Zdeněk Píža, jeden z ortodoxních surrealistů

Email Tisk PDF

 

Zdeněk-Píža portrétPravděpodobně není možné zjistit, kolik je u nás v přítomné době tvořících výtvarníků. Členy rozličných spolků, co jich je, bylo by snad možné spočítat, ale těch, kteří stojí mimo, je jistě násobně víc. A kolik současných umělců vešlo do povědomí veřejnosti? Myšleno její umění nakloněné části? Jedno procento, nebo snad jen promile? Těžko říci, nevíme-li, jaký počet dělíme. Pověděno jinak, snad správně: O většině těch, jimiž hýbe činorodá vášeň, nevíme nic. Sdělovací prostředky o věci informují málo, ba ještě méně. Vlastně ani nevíme, zda je třeba považovat to za škodu. Vždyť nevíme, co vlastně nevíme.  (vlevo Zdeněk Piža, foto Jan Dočekal)

 

 S malířem a básníkem Zdeňkem Pížou, ortodoxním surrealistovi, je to naštěstí poznatelně jiné. Sice se o něm nepíše často, byťsi by si to za tvůrčí výkony rozhodně zasloužil, ale nepatří mezi umělce úplně neznámé. 

 

Je ostravským rodákem (11. března 1955). Malbu studoval na Ostravské univerzitě v Ostravě u Václava Pajurka. Od konce 70. let byl reklamním výtvarníkem v propagační dílně ve Vítkovicích. V roce 1992 se stal členem Společnosti Karla Teiga a po jejím rozpadu v roce 1995 byl spoluzakladatelem ostravské části surrealistické skupiny Stir up. Měl autorské výstavy a účast na četných domácích a zahraničních výstavách skupiny Stir a v posledním desetiletí na mezinárodních přehlídkách současného surrealismu v Portugalsku, Chile a v Kostarice. Je zastoupen v antologii současné surrealistické poezie Letenka do noci (Petrov, 1999). Vydal knížku povídek Hra na sny (Amaprint Třebíč, 2008), básnické bibliofilie s vlastními ilustracemi Zazděný trubadúr (Galerie Pod bílou horou, Kopřivnice 2009) a Měděná vosa (vlastním nákladem, 2015) a další. Působí ve Frenštátě pod Radhoštěm.

 

Jedinou skutečnou hodnotu má originalita      

Z textu Václava Pajurka převzatého z tisku k výstavě Zdeňka Píži Nekonečné souvislosti, léto 2015, Muzeum ve Frenštátě pod Radhoštěm.  

 

Malířská a literární tvorba Zdeňka Píži má charakter programového hledání obsahových komponent. Jde o osamělý výkřik velmi hlasitě protestující proti ubíjejícímu ataku všednosti, banality a duševního marasmu…

 

… Je to specifický druh katarze v současné krizi hodnot. V době postmoderní nekritické adorace minulých výdobytků avantgard a zcela hanebného kopírování a vykrádání, a ve svých důsledcích rozmělňování dávno objevených pravd, má jedinou skutečnou hodnotu právě originalita… Originální přístup je pro Zdeňka Pížu charakteristický. Se samozřejmostí sobě vlastní znovu a znovu řeší novým způsobem všeobecně známé fakty, která pro něj znamenají výzvu, jak pojmout vyšší stadium existence novým a neotřelým způsobem. Nejtypičtější formou jeho projevu je hledání vnitřního napětí, mající často charakter střetávání jemných, často monochromních, valérů s expresívně působícími strukturami, nezřídka pořízenými pasívními technikami.

 

Lidé, kteří měli to štěstí a propadli imaginaci, dokáží spatřit onu formu tajemna, která může vést k poznání podstaty bytí na nejrůznějších místech, která vykazují stopy historie, esoteriky i magie. Stačí jen zapojit fantazii a obrazotvornost.                                                                                                                           

 

 

Ukázky z básnické tvorby:

 Zdeněk Píža

Zvony

 

Otevřel okno

a vítr rozhoupal bronzové zvony

ve věži kostela

se zavřenýma očima poslouchá nářek

běžců pod balkónem

a nevnímá že už dávno usnula

pod náporem noci

svléká se

a mlčky zalévá papírové růže

aby si ráno nemyslela

že nemá vlhké sny

 

(Měděná vosa, 2015)

 

 

Atentát

Někdy křičím na svítící lampy

v temné ulici

stojím nehnutě v průjezdu

a čekám na houkání sirén

byl to hasič

který spáchal atentát ve vaně

jako by tušil

že v hořícím výtahu

jezdí následník trůnu

v průhledné spodničce

modrooké blondýny

 

(Měděná vosa, 2015)

 

 

Výtvarná činnost - ukázka:

 

Zdeněk-Píža reprodukce-z-pozvánkyZdeněk-Píža Zrozena-ke-genetické-čistotěZdeněk-Píža Zákulisí-dějin

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zdeněk-Píža Lichváři-časuZdeněk-Píža Nekamenujte-prorokyZdeněk-Píža Nevěsty-větru

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Popisky:

1/ Zdeněk Píža: reprodukce z pozvánky na výstavu Neočekávané souvislosti. Foto: Jan Dočekal

2/ Zdeněk Píža: Zrozena ke genetické čistotě, olej na sololitu, nedatováno. Foto: Jan Dočekal

3/ Zdeněk Píža: Zákulisí dějin, olej na dřevě, nedatováno. Foto: Jan Dočekal

4/ Zdeněk Píža: Lichváři času, olej na sololitu, 1999. Foto: Jan Dočekal

5/ Zdeněk Píža: Nekamenujte proroky, olej na sololitu, 2002. Foto: Jan Dočekal

6/ Zdeněk Píža: Nevěsty větru, olej na sololitu, 1999. Foto: Jan Dočekal

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 24 Listopad 2017 11:31 )  

Jan Dočekal

Jan Dočekal

historik umění, výtvarník, publicista

* 12. července 1943 v Třebíči

Vyučil se frézařem, studoval dějiny umění a estetiky, byl dělníkem, technologem, reklamním výtvarníkem, obchodním ředitelem v tiskárně, učitelem výtvarné výchovy.

Vydal: Grafika Maxe Švabinského (Muzeum a galerie Dačice, 2001), Všední věci / Za prahem umění (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2004), Recenze Texty Rozhovory (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2005), Rozhovory 2005 – 2013 (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2014), je editorem knihy vzpomínek a básní Vlastimil Toman - Životní cesta (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2015).   

 



banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB