Jak se to má s obrazy Anny Vančátové


 

Anna-Vančátová portrétRustikální Galerie z ruky v Křížovicích, Doubravníku na západním okraji Brněnska je mezi našimi soukromými galeriemi zvláštním úkazem. Vznikla v polistopadovém nadšení pro věci kulturní a pro navrácenou svobodu tvůrčích projevů. První výstavu otevřela zjara 1992. V té době vznikly na mnohých místech četné další galerie. Avšak jen málo z nich trvá dosud. Mezi nimi Galerie z ruky. Stanislava Macháčková, majitelka a kurátorka, uspořádala za pětadvacet uplynulých let sto třiatřicet výstav. 

 

 

Stou čtyřiatřicátou výstavu, druhou v této sezoně, se v Křížovicích právě představuje malířka Anna Vančátová (foto nahoře). Činní tak již podruhé, první autorskou výstavu zde měla před devatenácti roky, v létě roku 1998.  

Anna Vančátová (*10. 2. 1949 v Žatci, žije v Dobříši),
ukončila v roce 1968 studium na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze, následujících pět let studovala výtvarnou výchovu a český jazyk na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze u profesora Cyrila Boudy a docenta Zdeňka Sýkory. První autorskou výstavu měla v roce 1973 v Semilech, do letoška se uvedla na dalších dvaatřiceti autorských výstavách u nás a v cizině (Německo, Kanada, Velká Británie, Francie).

 

Východiska, inspirace

Anna Vančátová náleží k naší střední tvůrčí generaci. Její malířská poučení sahají až ke snahám Cezannovým (je nazýván otcem moderního umění). I ona směřovala pracovitost k syntéze osobitého výrazu (má realistické východisko s citovým zabarvením, je expresivní) a prvků z abstraktního obrazového řádu, přičemž její obrazy abstraktní nejsou. Má blízko k fauvismu, který pro sebe zhodnocuje z pohledu stovky let od jeho krátkého vzmachu. Je však, řekl bych, fauvistkou velmi střízlivou. Jde jí, jako fauvistům, o čistotu barvy a výrazná zestručnění, o stavbu obrazu bez pečlivého tvarování, bez hry světel a stínů. Cílem je příkladná vyváženost mezi dojmovým výrazem a „nedbalou“ dekorativností výsledné skladby. Energie malby vystupuje z barevných ploch, je prosta vyumělkovanosti.

Kdosi napsal, že Vančátové obě stěžejní složky obrazu – figurální i figurativní – jsou skrze její pedagogickou praxi zásadně ovlivněny detailní znalostí dětského výtvarného projevu. Ano, i tam, v kouzlu bezelstné jednoduchosti usměrněné akademickými znalostmi, jsou základy Vančátové tvůrčí originality. Připojíme-li k tomu časté uplatnění karikaturní hyperboly, nacházíme Vančátovou ve škatulce tzv. české grotesky. Avšak neironizuje, nedeformuje, nepracuje s prvky ošklivosti, jak je vlastní grotesce posledních desetiletí, je spíše úsměvná, miluje lidi, zvířata, krajinu, věci. Na jaře 2015 měla autorskou výstavu v Galerii Jiřího Jílka v Šumperku. Pojmenovala ji V radosti z malby. Anny Vančátové je to, myslím, úhrnné pojetí tvůrčí práce.

 

Neopakovat známé, nebýt subjektivně výlučná

Jiří Kotalík napsal (časové zařazení mně není známo):

V úvahách o své vlastní práci si Anna Vančátová definovala krajní meze, jichž se chce v obrazech a kresbách vyvarovat: Na jedné straně pouhé potvrzování viděného a opakování dávno známého, na druhé straně nebezpečí subjektivní výlučnosti, jež stěží dovoluje komunikaci.

Toto odtud potud Vančátová definovala, a zůstává při něm, se záměrem, zachovat a rozvíjet nastoupenou svéráznost tvorby. Odmítla dávno známou nestrannost, ale na straně druhé nehodlá být natolik svérázná, aby v radosti z malby zůstala sama. Myslí na vnímatele svých obrazů. Je přesvědčena o stupni jejich poučenosti. 

 

Nové uchopení tvaroslovných prvků    

Závěrem, pro srovnání, text Václava Maliny z rozšířené pozvánky na vernisáž aktuální výstavy v Křížovicích, Doubravníku, (výňatek z textu z roku 2009):

Expresivní linie postmoderny, mezi jejíž skromné, a tudíž utajené průkopníky v českém prostředí Anna Vančátová dozajista patřila, má v ní poněkud atypickou představitelku, neboť k naprosté svobodě v zacházení s bohatým aparátem symbolů a významových odkazů, jakož i s formálním odkazem modernismu, dospěla nikoliv ironizující negací klasických modernistických principů a postupů či eklektickým přejímáním tvaroslovných prvků, ale jejich hlubokým pochopením a novým uchopením. Svým způsobem patří i do linie české grotesky, ovšem v té vážnější, méně hravé poloze s existenciálním podtextem a důrazem na formální vytříbenost projevu. Zájem o barvu a její ryzí kvality ji zároveň řadí do širšího proudu moderního kolorismu, jehož kořeny v českém prostředí sahají přes zmíněnou salcmanovskou tradici až k Janu Preislerovi a počátku 20. století.

 

 

Ukázka z tvorby:

Anna-Vančátová OdpoledneAnna-Vančátová ŽampionyAnna-Vančátová Zátiší-s-kuželem

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Anna-Vančátová Krabičky-medvídkovéAnna-Vančátová ŽidleAnna-Vančátová Žluté-zátiší

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Popisky:

1/ Anna Vančátová: Odpoledne, olej na plátně, 2008. Foto: Jan Dočekal

2/ Anna Vančátová: Žampiony, olej na plátně, 2015. Foto: Jan Dočekal

3/ Anna Vančátová: Večer, olej na plátně, 2008. Foto: Jan Dočekal

4/ Anna Vančátová: Krabičky medvídkové, olej na plátně, 2010. Foto: Jan Dočekal

5/ Anna Vančátová: Židle, olej na plátně. Foto: Jan Dočekal

6/ Anna Vančátová: Žluté zátiší, olej na plátně. Foto: Jan Dočekal

 

Anna Vančátová, Obrazy, Galerie z ruky, Křížovice 3, Doubravník. Výstava trvá do neděle 2. července, otevřena je ve čtvrtek a v pátek od 13. do 18. hodiny, v sobotu a v neděli od 10. do 12. hodiny a od 13. do 18. hodiny, v pondělí, úterý a středu je zavřeno, mimo vyznačený čas je návštěva možná po telefonické domluvě na čísle 566 566 494, www.galeriezruky.cz

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Jan Dočekal

Jan Dočekal

historik umění, výtvarník, publicista

* 12. července 1943 v Třebíči

Vyučil se frézařem, studoval dějiny umění a estetiky, byl dělníkem, technologem, reklamním výtvarníkem, obchodním ředitelem v tiskárně, učitelem výtvarné výchovy.

Vydal: Grafika Maxe Švabinského (Muzeum a galerie Dačice, 2001), Všední věci / Za prahem umění (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2004), Recenze Texty Rozhovory (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2005), Rozhovory 2005 – 2013 (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2014), je editorem knihy vzpomínek a básní Vlastimil Toman - Životní cesta (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2015).   

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB