Síla umění vychází ze svobodného tvoření

Email Tisk PDF

Lavicky Vladimir výřez foto Josef ProdělalVýstavu alchymáží a koláží Vladimíra Lavického (vlevo Vladimír Lavický, listopad 1997; foto-výřez: Josef Prodělal) ze dvou soukromých sbírek uspořádalo k letošnímu 20. výročí autorova úmrtí Městské kulturní středisko v Třebíči v tamní Galerii Ladislava Nováka.

 

 

 

Lavický (13. března 1923 v Třebíči - 19. prosince 1997 tamtéž), malíř, grafik, básník, knihovník, editor, výtvarný kritik a publicista od mládí obdivoval českou uměleckou avantgardu. Byl přesvědčen, že síla umění vychází ze svobodného tvoření. Tím často nebyl ve shodě s tendencemi řízení kultury poúnorovým režimem. Diametrální kontradikcí se pak stal 21. srpen 1968. Lavický je vypovězen z kultury, uzavírá se v soukromí, obrací se k imaginativním a surrealistickým metodám výtvarné tvorby. Znovu vystavuje až od roku 1987. 

 

Od inspirace krajinou k alchymáži

Ve 40. letech vytvořil na čtyři sta komorních krajinářských akvarelů, z nichž vyzařuje okouzlení přírodou a započal tvorbu volné grafiky (linoryt, dřevořez). Volnou grafikou se však více zabýval až od počátku 70. let (suchá jehla). Vedle realistických grafických přepisů námětů ze skutečnosti orientoval se na autorský tisk fantastických krajin a vegetace. V krajinářských olejomalbách byl vzdálen popisu objektivní skutečnosti, vynikají barevným scelením tvarů kompozičních jednotlivostí a náladou vystupující z nitra motivu. Na konci 60. let otevřel se před ním svět fantazie. I když nikdy definitivně neopustil krajinářskou malbu, imaginativní kolážová tvorba, a pak i tvorba alchymážová a dekalková, cele saturovala jeho kreativitu. Vznikla početná série imaginativních krajin a portrétů v duchu Maxe Ernsta. 

             

Editorem a výtvarným publicistou

Vyučil se tiskařem, studoval dálkově na soukromé Škole dekorativního umění v Praze, v téže době dostával soukromá malířská poučení u Imricha Plekance, tehdy žijícího v Třebíči. Na začátku 60. let absolvoval Střední knihovnickou školu v Brně. Uspořádal a redakčně zpracoval na šedesát básnických sborníků, publikací o regionální literatuře, bibliofilií a upomínkových tisků, zřejmě nejvýznamnější je bibliofilie Vítězslav Nezval: Pět minut za městem, s původními linoryty Jaroslava Švába (Okresní knihovna Třebíč, 1970). V letech 1962 – 1971 uspořádal v Třebíči řadu výstav z tvorby předních českých a slovenských výtvarných umělců, k četným napsal úvodní text do výstavního katalogu (Roman Havelka, Vlastimil Toman, Josef Liesler, Jaroslav Šváb, Karel Müller, Bedřich Vaníček, Jiří Švengsbír, Cyril Bouda, Alois Moravec, Jiří Dvořák, Imrich Plekanec ad.).

 

Hle žezlo veršů

Od roku 1968 byl ředitelem třebíčské Okresní knihovny. Na podzim, ze vzdoru proti srpnové okupaci, sestavil sborník z děl českých básníků s titulem Hle, žezlo veršů. V následujícím roce byl sborník označen za projev kontrarevoluce v kultuře. V roce 1971 je Lavický vyloučen z kulturního života. Šestnáct příštích let nevystavuje a nepublikuje. Až do roku 1983, kdy odešel do penze, je reklamním výtvarníkem u firmy Restaurace a jídelny. Do kulturního dění se vrátil až před listopadem 1989.  

            

Magické portréty

Alchymážovou a dekalkovou tvorbou reagoval od konce 60. let na okupaci naší země vojsky Varšavské smlouvy, na nesvobodu, která ji provázela. Metodou alchymážového rozmytí barvotiskové reprodukce a dekalkovou (většinou osovou) úpravou se závěrečnými kreslířskými retušemi vytvořil značné množství magických portrétů. Některými z nich nefigurativní výtvarnou metodou originálně parafrázoval portréty postav ze Shakespearových her. Obrácením mysli k inspiraci klasikou nejvybranější, k jednomu z největších tvůrců všech dob, odvracel se od aktuální politické a kulturní situace u nás. Shakespearovské téma bylo Lavického tvůrčím programem až do konce 80. let.

Dagmar Štanclová - Benešová napsala k pětadvaceti portrétům básně v próze. Knížka vydalo nakladatelství Arca JiMfa pod titulem Magické portréty Vladimíra Lavického. Žel několik měsíců po Lavického úmrtí. Některé z oněch originálních portrétů jsou předmětem aktuální výstavy. Připomeňme slova Štanclové – Benešové z úvodu své knížky: Fascinující portréty se na nás dívají z rozhraní mezi snem a skutečností. V jejich rovině se obojí prolíná a vzájemně doplňuje. Je to zároveň realita zkreslená snem a sen umocněný skutečností.

 

Vladimír Lavický, Alchymáže a koláže ze soukromých sbírek, Galerie Ladislava Nováka, Třebíč, Subakova 43, výstava potrvá do 2. dubna 2017, otevřena je denně od 9. do 17. hodiny.

 

Ukázka z tvorby:

Vladimír-Lavický Bez-názvu-01Vladimír-Lavický Bez-názvu-02Vladimír-Lavický Imaginární-květ

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vladimír-Lavický Lady-MacbethVladimír-Lavický MaskaVladimír-Lavický Tvář-z-apokalypsy

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Popisky:

1/ Vladimír Lavický: Bez názvu, alchymáž, osový dekalk, dekalk a olejová tempera na lepence, po roce 1970, detail. Soukromá sbírka v Třebíči. Foto: Jan Dočekal

2/ Vladimír Lavický: Bez názvu, alchymáž, osový dekalk a olejová tempera na lepence, okolo roku 1970. Soukromá sbírka v Třebíči. Foto: Jan Dočekal

3/ Vladimír Lavický: Imaginární květ, alchymáž, osový dekalk a olejová tempera na lepence, po roce 1970. Soukromá sbírka v Třebíči. Foto: Jan Dočekal

4/ Vladimír Lavický: Lady Macbeth, alchymáž, osový dekalk a olejová tempera na lepence, po roce 1970. Soukromá sbírka v Třebíči. Foto: Jan Dočekal

5/ Vladimír Lavický: Maska, alchymáž, osový dekalk a olejová tempera na lepence, po roce 1970. Soukromá sbírka v Třebíči.
Foto: Jan Dočekal

6/ Vladimír Lavický: Tvář z apokalypsy, alchymáž, osový dekalk a olejová tempera na lepence, před rokem 1970. Soukromá sbírka v Třebíči. Foto: Jan Dočekal

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 17 Únor 2017 11:44 )  

Jan Dočekal

Jan Dočekal

historik umění, výtvarník, publicista

* 12. července 1943 v Třebíči

Vyučil se frézařem, studoval dějiny umění a estetiky, byl dělníkem, technologem, reklamním výtvarníkem, obchodním ředitelem v tiskárně, učitelem výtvarné výchovy.

Vydal: Grafika Maxe Švabinského (Muzeum a galerie Dačice, 2001), Všední věci / Za prahem umění (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2004), Recenze Texty Rozhovory (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2005), Rozhovory 2005 – 2013 (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2014), je editorem knihy vzpomínek a básní Vlastimil Toman - Životní cesta (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2015).   

 



banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz