Všechny povídky se slečnou Marplovou nyní vyšly v jedné knize


Agatha Christie: Slečna Marplová a záhady: PovídkyPo Velké knize příběhů Sherlocka Holmese a svazku Hercule Poirot. Povídky (2016) se pod značkou Knižního klubu vytasili s obdobně objemnou publikací Slečna Marplová a záhady. Povídky, a pokud nastal problém, vězí pouze v tom, že titulní stará panna nevystupuje - na rozdíl od pánů Poirota nebo Holmese – v dostatečném počtu povídek pro podobný projekt.

 

Řešením se stalo připojení některých dalších příběhů Agathy Christie, a to včetně nejméně jednoho až překvapivě špatného (Zlato z ostrova Man), ale možná nemusím dodávat, že i slabší příběhy této autorky si dnes většina jejích obdivovatelů ráda přečte.

 

Nová knížka obsahuje všech 21 povídek se slečnou Marplovou a k tomu 36 povídek dalších.  Celkem si tedy můžeme přečíst 57 textů – a posledních patnáct stran svazku zabírá precizně zpracovaná tabulka s daty prvních zveřejnění (pokud se je podařilo dohledat) nejen těchto, ale všech 174 povídek Agathy Christie. Mimo jiné včetně údajů o tom, zda pátrá Poirot (70 případů), slečna Marplová (21 případů), Tommy a Pentlička Beresfordovi (14 případů), záhadný pan Harley Quin (14 případů) nebo Parker Pyne (14 případů).

 

Jen pro pořádek upřesněme, že existuje také povídka Dvojí stopa, v jedné jejíž verzi luští záhadu Poirot (1923), zatímco v té další už nikoli (1925), a známa je rovněž krátká próza, v jejíž první variantě vystupuje ještě pan Parker Pyne, aby v druhé již zabodoval slavnější Hercule Poirot (Záhada na regatě, obě verze 1936). Pokud byla nějaká povídka „pouze“ autorsky přepracována, tak jako například Záhada bagdádské truhly z roku 1932 v Záhadu španělské truhly z roku 1960, soupis k tomu početně nepřihlíží, zrovna jako nepřihlíží k variantním názvům, aby to ale nebylo tak jednoduché, totéž neplatí například pro dvě fakticky různé, i když obdobné povídky Případ domovnice a Případ domovníkovy manželky.

 

Agatha Christie zajisté ráda psala o svých stálých detektivech, k čemuž ji navíc nutily komerční důvody, přesto však stačila během života porůznu zveřejnit jedenačtyřicet dalších povídek bez výše jmenovaných figur. Z nich zřejmě nejslavnější jsou Tři slepé myšky (1948), adaptace již starší rozhlasové hry (1947), která není totožná s pozdějším divadelním trhákem Past na myši, od roku 1952 až dodnes nejdéle uváděnou hrou na světě.

 

Některé z povídek Agathy Christie mají, připomeňme, až nečekaně fantaskní, ne-li okultní charakter, a tuto novou knihu je proto legitimní zařadit i do kategorie literární fantastiky.

 

Názory na to, která z povídek anglické tvůrkyně je nejlepší, se pochopitelně různí, ale mistrným dílem určitě zůstává Svědkyně obžaloby (1925), příběh později adaptovaný na druhou nejúspěšnější divadelní hru Agathy Christie (premiéra 1953), přičemž hra ve finále přidá ještě jeden zvrat.

 

Sama slečna Marplová, podle níž je sbírka povídek pojmenovaná, se jako fiktivní postava narodila roku 1927, kdy byla časopisecky zveřejněna první povídka s ní Úterní klub, a vystoupila ve třiatřiceti textech (včetně románů). Jak navíc připomíná důsledný autor Apendixu Karl Pike, „obecně se předpokládá, že prakticky vše, co Agatha Christie kdy napsala, se nejprve objevilo v časopisech nebo novinách, ale přes veškerou výzkumnou snahu nebylo možné dohledat první časopisecká vydání každého příběhu“.

 

A co se tedy dá dělat, pousmějme se. Čtenářům to snad tolik nevadí, a zrovna tak u nás sotva budeme příliš řešit, která Agátina díla se ponejprv objevila ve Velké Británii (což byla jejich většina) a která si premiéru odbyla za Atlantikem, tedy ve Spojených státech. Ne snad první, ale regulérní „Dáma britského impéria“ Agatha Christie napsala i včetně divadelních a rozhlasových her, romantických próz, příběhů pro děti, veršů, autobiografie a deníků asi tři sta děl, která se prodala nákladem nějakých dvou miliard výtisků ve více než stovce jazyků, a je tím pádem světově nejvydávanějším prozaikem, jehož předčí pouze dramatik William Shakespeare.

 

Pátrání po zapomenutých povídkách neobyčejně úspěšné autorky nicméně neskočilo, a jak sama „redakce Knižního klubu“ upozorňuje v Poznámkách k českému vydání, další dosud neznámá povídka Agathy Christie mezitím již byla objevena a vyšla také knižně – v dosud  nepřeloženém souboru Mrtvoly z knihovny.

 

Agatha Christie: Slečna Marplová a záhady. Povídky.

Přeložili Jan Čermák, Edda Němcová, Hana Petráková, Lenka Uhlířová a Veronika Volhejnová. Doslov Jan Ohnesorg. Vydala Euromedia Group, a. s. – Kalibr. Praha 2018. 752 stran. ISBN 978-80-7549-995-0

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

Ivo Fencl

Ivo Fencl foto Eva Smolíková

(16. 4. 1964 v Plzni) Labilní i silná (souběh) osobnost, která se realizuje prvořadě psaním, ale i četbou. Bude vám vykládat, že tvoří jen kvůli jisté Jorice (své femme fatale), ale máme podezření, že těch důvodů skrývá víc.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB