Jak se to má s obrazy Anny Vančátové

Email Tisk PDF

 

Anna-Vančátová portrétRustikální Galerie z ruky v Křížovicích, Doubravníku na západním okraji Brněnska je mezi našimi soukromými galeriemi zvláštním úkazem. Vznikla v polistopadovém nadšení pro věci kulturní a pro navrácenou svobodu tvůrčích projevů. První výstavu otevřela zjara 1992. V té době vznikly na mnohých místech četné další galerie. Avšak jen málo z nich trvá dosud. Mezi nimi Galerie z ruky. Stanislava Macháčková, majitelka a kurátorka, uspořádala za pětadvacet uplynulých let sto třiatřicet výstav. 

 

 

Stou čtyřiatřicátou výstavu, druhou v této sezoně, se v Křížovicích právě představuje malířka Anna Vančátová (foto nahoře). Činní tak již podruhé, první autorskou výstavu zde měla před devatenácti roky, v létě roku 1998.  

Anna Vančátová (*10. 2. 1949 v Žatci, žije v Dobříši),
ukončila v roce 1968 studium na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze, následujících pět let studovala výtvarnou výchovu a český jazyk na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze u profesora Cyrila Boudy a docenta Zdeňka Sýkory. První autorskou výstavu měla v roce 1973 v Semilech, do letoška se uvedla na dalších dvaatřiceti autorských výstavách u nás a v cizině (Německo, Kanada, Velká Británie, Francie).

 

Východiska, inspirace

Anna Vančátová náleží k naší střední tvůrčí generaci. Její malířská poučení sahají až ke snahám Cezannovým (je nazýván otcem moderního umění). I ona směřovala pracovitost k syntéze osobitého výrazu (má realistické východisko s citovým zabarvením, je expresivní) a prvků z abstraktního obrazového řádu, přičemž její obrazy abstraktní nejsou. Má blízko k fauvismu, který pro sebe zhodnocuje z pohledu stovky let od jeho krátkého vzmachu. Je však, řekl bych, fauvistkou velmi střízlivou. Jde jí, jako fauvistům, o čistotu barvy a výrazná zestručnění, o stavbu obrazu bez pečlivého tvarování, bez hry světel a stínů. Cílem je příkladná vyváženost mezi dojmovým výrazem a „nedbalou“ dekorativností výsledné skladby. Energie malby vystupuje z barevných ploch, je prosta vyumělkovanosti.

Kdosi napsal, že Vančátové obě stěžejní složky obrazu – figurální i figurativní – jsou skrze její pedagogickou praxi zásadně ovlivněny detailní znalostí dětského výtvarného projevu. Ano, i tam, v kouzlu bezelstné jednoduchosti usměrněné akademickými znalostmi, jsou základy Vančátové tvůrčí originality. Připojíme-li k tomu časté uplatnění karikaturní hyperboly, nacházíme Vančátovou ve škatulce tzv. české grotesky. Avšak neironizuje, nedeformuje, nepracuje s prvky ošklivosti, jak je vlastní grotesce posledních desetiletí, je spíše úsměvná, miluje lidi, zvířata, krajinu, věci. Na jaře 2015 měla autorskou výstavu v Galerii Jiřího Jílka v Šumperku. Pojmenovala ji V radosti z malby. Anny Vančátové je to, myslím, úhrnné pojetí tvůrčí práce.

 

Neopakovat známé, nebýt subjektivně výlučná

Jiří Kotalík napsal (časové zařazení mně není známo):

V úvahách o své vlastní práci si Anna Vančátová definovala krajní meze, jichž se chce v obrazech a kresbách vyvarovat: Na jedné straně pouhé potvrzování viděného a opakování dávno známého, na druhé straně nebezpečí subjektivní výlučnosti, jež stěží dovoluje komunikaci.

Toto odtud potud Vančátová definovala, a zůstává při něm, se záměrem, zachovat a rozvíjet nastoupenou svéráznost tvorby. Odmítla dávno známou nestrannost, ale na straně druhé nehodlá být natolik svérázná, aby v radosti z malby zůstala sama. Myslí na vnímatele svých obrazů. Je přesvědčena o stupni jejich poučenosti. 

 

Nové uchopení tvaroslovných prvků    

Závěrem, pro srovnání, text Václava Maliny z rozšířené pozvánky na vernisáž aktuální výstavy v Křížovicích, Doubravníku, (výňatek z textu z roku 2009):

Expresivní linie postmoderny, mezi jejíž skromné, a tudíž utajené průkopníky v českém prostředí Anna Vančátová dozajista patřila, má v ní poněkud atypickou představitelku, neboť k naprosté svobodě v zacházení s bohatým aparátem symbolů a významových odkazů, jakož i s formálním odkazem modernismu, dospěla nikoliv ironizující negací klasických modernistických principů a postupů či eklektickým přejímáním tvaroslovných prvků, ale jejich hlubokým pochopením a novým uchopením. Svým způsobem patří i do linie české grotesky, ovšem v té vážnější, méně hravé poloze s existenciálním podtextem a důrazem na formální vytříbenost projevu. Zájem o barvu a její ryzí kvality ji zároveň řadí do širšího proudu moderního kolorismu, jehož kořeny v českém prostředí sahají přes zmíněnou salcmanovskou tradici až k Janu Preislerovi a počátku 20. století.

 

 

Ukázka z tvorby:

Anna-Vančátová OdpoledneAnna-Vančátová ŽampionyAnna-Vančátová Zátiší-s-kuželem

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Anna-Vančátová Krabičky-medvídkovéAnna-Vančátová ŽidleAnna-Vančátová Žluté-zátiší

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Popisky:

1/ Anna Vančátová: Odpoledne, olej na plátně, 2008. Foto: Jan Dočekal

2/ Anna Vančátová: Žampiony, olej na plátně, 2015. Foto: Jan Dočekal

3/ Anna Vančátová: Večer, olej na plátně, 2008. Foto: Jan Dočekal

4/ Anna Vančátová: Krabičky medvídkové, olej na plátně, 2010. Foto: Jan Dočekal

5/ Anna Vančátová: Židle, olej na plátně. Foto: Jan Dočekal

6/ Anna Vančátová: Žluté zátiší, olej na plátně. Foto: Jan Dočekal

 

Anna Vančátová, Obrazy, Galerie z ruky, Křížovice 3, Doubravník. Výstava trvá do neděle 2. července, otevřena je ve čtvrtek a v pátek od 13. do 18. hodiny, v sobotu a v neděli od 10. do 12. hodiny a od 13. do 18. hodiny, v pondělí, úterý a středu je zavřeno, mimo vyznačený čas je návštěva možná po telefonické domluvě na čísle 566 566 494, www.galeriezruky.cz

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 23 Červen 2017 13:31 )  

Jan Dočekal

Jan Dočekal

historik umění, výtvarník, publicista

* 12. července 1943 v Třebíči

Vyučil se frézařem, studoval dějiny umění a estetiky, byl dělníkem, technologem, reklamním výtvarníkem, obchodním ředitelem v tiskárně, učitelem výtvarné výchovy.

Vydal: Grafika Maxe Švabinského (Muzeum a galerie Dačice, 2001), Všední věci / Za prahem umění (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2004), Recenze Texty Rozhovory (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2005), Rozhovory 2005 – 2013 (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2014), je editorem knihy vzpomínek a básní Vlastimil Toman - Životní cesta (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2015).   

 



Akademie Literárních novin

vás zve na kurz

Literatura pro děti

25. listopadu od 10:00 do 17:00 hod.

AKADEMIE.LITERARKY.CZ

Telefon: 234 221 131

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB