Po víc než půl století vychází první detektivka Ludvíka Součka


 

Ludvík Souček: Samá vodaNovela Ludvíka Součka Samá voda se dočkala prvního vydání po pětapadesáti letech od svého vzniku (a 40 let od úmrtí autora). Jde o první Součkovu detektivku, kterou lze označit za rekognoskaci terénu, z něhož posléze vyvstala řada příběhů s pátračem Martinem Andělem. „Slušel“ by i této knize, a kdo ví, třeba jej někdo jednou dosadí do nějaké její adaptace.

 

Martin Anděl byl vozíčkář a „mozek“ Případu ztraceného suchoplavce (1968), Případu čerta číslo čtyři (1968), Případu jantarové komnaty (1970) a Případu Baskervillského psa (1972), přičemž Andělovu imobilitu mimo jiné zachraňovala jistá fotografka. V Samé vodě hraje roli aparát Leica, ale amatérským detektivem (i fotografem) je autorovo alter ego, takřka dvoumetrový zubní lékař Václav Vlček radící příteli-kriminalistovi. Součka jako bychom přímo viděli, byť se zároveň vždy uměl rozpouštět do dalších svých hrdinů.

 

Zatímco premisa pozdějšího Případu Baskervillského psa stojí na zdání, že skutečně existoval pes z Doylova románu (a fakticky také anglických pomístních legend), Samá voda se obratně odráží od motivu upírů a jejich likvidování březovým kolíkem. V lesích se totiž najde tělo, jehož srdce je prokláto právě takto. Připomeňme jen, že vampyrismu se Ludvík Souček věnuje i v jedné kapitole své (rovněž teprve posmrtně vydané) knihy Otazníky nad hroby (1982).

 

Ludvík Souček se prosadil jako autor science fiction; to ale neznamená, že detektivky mu nebyly vlastní. Podstatnější je, zda příběh dává přednost řešení racionálnímu nebo takříkajíc „ z jiného světa“, což byl například případ Baskervillského psa, není to však ani případ Ztraceného suchoplavce, ani Samé vody. Ta naopak sklouzne k žánru špionážnímu, ale řešení záhady z ní science fiction nečiní; jde o skutečnou detektivku, i když jistě ne dokonalou. Její nedokonalost však netkví ve způsobu vyprávění - tam byl Souček od začátku král -, nýbrž v tom, že vysvětlení na konci zabírá až moc místa.

 

Na druhé straně ovšem uznejme, že by nebylo úplně fér poměřovat Součkovo úsilí dejme tomu s geniálními pointami Agathy Christie, která u nás, mimochodem řečeno, vycházela za jeho éry jen do jisté míry.

 

Je vůbec sporné, jakým etalonem poměřovat dílo, v jehož textu se „soudruhuje“ (byť i s humorem) a které jeho autor – zřejmě záměrně - ponechal pouze v časopisecké podobě z roku 1963. Zdá se, že nebyl úplně spokojen, a právě proto vytvořil figuru Martina Anděla. Ta nezůstala opuštěna a další příběhy, jejichž je středem, píše dnes Jan Jandourek, byť poněkud laxně.

 

Závěrem už jen podotkněme, že titul knihy Samá voda lze chápat dvojím způsobem. Jednak ve smyslu „stále na to nemůžeme přijít“ a podruhé… Ale to si již přečtěte sami.

 

 

Ludvík Souček: Samá voda. Vydal Bohuslav Svoboda – POLARIS. Frenštát pod Radhoštěm 2018. 136 stran. 17 kapitol. ISBN 978-80-7332-402-5

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

Ivo Fencl

Ivo Fencl foto Eva Smolíková

(16. 4. 1964 v Plzni) Labilní i silná (souběh) osobnost, která se realizuje prvořadě psaním, ale i četbou. Bude vám vykládat, že tvoří jen kvůli jisté Jorice (své femme fatale), ale máme podezření, že těch důvodů skrývá víc.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB