Nejvýše dobré řešení ve Velké Losenici, sochy místo letadla

Email Tisk PDF

 

Vosykova Monika foto horackagalerieDvě skulptury z umělého kamene odhalili ve třetí listopadové dekádě v exteriéru Základní školy ve Velké Losenici na Žďársku. Jejich autorkou je Mgr. Art Monika Vosyková (vlevo na snímku), absolventka Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze (1994, profesoři Jaroslav Svoboda a Vladimír Kopecký). Nové sochy jsou umístěné na betonových podstavcích, na nichž stálo před listopadem 1989 vojenské letadlo, symbol moci komunistického režimu.  

 

 

 

Sklo a socha

Vosyková, působící na Vysočině, se v první tvůrčí etapě profilovala ve specifické disciplíně sklářského výtvarnictví, v monochromním reliéfně strukturovaném lehaném sklu. V letech 1993 – 1998 se zúčastnila přehlídek českého skla ve Frankfurtu nad Mohanem, Bamberku, Curychu, Boloni, Londýně a Detroitu. V polovině 90. let započala její aktivita ve skulptivním sochařství (dřevo), k němuž inklinovala již dříve v očekávání příležitosti. Ta přišla v druhé půlce 90. let s mezinárodním sochařským sympoziem, pořádaným v té době městem Žďár nad Sázavou ve spolupráci s tamním Klubem výtvarných umělců Horácka. Vosyková, členka klubu, vstoupila do sympozijního dění ve dvou rolích. Několik let byla jeho komisařkou a v letech 1996 a 1998 současně aktivní autorkou. V rozvrhu dvou dřevěných skulptur pro exteriéry Žďáru nad Sázavou uplatnila v osové vertikální kompozici optický akcent z barevného skla.
Osmý ročník žďárského sympozia (udál se v roce 1999) si z organizačního zajištění kurátorkou Vosykovou a ze zájmu představitelů obce a tamní Základní školy „odskočil“ vznikem jednoho díla (autor Hanuš Lamr) do obce Velká Losenice na Žďársku. Po šestnácti letech, v roce 2015, přichází Vosyková do Velké Losenice znovu. Tentokrát jako případná autorka sochařských děl, o jejichž vytvoření projevila obec zájem. Neobvyklou věcnou, ale rovněž ideovou souvislostí byl od počátku záměr zadavatele, aby nová sochařská díla byla postavena na dvou betonových podstavcích, které před školní budovou zbyly po vojenském letadlu odstraněném v roce 1990. 

 

 

Generace

Monika Vosyková pracovala na získané objednávce dva roky. Dejme jí slovo: Dvě třetiny času si vyžádaly návrhy. Z dobře pěti desítek načrtnutých idejí jsem vyabstrahovala lidské bytosti. Značně emancipované, minimalisticky geometrizované postavy školáků, chlapce a dívky. Snad mě ovlivnil i zemitý ráz Velké Losenice, obce s obdivuhodným zájmem o současné výtvarné umění. To je mně upřímně milé. Poskytlo mně to silný pocit uvolnění a svobody.

 

Sochy jsem pojmenovala Generace. Jsou z umělého kamene, vysoké metr dvacet, s podstavcem o metr vyšší.

 

Formu jsem založila na minimalismu měkkých křivek a linií. Je to vyjádření ladného pohybu. Mohu snad říct, že jsou to kompozice spojující minimalistickou jednoduchost s patrnou zmírněnou lyričností. Sochy stojí ve svahu a je možné je vnímat ze všech stran, ale hlavní je pohled shora, od školy, jejíž exteriér dotvářejí.   

 

 

Sochy Moniky Vosykové

 Monika-Vosyková sochy-ve-Velké-Losenici-02Monika-Vosyková sochy-ve-Velké-Losenici-04Monika-Vosyková sochy-ve-Velké-Losenici-03

 

 

 

 

 

 

Monika-Vosyková sochy-ve-Velké-Losenici-01Monika-Vosyková sochy-ve-Velké-Losenici-05

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Monika Vosyková: Generace, dvojice skulptur z umělého kamene (pohledové proměny), každá výška 120 cm, 2016 -2017, Velká Losenice, okres Žďár nad Sázavou.
Foto: archiv autorky

 

 

Post scriptum k článku a komentářům

 

Jsem historikem umění a výtvarným teoretikem. Sleduji projevy výtvarných umělců, píšu o nich. Nemám žádný zájem ideologický. V článku výše uvedeném jsem pochybil. Jakkoli obyčejně uvádím zdroj informací, tentokrát jsem tak neučinil. Posouzení letadla odstraněného z Velké Losenice jakožto symbolu komunistické moci není mé. Převzal jsem je z internetového článku iDNES.cz z 21. července 2017:
https://jihlava.idnes.cz/osud-migu-15-ve-vesnici-jilem-dp3-/jihlava-zpravy.aspx?c=A170721_2340128_jihlava-zpravy_mv
Jan Dočekal, 17. prosince 2017

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Neděle, 17 Prosinec 2017 13:24 )  

Jan Dočekal

Jan Dočekal

historik umění, výtvarník, publicista

* 12. července 1943 v Třebíči

Vyučil se frézařem, studoval dějiny umění a estetiky, byl dělníkem, technologem, reklamním výtvarníkem, obchodním ředitelem v tiskárně, učitelem výtvarné výchovy.

Vydal: Grafika Maxe Švabinského (Muzeum a galerie Dačice, 2001), Všední věci / Za prahem umění (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2004), Recenze Texty Rozhovory (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2005), Rozhovory 2005 – 2013 (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2014), je editorem knihy vzpomínek a básní Vlastimil Toman - Životní cesta (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2015).   

 



banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB