S úctou k 80. narozeninám historika umění Arnošta Budíka

Email Tisk PDF

Arnošt BudíkSurrealismus ukazuje realitu pod jiným úhlem.

 

 

 

Historik umění, surrealistický básník a kolážista Arnošt Budík, narozený 31. října 1936, žije od roku 1969 v Bruselu. Je členem moravské surrealistické skupiny Stir up, se kterou mnohokrát vystavoval. V listopadu roku 2000 mně poskytl první rozhovor. A v dalších letech ještě dva. U příležitosti Budíkova životního jubilea si dovoluji připomenut z nich některé myšlenky a názory.  

 

Z rozhovoru 29. listopadu 2000

V Belgii jste uznávaným znalcem a propagátorem českého surrealismu. U nás teď bývá slyšet, že soudobý český surrealismus je jen nostalgickou vzpomínkou na velkou dobu tohoto hnutí u nás v předválečném období. Co o tom soudíte?

Ne, není ničím takovým. Jde o živé umění ve všech ohledech. Výstavy pořádané v Česku i jinde, Brusel v tom sehrává důležitou roli, ukazují, že je tomu skutečně tak. V Bruselu je prakticky každoročně k vidění výstava děl českých surrealistů, "starých", z předválečného období, i současných. Letos v únoru to byla tematická expozice v kulturním centru La Villa de Ganshoren, nazvaná La part du Feu, česky Část ohně. Uvedla ukázky z tvorby osmnácti žijících i nežijících českých a slovenských autorů. Jádrem expozice byla díla Josefa Istlera, Viléma Reichmana, Jiřího Havlíčka, Lubomíra Kressy a členů surrealistické skupiny Stir up – Josefa Kremláčka, Václava Pajurka, Vladimíra Kubička, Josefa Quise, Zdeňka Píži a Ondřeje Vorla.

 

Vzrůstající zájem o surrealismus reflektující přítomnou dobu není jistě náhodný. 

Nový duch surrealismu proniká téměř celou Evropou. Co je na surrealismu svůdné i po tolika letech? Vždyť Bretonův Manifest surrealismu je starý téměř osmdesát let? Proč se k surrealismu dnes hlásí i nejmladší tvůrčí generace a vyhledávají jej mladí návštěvníci výstav? Na tyto otázky nelze odpovědět jednou větou. Určitě v tom hraje podstatnou roli konec ideologií, únava ze stále více odlidštěného a odlidšťujícího umění, nespokojenost s životními podmínkami, kde stále větší odcizování je nahrazováno materiálním komfortem konzumní společnosti. Ztráta ideálů vyvolává návrat k minulým myšlenkám, které jsou znovu přitažlivé, znovu aktuální.

 

Snad je to i tím, že surrealistický způsob vyjadřování je nekonvenční, a přesto ve své obraznosti zcela srozumitelný.

A ukazuje realitu pod jiným úhlem. Zřejmě nejdůležitější je, že přesvědčuje o nové nezbytnosti přeměny společnosti. Byl to, a znovu je, právě surrealismus, který vyznává všestranné osvobození člověka. Připomeňme si, že vznikl ve Francii ve dvacátých letech, kdy se Evropa potřebovala vyrovnat s psychickými důsledky světové války. A byli to opět surrealisté, kdo proklamoval Rimbaudovo Změnit život, tedy změnit svět. Umělecká hnutí nevznikají a ta dřívější se neaktualizují sama ze sebe, vše vyvolává společnost. Takže vitalita surrealismu bude, jsem o tom přesvědčen, stále větší.

 

Z rozhovoru 13. června 2001

Vedle kritické a teoretické práce si necháváte prostor pro vlastní tvorbu.

Jsem především básník, i když dnes je to stav, který zní téměř pejorativně. Básník, který svoji poezii rozmělňuje v nejrůznějších aktivitách. Koláže jsou pro mne výtvarným ověřením básnických metafor, a protože jejich vytváření nepodléhá žádným apriorním zákonům, je to určitá hravost, kde výsledek bývá často nečekaný a překvapující. Považuji to za součást surrealistických her, které v dnešním přeracionalizovaném světě jsou jakýmsi ventilem vnitřního napětí. Tuto aktivitu bych doporučoval všem. Její dosah odpovídá lautréamonské snaze, aby poezii dělali všichni.

 

Kam směřuje současné výtvarné umění? Splní se letité prognózy zániku závěsného obrazu?

Pokud moderní byty budou mít stěny, ty budou vždy sloužit jako podklad k dekoraci. Konečně v minulosti bývalo umění často vnímáno jako dekorace prostředí. Je těžké si představit třeba v rohu obývacího pokoje kupku sena se smaltovou tabulkou zakazující koupání. A pak, umělci musí nejen tvořit, ale také se musí uživit, takže by se těžce prodávala stovka hektarů na modro nabarvené kalifornské pláže nebo do sypkoviny obalený Karlův most. Jsem přesvědčen, že závěsný obraz má před sebou ještě dlouhou budoucnost, zrovna tak, jako kniha, kterou žádný, i ten nejmodernější komunikační prostředek nikdy zcela nenahradí.

 

Z rozhovoru 25. října 2010

Jste autorem eseje Hvězda o třech krystalech. Říkáte v ní, že ony krystaly – poezie, láska a svoboda – jsou základem surrealistického umění.

Německý básník Georg Friedrich Philipp svobodný pán von Hardenberg, známý jako Novalis, řekl už na konci 18. století, že poezie je absolutní zkušenost. V surrealismu se poezie dostala do středu života tak, že přestala být pouhým uměním a stala se metodou vedoucí k nejširšímu vědomí. Surrealismus také, v návaznosti na Rimbaudovo a Marxovo změnit život, přeměnit svět, zkoumal problém vztahu mezi poezií a revolucí. Pro André Bretona, autora Manifestu surrealismu v roce 1924, láska znamenala osudovou sílu. Pro surrealisty je láska spojena s nejvyššími sférami ducha. Stále platný zůstává Bretonův postulát, že zredukujeme umění na jeho nejjednodušší výraz, kterým je láska. A svoboda? Ta je pro surrealisty základním předpokladem k rozvinutí lidského ducha. V této oblasti surrealismus odmítá všechny kompromisy. Touha po osvobození je vyjádřena v surrealistické tvorbě tím, že se vyhýbá tradičním vzorům, pravidlům, postupům. Proto třeba v malířství nejde o snahu po estetickém vyjádření, ale o touhu dospět k novým objevům.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Jan Dočekal

Jan Dočekal

historik umění, výtvarník, publicista

* 12. července 1943 v Třebíči

Vyučil se frézařem, studoval dějiny umění a estetiky, byl dělníkem, technologem, reklamním výtvarníkem, obchodním ředitelem v tiskárně, učitelem výtvarné výchovy.

Vydal: Grafika Maxe Švabinského (Muzeum a galerie Dačice, 2001), Všední věci / Za prahem umění (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2004), Recenze Texty Rozhovory (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2005), Rozhovory 2005 – 2013 (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2014), je editorem knihy vzpomínek a básní Vlastimil Toman - Životní cesta (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2015).   

 



Akademie Literárních novin vás zve na kurz

Soudobé československé a české dějiny – významná výročí 2018

Lektory kurzu jsou vědečtí pracovníci Ústavu soudobých dějin Akademie věd České republiky

Oldřich Tůma a Jiří Kocian.

Kurz se zabývá československými a českými soudobými dějinami v souvislosti s významnými výročími roku 2018: 1918 vznik samostatného státu ČR, 1938 Mnichovská dohoda, 1948 komunistický převrat a 1968 konec Pražského jara, a to v kontextu mezinárodních souvislostí včetně studené války.

Středa a čtvrtek 10. a 11. ledna 2018 * 10:00 hod. až 16:00 hod. * 20 účastníků * Korunní 810/104, budova D, Praha 10-Vinohrady * 2400 Kč včetně oběda a občerstvení

Kurz je akreditován MŠMT ČR

AKADEMIE.LITERARKY.CZ

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB