecuestre je jeho nejznámějším dílem. Vzniklo formou automatického psaní, je plodem čiré tvůrčí svobody. Poprvé vyšlo v roce 1957, rok po autorově smrti. Stalo se trvalou inspirací pro stoupence surrealistického hnutí nejen v Jižní Americe. Současné vydání, uskutečněné ArtEdition, San José, Kostarika, 2017, ilustrovali kolážemi Amirah Gazel a Alfonsa Peñi. Nové vydání Morovy skladby má, jak Peňa informuje, značný mezinárodní ohlas.

 

Ukázka z tvorby:

Amirah-Gazel z-cyklu-Máscaras-01Amirah-Gazel z-cyklu-Metrópolis-del-Inconsiente-01Amirah-Gazel z-cyklu-Máscaras-02Amirah-Gazel z-cyklu-Metrópolis-del-Inconsiente-02

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Amirah-Gazel z-cyklu-Policromias-01Amirah-Gazel z-cyklu-Situaciones-y-EncuentrosAmirah-Gazel z-cyklu-VisionesAmirah-Gazel z-cyklu-Policromias-02

 

 

 

 

 

 

 

 

 

César-Moro La-tortuga-ecuestreAmirah-Gazel-a-Alfonso-PeňaAmirah-Gazel portrét

 

 

 

 

 

 

 

 

  

 

Popisky:

1/ Amirah Gazel: z cyklu Máscaras (Masky), nepálená hlína, 1988 (Amsterodam). Foto: archiv autorky, http://amirahgazel.com/es/inicio.html

2/ Amirah Gazel: z cyklu Metrópolis del Inconsiente (Metropole podvědomí), olej na plátně, 1998 (Amsterodam), 2013 (Kostarika). Foto: archiv autorky, http://amirahgazel.com/es/inicio.html

3/ Amirah Gazel: z cyklu Máscaras (Masky), nepálená hlína, 1988 (Amsterodam). Foto: archiv autorky, http://amirahgazel.com/es/inicio.html

4/ Amirah Gazel: z cyklu Metrópolis del Inconsiente (Metropole podvědomí), olej na plátně, 1998 (Amsterodam), 2013 (Kostarika). Foto: archiv autorky, http://amirahgazel.com/es/inicio.html

5/ Amirah Gazel: z cyklu keramických plastik Policromias (Polychromováno), polychromovaný porcelán a hlína, 1994 (Brusel), 1988 (Amsterodam), 2005 (Itálie). Foto: archiv autorky, http://amirahgazel.com/es/inicio.html

6/ Amirah Gazel: Žena drak, objekt z cyklu Situaciones y Encuentros (Situace a setkání), 2007. Foto: archiv autorky, http://amirahgazel.com/es/inicio.html

7/ Amirah Gazel: z cyklu Visiones - A Antonin Artaud (Vize, pro Antonína Artauda), koláž a kresba, 2017 (Kostarika). Foto: archiv autorky, http://amirahgazel.com/es/inicio.html

9/ Amirah Gazel: z cyklu keramických plastik Policromias (Polychromováno), polychromovaný porcelán a hlína, 1994 (Brusel), 1988 (Amsterodam), 2005 (Itálie). Foto: archiv autorky, http://amirahgazel.com/es/inicio.html

10/ Amirah Gazel a Alfonso Peña s novým vydáním La tortuga ecuestre od Cesara Mora. Foto: Alfonso Peña

11/ Amirah Gazel Foto: archiv autorky viz

 

Zdroje:

http://amirahgazel.com/es/inicio.html

https://en.wikipedia.org/wiki/C%C3%A9sar_Moro

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 09 Březen 2018 13:44 )  

Jan Dočekal

Jan Dočekal

historik umění, výtvarník, publicista

* 12. července 1943 v Třebíči

Vyučil se frézařem, studoval dějiny umění a estetiky, byl dělníkem, technologem, reklamním výtvarníkem, obchodním ředitelem v tiskárně, učitelem výtvarné výchovy.

Vydal: Grafika Maxe Švabinského (Muzeum a galerie Dačice, 2001), Všední věci / Za prahem umění (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2004), Recenze Texty Rozhovory (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2005), Rozhovory 2005 – 2013 (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2014), je editorem knihy vzpomínek a básní Vlastimil Toman - Životní cesta (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2015).   

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB