Kus ze-mě keramičky Jany Mikyskové

 

Jana-Mikysková portrétK nejstarším řemeslným dovednostem člověka patří keramika. Má historií započatou v pravěku. K její užitkové formě pak esprit keramiků a sochařů přidal formu uměleckou. Rozvíjené spolu s technickými možnostmi a posilované proudem tvůrčího umu svých původců, jdou obě formy dějinami. Svědčíce o potřebě a oblibě u člověka přítomnosti, žijí dosud. Snad s dobrou vyhlídkou do budoucna. (vlevo Jana Mikysková. Foto: Jan Dočekal)

 

 

 

Je mnoho keramiků připoutaných k výrobě užitého zboží na hrnčířském kruhu. Dvojznačných keramiků, dle vnější potřeby užitých i uměleckých, je rovněž hojnost. Jejich práce je založena na širších dimenzích. Patří k nim Jana Mikysková, výtvarnice a učitelka, členka Unie výtvarných umělců České republiky s působištěm ve Velkém Meziříčí na Žďársku, kde otevřela před dvaadvaceti roky keramickou dílu s ateliérem. K samostatné výtvarné práci a pedagogické činnosti došla tříletou praxí v keramickém studiu v Kunštátu na Moravě, studiem na boskovické Střední pedagogické škole a minimem pro základní umělecké školy na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.

 

Ve volné tvorbě je zaměřena na keramickou plastiku a keramický reliéf. Pod důvtipným asociačním titulem Kus ze-mě vystavuje přítomně v Galerii Ladislava Nováka v Třebíči. Komorní interiér pojal v autorčině výběru dvě desítky artefaktů z posledních dvou let. Kvantem nemnoho, ale řekl bych, že s výstižnou sdělností. Jsou to trojrozměrná díla dvojího tvarového charakteru, sochy a závěsné reliéfy, z „klasické“ nebo šamotové hlíny, nezřídka s kompozičními přídavky z nekeramických (asamblážových) předmětů (naplavené dřevo, nalezené drobné věci z kovu), s uplatněním různých povrchových úprav (engoba a oxidy kovů, krakeláž, tj. rozpraskaný povrch). Jsou to objekty pálené (také metoda raku, tj. vypalování v přímém ohni) i nepálené. Všechny vykazují stejnorodost danou řádem autorčiny vynalézavé tvořivosti a chápáním devízy jednoduchosti. Souhrnně pak lze představené ukázky vřadit do rámce volné originálně stylizované keramické plastiky.

      

Napsal jsem ´… autorčiny vynalézavé tvořivostí a chápáním devízy jednoduchosti´. Stojím si za tím. Ale v čem ona vynalézavost a jednoduchost vězí? V přehledných proporcích, v nadřazení strohého (režného) nad uhlazenost, v povýšení čiré estetičnosti přenesených přírodních struktur (krajinných a zahradních) nad zdobnost. Mikysková rozhodně nechce vyznačit svůj styl lyričností, již snadno a rádi připisujeme výtvarnicím (ony přece mají poetickou duši). Její tvůrčí metoda, ovlivněná krajinným tvaroslovím a jednotlivostmi vegetace, jde po evidentní nesložitosti pravdivého výrazu, nikoliv po plytkém optickém efektu. Tvar, linie, rytmus a světlo v metaforách, k tomu zemitá barevnost. To jsou faktory, které si Mikysková přivlastnila pro svou dobře zvolenou cestu.

 

A nutno přidat informaci o autorčině hledání. Jsou-li základní metody keramického sochařství vyvinuty z pratypů, je v přímé linii Mikyskové zájem funkčně připojovat k hliněným artefaktům prvky nalezené, staré, ve svém určení vysloužilé, ale objevené pro eventualitu přítomného sílení krásy – již zmíněné naplavené kusy dřeva, drobný kovový odpad ap. Samostatná zmínka nechť je ještě učiněna o závěsných reliéfech z nepálené hlíny. Z fragmentů vysušené hliněné desky, jež neprošla pecí, autorka sestavuje na výtvarně pojednané základní desce obraz. Vlastně specifickou mozaikovou koláž s nízkou plastičností. Tato metoda poskytuje invenci výtvarnice velké možnosti individuálního rozvíjení stěžejních témat. Emoční zdroje z předmětné krajiny a z motivů zahrad, zpracované v myšlenkových souvislostech v originálních stylizacích, nesdělují nic principiálního o konkrétních motivech, ale mnoho o autorčině chápání smyslu výtvarné práce a o nacházení originálních způsobů sdělení myšlenek prostřednictvím hmoty zformované do sdělných metafor.

 

Jana Mikysková, Kus ze-mě, keramické plastiky a reliéfy. Galerie Ladislava Nováka, Třebíč, Subakova 43, pořadatel Městské kulturní středisko Třebíč. Výstava je přístupná do neděle 4. března 2018, otevřena je denně od 9. do 17. hodiny.

 

Ukázka tvorby:

Jana-Mikysková TrávaJana-Mikysková ZahradaJana-Mikysková Krajina-II

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jana-Mikysková Krajina-IJana-Mikysková StromJana-Mikysková Za-světlem

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Popisky:

1/Jana Mikysková: Tráva, kombinovaná technika, 2017. Foto: Jan Dočekal

2/Jana Mikysková: Zahrada, kombinovaná technika, 2016. Foto: Jan Dočekal

3/Jana Mikysková: Krajina II, šamotová hlína, kysličníky kovů, dřevo, kov, 2017. Foto: Jan Dočekal

4/Jana Mikysková: Krajina I, kombinovaná technika, hlína, kov, 2017. Foto: Jan Dočekal

5/Jana Mikysková: Strom, kombinovaná technika, hlína, kov, 2017. Foto: Jan Dočekal

6/Jana Mikysková: Za světlem, kombinovaná technika, šamotová hlína, 2017. Foto: Jan Dočekal

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Sobota, 17 Únor 2018 09:32 )  

Jan Dočekal

Jan Dočekal

historik umění, výtvarník, publicista

* 12. července 1943 v Třebíči

Vyučil se frézařem, studoval dějiny umění a estetiky, byl dělníkem, technologem, reklamním výtvarníkem, obchodním ředitelem v tiskárně, učitelem výtvarné výchovy.

Vydal: Grafika Maxe Švabinského (Muzeum a galerie Dačice, 2001), Všední věci / Za prahem umění (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2004), Recenze Texty Rozhovory (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2005), Rozhovory 2005 – 2013 (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2014), je editorem knihy vzpomínek a básní Vlastimil Toman - Životní cesta (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2015).   

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB