Nedožité osmdesátiny Jozefa Jankoviče

 

01 Jozef-Jankovič portrétCelý můj život je jako seriál konfliktů, po kterých následovaly prudké změny, říkával slovenský sochař, malíř, grafik a pedagog Jozef Jankovič. Začátkem listopadu by se dožil osmdesáti let.Zemřel letos v létě, 6. června. (vlevo Jozef Janković - foto)

 

 

 

Inteligentní satirik

Byl jednou z nejvýznamnějších osobností slovenského výtvarného umění s přesahem za hranice země. Po roce 1989 významně přispěl k návratu avantgardního umění na slovenskou výtvarnou scénu. Jankovičovo dílo rozsahem a zejména uměleckou hodnotou náleží k pilířům slovenského umění poslední čtvrtiny 20. století a dvou desetiletí století následujícího.

 

V roce 2010 měl autorskou výstavu v soukromé Galerii z ruky v Křížovicích na Brněnsku. V rozšířené pozvánce jsou citace z textů Juraje Mojžíše a Katariny Bandurové: Josef Jankovič reaguje na život okolo nás, život přítomný, konkrétní. Reaguje pozoruhodným dílem. Dá se říci, že prošlo vývojem, ve kterém existence hodnot podléhala paradoxním výrokům a činům, a ty se stávaly (výroky a činy) komickými ve veřejné a ještě komičtější v soukromé sféře. Proto se dá říct, že vytvořil dílo obsahující objev grotesky. Grotesky zrozené z nehumánní podstaty totalitního režimu. Je často plná ironie a smutku, ale také nekompromisní, až krutá… Jankovičův výtvarný svět nebyl nikdy bezstarostný. V jeho tvorbě je výrazný morální apel, úderné společenské myšlení. A jak to dokazuje náš dnešní svět, ještě je a bude mnoho věcí, situací a jevů tak jako v Jankovičově umění převrácených na hlavu, ještě je a bude, o čem přemýšlet.

 

Jaké je Jankovičova groteska, ironie, či satira povahy? Bystré a vzdělané, nepřímé, nekategorické, neobrací se k širokému psychickému (citovému a rozumovému) přijetí, tedy: neoslovuje masy, má vnímatele, o tom jsem přesvědčen, mezi příznivci výtvarného umění, kteří dobře znají, řečeno nejstručněji, souvislosti z téhož nebo příbuzného úhlu pohledu jako autor. A jaká je forma Jankovičova vyjádření oné satiry? Je v zóně stylizovaného symbolu, v oné specifické zóně, jež prochází mezi stylizovanou věcností a geometrickou abstrakci.

 

 

Figura v zobecnění 

Jankovičovým médiem je plochá figura, postava beze jména, v sochách trojrozměrná, přesto placatá, a tvarově sjednocená, v kresbě, malbě a grafice lineárně členitější, stále však plochá. Je prostředkem autorovy manipulace, jež souzní s jeho obsahovým a formovým záměrem. Je proměňována v pohybu, na obrazové ploše je často konfrontována s plošnými geometrickými útvary, které buď odkazují k Jankovičovým inspiračním východiskům, nebo jsou stylizovaným vyjádřením architektury, či civilizace vůbec. Umělcovo souznění s tímto plodem tvůrčího záměru bylo přivedeno až k prahu stejnosti. V sérii počítačové grafiky (Jankovič byl na Slovensku jejím průkopníkem) vystavené na Moravě před sedmi roky pod titulem Kubus je zmíněná figura nahrazena Jankovičovou fotografií. Tvůrce ve smyslu sledování osobité koncepce manipuluje „sám se sebou“, je tedy nejsrozumitelnějším symbolem svých symbolů manipulace, jež je široce rozkročena v naší přítomné fázi civilizace.

 

Specifické sjednocení Jankovič vložil do série obrazů vztažených ke kulturním osobnostem Evropy 20. století, především jde o abstraktní umělce. Satira je ztlumena, více je úsměvného nadhledu, v němž je zřetelný obdiv. Jankovičovi je v tomto výtečném společenství, není o tom pochyb, dobře. Výmluvné jsou již názvy těchto děl: Polidštěný Knifer, Polidštěný Schoene, Přisvojený Malevič, Přisvojený Chilida, Dekonstruovaný O. H. Hajek, Transformovaný Dobeš.

 

Pozoruhodná osobnost tvůrce Jozefa Jankoviče musí být nahlédnuta z rozličných pohledů a z různých východisek. Potom se zjeví velikost umělce, který vytrvale čestně zápolil v nikdy nekončících utkáních člověka – umělce s nepřízněmi svého osudu i obecně osudu svých současníků a v zápolení o ryzost umělecké výpovědi dosáhl přesvědčivosti v sdružení obsahu a formy. 

 

Jozef Jankovič (8.  11.  1937 v Bratislavě - 6. 6. 2017 v Bratislavě) byl slovenským sochařem, malířem a grafikem, pedagogem a organizátorem aktivit alternativní umělecké scény v období socialismu. Vystudoval Vysokou školu výtvarných umění v Bratislavě. Vytvořil  mnoha zejména monumentálních figurálních reliéfů a plastik ve veřejném prostoru. Patří k představitelům informelu, nové figurace, a pop artu. Získal řadu vyznamenání a cen, např. Grand Prix bienále Danuvius v Bratislavě a Herderovu cenu ve Vídni. Je jediným slovenským sochařem zastoupeným v souboru současného umění pod širým nebem v La Défense v Paříži (V šlépějích otců). Byl členem uměleckého Sdružení Q v Brně.

 

Ukázka z díla:

Jozef-Jankovič Dekonstruovaný-O.H.HajekJozef-Jankovič Pozadí-IIIJozef-Jankovič Pozadí-IVJozef-Jankovič Transformovaný-Dobeš

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jozef-Jankovič ŽebříkJozef-Jankovič Polidštěný-KiecolJozef-Jankovič z-cyklu-počítačových-grafik 02Jozef-Jankovič z-cyklu-počítačových-grafik 01

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Popisky:

1/ Jozef Jankovič: Dekonstruovaný O. H. Hajek, kombinovaná technika, 100 x 100 cm, 2005. Foto Jan Dočekal

2/ Jozef Jankovič: Pozadí III, kombinovaná technika, 100 x 70 cm. Foto Jan Dočekal

3/ Jozef Jankovič: Pozadí IV, kombinovaná technika, 100 x 70 cm. Foto Jan Dočekal

4/ Jozef Jankovič: Transformovaný Dobeš, kombinovaná technika, 100 x 100 cm, 2003. Foto Jan Dočekal

5/ Jozef Jankovič: Řebřík, malba, objekt, 55 x 45 cm. Foto Jan Dočekal

6/ Jozef Jankovič: Polidštěný Kiecol, kombinovaná technika, 100 x 70 cm, 2005. Foto Jan Dočekal

7/ Jozef Jankovič: z cyklu počítačových grafik, 59 x 42 cm, 2008. Foto Jan Dočekal

8/ Jozef Jankovič: z cyklu počítačových grafik, 59 x 42 cm, 2008. Foto Jan Dočekal

 

 

Zdroje:

https://sk.wikipedia.org/wiki/Jozef_Jankovi%C4%8D

https://zurnal.pravda.sk/portret/clanok/432301-ecce-homo-jozef-jankovic/

https://translate.google.cz/translate?hl=cs&sl=sk&u=https://kultura.pravda.sk/galeria/clanok/431750-zomrel-sochar-jozef-jankovic/&prev=search

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 03 Listopad 2017 12:48 )  

Jan Dočekal

Jan Dočekal

historik umění, výtvarník, publicista

* 12. července 1943 v Třebíči

Vyučil se frézařem, studoval dějiny umění a estetiky, byl dělníkem, technologem, reklamním výtvarníkem, obchodním ředitelem v tiskárně, učitelem výtvarné výchovy.

Vydal: Grafika Maxe Švabinského (Muzeum a galerie Dačice, 2001), Všední věci / Za prahem umění (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2004), Recenze Texty Rozhovory (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2005), Rozhovory 2005 – 2013 (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2014), je editorem knihy vzpomínek a básní Vlastimil Toman - Životní cesta (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2015).   

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB