Co a jak Milan Magni vystavuje v Labyrinthu

Email Tisk PDF

 

Milan-Magni portrétLabyrinth je název speciální základní školy v Brně. Má bilingvní program, je první laboratorní školou u nás. Součástí výuky je setkávání žáků se soudobou uměleckou tvorbou. Teď zde vystavuje Milan Magni (foto vlevo, foto Jan Dočekal). Mluvili jsme o tom, co a jak. 

 

 

 

 Nejdříve otázka téměř historizující. Jak jste vstoupil do Labyrinthu?

Projekt experimentální školy vymyslel před pár lety přítel Dr. Břetislav Svozil a kupodivu jej dotáhl do konce. Tedy řídí v centru Brna školu, kde součástí komplexní pedagogiky je i kontakt žáků se současným uměním. Už více než rok v učebnách vystavují současní umělci. Dramaturgie je společnou prací ředitele a jeho manželky, absolventky fakulty výtvarného umění v Brně. Zatím se orientovali převážně na aktuální trendy, nová média atd., což je z mého hlediska ne moc zajímavé.

Avšak mladý „osvícený“ ředitel se zřejmě rozhodl zatím poněkud jednostrannou dramaturgii nějak vyvážit, tak ten prostor nabídl mně, který jsem v očích mladých multimediálních a interdisciplinárních radikálů starou konzervou, abych něco vymyslel a vystavil. Třeba nějaké artefakty hmotné povahy, na které se dá dívat a také je osahat. Přestože vše, co souvisí s pedagogikou, ve mně po sedmiletém působení na pedagogické fakultě Masarykovy univerzity vyvolává odpor, přišel jsem se do školy podívat. To ošklivé komunistické monstrum, jeho prostory a učebny, na první pohled zcela nevhodné pro výstavu, mě utvrdily v tom, že nabídku odmítnu.

A pak jsem zamřížovaným oknem z jedné třídy v šestém patře uviděl prázdnou terasu s exkluzívním výhledem na panoráma Brna. Terasa je zpustlá, detaily prozrazují nevkus tehdejších architektů, řemeslnické práce nejsou dokončené, na zemi se kroutí nahrubo naplácaná izolace, v rohu reziví hromada plechů, uprostřed se kývá ve větru předpotopní vysílač a nesnesitelně vrže. Náhle mě přepadl tísnivý pocit rozpadu a zániku, tak takhle asi nějak skončí naše civilizace. Ano, připravím pro toto místo výstavu, rozhodl jsem se.

 

Co je jejím obsahem a jak je uspořádaná, to návštěvník, školák i příchozí zvenčí, vidí bezprostředně. Přibližme však výstavu slovem.
Pod dojmem z té terasy a z úžasného výhledu na Brno, kdy mě zvláště fascinovaly věže, byly takřka na dotek, jsem během dvou jarních měsíců vytvořil keramické objekty. Jakési kly, ohnuté hroty, nebo snad skřítkovské čepice. Představoval jsem si, že vytvořím s jejich pomocí instalaci, že povedou s brněnskými věžemi dialog, že vznikne nějaká situace. K nim jsem přidal zahradní plastiky, původně určené do zahrad projektovaných dcerou. Nakonec jsem tam navozil z našeho dvora dřevěné objekty a v exteriéru i interiéru jsem ty trojrozměrné artefakty doplnil jízlivě Čumáky, což jsou psí hlavy z keramiky nebo dřeva, které dosud svorně odmítali všichni galeristé a kurátoři.
Jak je na první pohled jasné, je to výstava bez kurátora. Mnohé, co na ní je k vidění, by jistě mohlo sloužit jako důkaz autorova problematického vkusu. Je tam mimo jiné nainstalován skutečný kokosový ořech, keramický špekáček napíchnutý na originálním očazeném prutu, malé keramické hlavičky pejsků a jiné, Prostě nejrůznější ptákoviny, které bych si jinde, v seriózní výstavní síni, vystavit nedovolil. Jsou zde ovšem i vážné dřevěné plastiky, kresby a malby, abych nevypadal jako podivný humorista. Ve dvou učebnách vystavuji starší černobílé kaligrafie z cyklu Velké geometrie z let 1996 a 1997. Na bílé zdi se vyjímají celkem dobře a jsou pro mě příjemným exkurzem proti proudu času. A jako ukázku ze současné tvorby jsem na zeď pověsil sérii malých formátů z cyklu Okna, na kterém právě dělám.

 

Zvláštní informaci jistě vyžaduje pozvánka na vernisáž, respektive pro ni užitá reprodukce. Je to, řekl bych, obraz velmi stylizované krajiny, téměř abstraktní…

Od devadesátých let používám stará prostěradla z babiččiny výbavy jako podložky při malování, abych trochu šetřil zdi a podlahu ateliéru. Reprodukce na pozvánce je výřez z jednoho takového prostěradla, formát 40 x 30 cm. Bez zásahu, bez úpravy jsem jej pouze oskenoval a použil. Přišlo mně na tu pozvánku tolik ohlasů, jako na žádný jiný obraz, nebo vážně myšlené dílo – malbu, kresbu, grafiku. Asi to v lidech něco otevřelo, něčeho v nich se dotklo. Takovou reakci jsem rozhodně neočekával. Mám těch nezáměrně výtvarně pojednaných prostěradel víc, možná je někdy všechny vystavím.

 

Milan Magni – obrazy, kresby, objekty, Základní škola Labyrinth, Brno – Veveří, Žerotínovo náměstí, výstava je otevřena do 30. června 2016, přístupná je v pondělí až pátek od 9. do 16. hodiny, v sobotu a v neděli po domluvě na telefonním čísle 730 151 077. 

Mgr. Milan Magni, malíř, grafik, sochař a keramik narozený 24. ledna 1960 v Jihlavě, žije ve Svatoslavi na Brněnsku. V roce 1979 maturoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně, v roce 1986 absolvoval na Pedagogické fakultě (profesoři M. Štolfa a L. Ochrymčuk, obor výtvarná výchova) Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Vystavuje od roku 1986, dosud uskutečnil přes padesát autorských výstav u nás a v cizině (Francie, Polsko, Belgie, Itálie), je zastoupen ve sbírkách Národní galerie v Praze, Muzea města Brna, v galeriích ve Francii, Polsku a na Slovensku a v četných soukromých sbírkách v České republice a v zahraničí.

Zdroj: www.magniart.cz, reprodukce fotografií výtvarných děl se souhlasem autora.

 

Ukázka z tvorby:

Milan-Magni OknoMilan-Magni skica-k-cyklu-OknaMilan-Magni VMilan-Magni reprodukce-z-pozvánky ZŠ-Labyrinth-Brno

 

 

 

 

 

 

 

Milan-Magni ČumákMilan-Magni Objekt-IMilan-Magni Objekt-IIMilan-Magni Objekt-III

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Popisky:

1/ Milan Magni: Okno, kombinovaná technika na plátně, 50 x 40 cm, 2017. Foto: Milan Magni

2/ Milan Magni: skica k cyklu Okna, kombinovaná technika na papíru, 20 x 24,5 cm, 2017. Foto: Milan Magni

3/ Milan Magni: V, kresba na papíru, 50 x 70 cm, 1996 – 1997. Foto: www.magniart.cz, reprodukce se souhlasem autora

4/ Milan Magni: reprodukce z pozvánky na výstavu v ZŠ Labyrinth v Brně. Foto: Milan Magni

5/ Milan Magni: Čumák, keramika, výška 100 cm, 2013. Foto: Milan Magni

6/ Milan Magni: Objekt I, keramika, výška 130 cm, 2017. Foto: www.magniart.cz, reprodukce se souhlasem autora

7/ Milan Magni: Objekt II, keramika, výška 45 cm, 2017. Foto: www.magniart.cz, reprodukce se souhlasem autora

8/ Milan Magni: Objekt III, keramika, výška 145 cm, 2017. Foto: www.magniart.cz, reprodukce se souhlasem autora

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 02 Červen 2017 11:51 )  

Jan Dočekal

Jan Dočekal

historik umění, výtvarník, publicista

* 12. července 1943 v Třebíči

Vyučil se frézařem, studoval dějiny umění a estetiky, byl dělníkem, technologem, reklamním výtvarníkem, obchodním ředitelem v tiskárně, učitelem výtvarné výchovy.

Vydal: Grafika Maxe Švabinského (Muzeum a galerie Dačice, 2001), Všední věci / Za prahem umění (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2004), Recenze Texty Rozhovory (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2005), Rozhovory 2005 – 2013 (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2014), je editorem knihy vzpomínek a básní Vlastimil Toman - Životní cesta (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2015).   

 



banner Pidivadlo

Partneři