Na obrazu nemusí být nic konkrétního

Email Tisk PDF

Hlaváč Jan foto výřez Luděk MahelPavel Hlaváč (nar. 1951) je bluesovým kytaristou, zpěvákem a textařem (vlevo na fotografii Luďka Mahela). V mládí byl rovněž zaujat malířstvím, ale chuť do studia mu rozmluvili rodiče. Byli přesvědčeni, že malování není žádná opravdová práce k uživení. (Nelze vynechat otázku, zda v tom došlo od doby Hlaváčových školních let k zásadní změně?)

 

 

 

Vyučil se obráběčem kovů. Tu práci léta vykonával, ale za důležité má, že hudba a malování byly jeho výhradním znamením. S rozdílem v trvání. Zatímco hudbě se věnuje stále a vzdor plynoucímu času je i šest let po šedesátce nadšeným, ve své, ale i v mladší generaci velmi oblíbeným hráčem a zpěvákem, v malování měl řadu let pauzu. Když se k němu začátkem devadesátých let vrátil, patrně se utvrdil ve vědomí (tak nějak to muselo být), že teprve v oné ustálené již podobě hudebníka (možná větším dílem) a malíře je to konečně celý on. Direktně mně to nepověděl, ale z jeho činů, z hudebních vystoupení se svou kapelou Hlaváč & Co. a z aktuální autorské výstavy, třetí v pořadí v posledních dvou letech (má trefný název Panelákové blues), je to dobře znát.   

 

Povzbuzení od guru Ladislava Nováka

V souvislosti s přítomnou výstavou v Třebíči dal Hlaváč rozhovor pro dva regionální tituly. Možná shodou okolností, spíše však záměrně v obou zmiňuje letmé setkání s Ladislavem Novákem* na kolektivní výstavě Open Performance ve zdejší bývalé zámecké konírně v první půlce devadesátých let. Hlaváč byl účasten dvěma obrazy. Nováka zaujala jejich specifická malířská technika, Hlaváče povzbudil do další tvorby. Pro znovu začínajícího malíře to bylo jako dar shůry. Je totiž třeba připomenout, že Ladislav Novák byl po tři desetiletí, od sedmdesátých do devadesátých let, guru mnohých umělců působících na Vysočině. Těch, jejichž projev, bez ohledu na to, byl-li opřen o umělecké vzdělání nebo o talent nadšeného samouka, byl nefigurativní.

 

Odpoutat se od předobrazu

Ze zřetele formy se Hlaváčovy obrazy nacházejí na pomezí mezi krajní („doznívající“) figurativitou (figurativní umění vykazuje znaky reálného předobrazu) a jejím protipólem – nefigurativitou (nefigurativní = nepředmětné, nezobrazující). Výstava obsahuje obrazy z obou poloh. Subjektivně soudím, že ty malby, které s největší pravděpodobností měly v autorově mysli reálný předobraz, avšak v pohybu tvorby, v akcentování malířových osobitých technických prvků, onen předobraz překonaly, jsou působivější. Chce-li malíř cokoli poznatelně sdělit o věcném světě, má k dispozici řadu prostředků, s nimiž setrvá na bázi předmětnosti. Naproti tomu, chce-li vyznat nezobrazující malířské postupy, je příhodnější, činí-li tak rázně. Sem příznivě zapadá Hlaváčovo přítomné vyjádření: Zkusím to trochu jinak. Dnes už vím, že na obrazu nemusí být nic konkrétního. Je to otázka barev.

 

Původní malířská technika        

Jaká je Hlaváčova technologie vzniku obrazu? Malířská je jen zčásti. Na sololitové desce plošně navrstvené laky a pigmenty po zaschnutí brousí skrz jednotlivé vrstvy odlišných barev. Přitom se snoubí autorský záměr s náhodou, což je svrchovaný „materiál“ imaginace. Vyjevují se enigmatické obrazce, jimž výtvarník může dát více nebo méně konkrétní rys. Vlivným činitelem je tzv. krakel. To je popraskání povrchu barevné plochy (existují speciální krakelovací laky) do nepravidelných geometrických obrazců. V nich lze hledat a zdárně nacházet rozličné grafické antropomorfní a zoomorfní útvary. Nejpatrnější uplatnění krakelových prasklin jsou na obrazech s názvy Voli mají žízeň a Helenka v říši divů. Jinde, dle autorova záměru, jsou praskliny jemnější, také mohou být částečně kryté přemalbou (Marťani čumí na Zemi, Masabab, Společnost).

Již jsem sdělil mínění, že čím cíleněji autor vede svůj záměr ke konkrétnějšímu výsledku, tím je obraz evidentně více zobrazující. Tam, kde poodkryje tajemství nacházející se v prostoru vágní uchopitelnosti surrealistického snu a v kouzlu abstrakce tvaru a barvy, je rozhodně více tvůrcem (např. obraz s titulem Modrá). A nemůže být opomenut emoční obrys Hlaváčovy tvorby. Stojí na fundamentu lehké jizlivosti a svým způsobem také lidovosti, projevené užitím nespisovnosti v některých pojmenováních.

Svou roli v současné výtvarné kultuře na Vysočině Pavel Hlaváč vidí s nadhledem. Vlastně s podhledem. Chce být, jak řekl, vnímán jako malující hudebník. Tím uvážlivě odděluje úspěchy na poli hudebním, které mu získaly četné příznivce, od výsledků specifické malířské seberealizace. Dobře. Je tu ale nikoliv nedůležitá skutečnost rámující jeho aktivity posledních dvou let. V nich stál rozhodně častěji u malířského stojanu než na pódiu. Jedno s druhým se spontánně vyvažuje.

  

*Ladislav Novák (1925–1999), experimentující básník a výtvarník, přední český představitel surrealismu působící v Třebíči.

http://www.literarky.cz/kultura/art/18763-ladislav-novak-doma-v-tebii-v-eske-i-svtove-kultue

K Pavlu Hlaváčovi (včetně ukázky z hudební produkce) také: http://www.literarky.cz/blogy/jan-docekal/21579-bluesmanovy-magicke-obrazy-

 

 Pavel Hlaváč, Panelákové blues, obrazy, Výstavní síň Předzámčí, Třebíč, Zámek 1. Výstava potrvá do 5. března 2017, otevřena je v pondělí až čtvrtek od 9 do 17 hod., v pátek od 9 do 16 hod., v sobotu a v neděli od 10 do 17 hod.

 

 

Ukázka z tvorby:

Pavel-Hlaváč Marťani-čumí-na-ZemiPavel-Hlaváč ModráPavel-Hlaváč Masabab

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pavel-Hlaváč SpolečnostPavel-Hlaváč Voli-mají-žízeňPavel-Hlaváč Helenka-v-říši-divů

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Popisky:

1/ Pavel Hlaváč: Marťani čumí na Zemi, vrstvené a broušené laky na sololitu, 2016. Foto: Jan Dočekal

2/ Pavel Hlaváč: Modrá, vrstvené a broušené laky na sololitu, 2016. Foto: Jan Dočekal

3/ Pavel Hlaváč: Masabab, vrstvené a broušené laky na sololitu, 2016. Foto: Jan Dočekal

4/ Pavel Hlaváč: Společnost, vrstvené a broušené laky na sololitu, 2015. Foto: Jan Dočekal

5/ Pavel Hlaváč: Voli mají žízeň, vrstvené a broušené laky na sololitu, 2016. Foto: Jan Dočekal

6/ Pavel Hlaváč: Helenka v říši divů, vrstvené a broušené laky na sololitu, 2016. Foto: Jan Dočekal

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 24 Únor 2017 15:38 )  

Jan Dočekal

Jan Dočekal

historik umění, výtvarník, publicista

* 12. července 1943 v Třebíči

Vyučil se frézařem, studoval dějiny umění a estetiky, byl dělníkem, technologem, reklamním výtvarníkem, obchodním ředitelem v tiskárně, učitelem výtvarné výchovy.

Vydal: Grafika Maxe Švabinského (Muzeum a galerie Dačice, 2001), Všední věci / Za prahem umění (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2004), Recenze Texty Rozhovory (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2005), Rozhovory 2005 – 2013 (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2014), je editorem knihy vzpomínek a básní Vlastimil Toman - Životní cesta (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2015).   

 



banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz