Rozhovor: Eva Vlasáková se sobě samé nevzdaluje

Email Tisk PDF

 

Eva-Vlasáková portrétV soukromé galerii Detesk v Železném Brodě vystavuje druhově pestrý výběr z rozpjaté tvorby poslední dekády výtvarnice Eva Vlasáková (vlevo na snímku Kryštofa Ježka). Působí v blízké Malé Skále. V Železném Brodě žila v 90. letech, kdy její manžel, náš přední sklářský výtvarník Pavel Ježek (1938– 1999), byl zde ředitelem Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské. Autorskou výstavou se tu však představuje ponejprv. Mluvili jsme o ní.

 

Časové souvislosti napovídají, že vaše aktuální výstava je značně opožděným železnobrodským výstavním debutem. Kdo ten odklad způsobil? „Oni“, nebo vy?

Je zvláštní, že žádná z mých autorských vystav, jichž už bylo přes sto, se neodehrála v Železném Brodě. Ale je to spíše náhoda. Obtížnější byly přípravy výstav v Seattlu, San José nebo v Tokiu. Možná mne nelákala právě ta snadnost. Také je možné, už si nevzpomínám, že k výstavě v Železném Brodě mě do letoška nikdo nevyzval.

 

Na jaře 2013 jste mně v rozhovoru řekla: Dělám, co mne těší, přitom hledám nová tajemství. Aktuální výstava je dokladem, že tvůrčí práce je stále pro vás zdrojem potěšení. Jaká s ním souvisejí nová nalezená tajemství?  

Nová nalezená tajemství, to je krásné vyjádření momentu, kdy s tužkou nebo štětcem v ruce náhle zastavím pohyb a rovnou čáru, kterou jsem chtěla, nedokončím a místo ní vykroužím ovál nebo nakreslím trojúhelník, přestože někdy nevím, proč. Pak, už těsně před usnutím, si vzpomenu. Ano, tam to bylo, před západem slunce v Machu Picchu, ten pohled na oltář s otvorem pro krev, odtékající z těla oběti. Tam jsem viděla ten ovál…

 

Váš záběr stran výtvarných disciplín je úctyhodný – obrazy, volná a užitá grafika, sklo, koláž a práce s papírem, instalace. Je to druhová pestrost, jakou nacházíme v současném našem umění u jednoho tvůrce zřídka. Vede vás z aspektu materiálů a technologií po různých cestách, přitom se však, řekl bych, sobě samé nevzdalujete, hledáte oněch cest spojnice.      

Myslím, že když je člověk pravdivý a vyjadřuje své pocity, materiály je nemění. Každý druh ovšem může přidat něco ze svých vlastností. Papír či grafika křehkost, instalace prostor, i nezvyklý, sklo barvu a světlo. To pak, když stejná myšlenka se mění v nový výraz, rodí se i pro samotného autora krásná překvapení. 

        

Jste řazena do české výtvarné grotesky. Vidění světa z nadhledu, k tomu ještě ve formě výrazné subjektivní stylizace, je jistě svobodnější, než může být kriticko-moralistní realismus.

Ano. Nejspíše je to tak. Kreslím a maluji, jak to umím. Kdyby to mělo být jiné, musela bych se k tomu nutit. Už bych to nebyla já. Ovšemže od jiných akceptuji a často i obdivuji docela jiné přístupy.

 

Není pochyb o tom, že pramen vašeho vztahu ke sklu je u Pavla Ježka. Tím obtížnější může být pro historika umění pochopení „geografie“ vašich sklářských studijních lekcí přijatých za mořem, ve Spojených státech.

Dověděla jsem se něco o skle, když mne manžel brával na vzorování skla na huť nebo na sklářská sympozia, jichž se účastnil. Ale jsem v tom oboru opravdově samoukem. Proto jsem  přivítala možnost učit se o skle v Pilchuck Glass School, kam jsem byla pozvána galeristkou, které jsem pomohla připravit výstavu českých sklářů v USA.

 

Jak vás po dvaceti letech přijal Železný Brod?

Hezky. Těší mne, že i doma mohu ukázat, co dělám. I když jsem předtím vystavovala s manželem a měla i samostatné výstavy v okolních městech – v Jablonci nad Nisou, Semilech, Liberci a na Malé Skále, v Železném Brodě je to nyní opravdu poprvé. Děkuji za to kurátoru Antonínu Langhamerovi. On mne zařadil do programu galerie. Poděkování patří rovněž firmě Detesk, jejímu majiteli Ivanu Kalouskovi. Je vpravdě osvíceným znalcem skla. Úspěšně pokračuje ve výrobě technického i uměleckého skla. A pořádáním výstav rozšiřuje povědomí jejich návštěvníků o různých oblastech umění.

 

Akademická malířka a grafička Eva Vlasáková (*10. 4. 1943 v Táboře) se věnuje malbě, grafice a ateliérovému sklu. Studovala na Výtvarné škole Václava Hollara v Praze (1957–1961) a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (1961–1967, ateliér užité grafiky a písma prof. Františka Muziky). V první polovině 80. let se seznámila v Pilchuck Glass School ve Stanwoodu v USA s technologií tavené skleněné plastiky. Byla uměleckou pedagožkou v americkém Seattlu, v Toyamě a Tokiu v Japonsku, ve Frauenau v Německu, v Kostarice). Uskutečnila již přes sto autorských výstav, mnoho z nich v zahraničí, získala umělecké ceny v České republice, Dánsku, Polsku, Francii, Španělsku a v USA.

Eva Vlasáková – kresby, obrazy, grafické listy, tavené skleněné plastiky, Muzeum a Galerie Detesk, Náměstí 3. května 20, Železný Brod. Výstava potrvá do 23. dubna 2017, otevřena je denně od 9 do 17 hod., www.galerie.detesk.cz

 

Ukázka z tvorby:

Eva-Vlasáková DívkaEva-Vlasáková NěžněEva-Vlasáková Setkání

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Eva-Vlasáková TřikrátEva-Vlasáková Noční-plavbaEva-Vlasáková Nepokojný-spáč

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Popisky:

1/ Eva Vlasáková: Dívka, olej a akryl, 30 x 20 cm. Foto: Jan Dočekal

2/ Eva Vlasáková: Něžně, tempera na plátně, 80 x 65 cm. Foto: Eva Vlasáková

3/ Eva Vlasáková: Setkání, olej a akryl, 95 x 95 cm. Foto: Jan Dočekal

4/ Eva Vlasáková: Třikrát, koláž – objekt, 129 x 69 x 9 cm. Foto: Jan Dočekal

5/ Eva Vlasáková: Noční plavba, sklo tavené ve formě, 49 x 53 x 9 cm. Foto: Eva Vlasáková

6/ Eva Vlasáková: Nepokojný spáč, sklo tavené ve formě, 33 x 74 x 9 cm. Foto: Eva Vlasáková

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 31 Březen 2017 13:34 )  

Jan Dočekal

Jan Dočekal

historik umění, výtvarník, publicista

* 12. července 1943 v Třebíči

Vyučil se frézařem, studoval dějiny umění a estetiky, byl dělníkem, technologem, reklamním výtvarníkem, obchodním ředitelem v tiskárně, učitelem výtvarné výchovy.

Vydal: Grafika Maxe Švabinského (Muzeum a galerie Dačice, 2001), Všední věci / Za prahem umění (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2004), Recenze Texty Rozhovory (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2005), Rozhovory 2005 – 2013 (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2014), je editorem knihy vzpomínek a básní Vlastimil Toman - Životní cesta (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2015).   

 



banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB