Nonsensové dušování se Miroslava Koupila



 

Miroslav-Koupil portrétKdyž to bylo případné, výtvarník a básník Miroslav Koupil (narodil se před dvaašedesáti roky, absolvoval MU v Brně, kde získal doktorát z pedagogiky - fotografie vlevo Jan Dočekal) o sobě vícekrát napsal, že je: Ten, který má rád nonsensy, kaligramy a morseogramy. A dodejme, že je kreslí a píše.

 

 

 

 

Na morseogram „má patent“. On jej pojmenoval a prvně použil v experimentální poezii a výtvarném umění (v kaligramu a v nonsensovém textu), když písmové znaky nahradil značkami morseovy abecedy. Snad se nebudu mýlit, když napíšu, že v posledních letech je Koupilovým nejčastějším vyjadřovacím prostředkem nonsens. Protože vystudoval češtinu, svede s naším jazykem všelijaké ekvilibristické kousky. Balancuje a žongluje se slovy. Jsou to obsahem vtipné verše, k pousmání i docela k smíchu. Odhalují pozadí slov, možnosti slovních spojení, přičemž mateřština je tu viditelně ohebnější než v běžném užívání, nikdy jí však není ukřivděno. Jak by také mohlo. Vždyť je Koupilovým nejvyšším, akademickým titulem posvěceným pracovním nástrojem.

 

Nonsens (anglicky nonsense, z latinských non – „ne“ a sensus – „smysl“) je vyjádření, eventuálně i děj, postrádající zcela nebo zčásti smysl, nebo obsahující zdánlivě nesmyslné prvky. Má velmi blízko k absurditě. Nonsens je však také literárním žánrem podobným grotesce. A právě tam, na  tvořivých polnostech Miroslav Koupil pracuje nejraději. 

 

 

Nonsensy do kapsy (v kapse a mimo ni)

Před třiadvaceti roky vydal vlastním nákladem první sešitek kaligramů s titulem Legráckoslovohrátky. V rytmu téměř pravidelném následovaly soukromé tisky dalších sešitků s kaligramy, morseogramy a nonsensovými verši. Dosud poslední, puštěný autorem do světa v prosinci minulého roku, s titulem Namouduši! a podtitulem Třebíčské nonsensové péefko 2018, má pořadové číslo dvacet šest. S předešlými je v jednotě kapesního formátu A6 (bez uvedení nákladu). Osm básní, devátá, přídavková, vlepená na třetí stranu obálky. Tři čtvrtiny z nich slibují názvem seriózní veršování (Namouduši!, Potíž se zlatem, Motýlek, Stěhování, Počítání oveček, Sen o Kolik je hodin), ale je to úmyslné šelmovství, protože autorova básnická řeč je vršením nonsensu na nonsens. Zbývající dvě básně už v titulu přiznávají, že nenabízejí lyrické čtivo, nýbrž „hravá bohemistická moudra záměrně dubiózního smyslu“ (No nevavřínte to!, Igelíto).

 

Článek napsaný o Koupilových nonsensových textech v předešlém roce jsem zakončil odstavcem stran autorova stálého otálení s vydáním nakladatelsky ošetřené knihy souhrnu dosavadní literární práce. Od té doby se v tom smyslu pohříchu nic nezměnilo. Tedy krom toho, že Koupil pro přátele soukromě vydal další, onen výše uvedený dvacátý šestý sešitek. Tudíž si dovolím slova z konce loňského článku teď zopakovat:

 

Říká se: Dobrého pomálu. Ale nemusí to platit univerzálně. Čeští nonsensoví fajnšmekři (nejsou jich kohorty, ale pár setnin ano) mají Koupila stále pomálu. Ano, publikuje, ale jen připomenuté drobné tisky v malých neprodejných nákladech. Mínění fajnšmekři by si zasloužili víc. Knihu se všemi náležitými vlastnostmi. To by konečně bylo pravé koupilovské nonsensové pochutnáníčko. Kdy bude k ochutnání? Odpověď je dosud kdesi skryta. 

 

Dodatek: Namouduši by mělo být Miroslavem Koupilem a některým z řádných knižních vydavatelství už vážně vzato v potaz, co a jak dál? Zda zůstat u příležitostných každoročních minimálních sešitků veršů, nebo konečně myslet na poctivou knihu, jejíž obsah bude evidentně experimentálně spolehlivý a ponejprv svázaný do pevné papírové hmoty? Ale to už opakuji zopakované… 

 

 

Ukázka:

01 Miroslav-Koupil Namouduši02 Miroslav-Koupil No-nevavřínte-to03 Miroslav-Koupil Potíže-se-zlatem04 Miroslav-Koupil Igelíto

 

 

 

 

 

 

 

 

 

05 Miroslav-Koupil Motýlek06 Miroslav-Koupil Stěhování07 Miroslav-Koupil Počítání-oveček08 Miroslav-Koupil Sen-o-Kolik-je-hodin

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Viz též:

https://www.youtube.com/watch?v=LfezxI5xok8

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 05 Leden 2018 14:48 )  

Jan Dočekal

Jan Dočekal

historik umění, výtvarník, publicista

* 12. července 1943 v Třebíči

Vyučil se frézařem, studoval dějiny umění a estetiky, byl dělníkem, technologem, reklamním výtvarníkem, obchodním ředitelem v tiskárně, učitelem výtvarné výchovy.

Vydal: Grafika Maxe Švabinského (Muzeum a galerie Dačice, 2001), Všední věci / Za prahem umění (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2004), Recenze Texty Rozhovory (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2005), Rozhovory 2005 – 2013 (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2014), je editorem knihy vzpomínek a básní Vlastimil Toman - Životní cesta (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2015).   

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB